zero
Exclusion, zero limitation
zero & one
ZERO (Ø) není jen název alba. Je to bod zlomu. Začátek i konec. Stav vědomí, ve kterém se všechno čistí, aby mohlo vzniknout něco nového. Tahle hudba se zrodila ze tmy. Z bolesti, samoty i hledání pravdy. Ale právě skrze tu temnotu prošla světlem a stala se tak i poselstvím. O lásce, míru, soucitu i odvaze být sám sebou…
ZERO je soundtrackem k vnitřní proměně. Ke vzpomínkám, které bolí. K odpuštění, které léčí. K pravdě, která už se nedá potlačit. Tohle album je výzva. Pro každého, kdo se někdy cítil ztracený. Kdo touží po hlubším spojení – se sebou, s ostatními, se světem. ZERO je začátek nové éry. A právě teď se můžeš stát její součástí. Budeme moc rádi, pokud se přidáš a pomůžeš poselství šířit dál.
Vyber si směr
Stane se to raz dva. Přikloníš se na stranu několika málo hlučných siláků, co šikanují menší skupinku, kterou si předem vyhlédli jako snadný terč. Cítíš rychlou úlevu – je fajn vybít si veškerou frustraci a zlobu. Konečně máš důkaz, že viníkem toho, proč se ti nedaří, nejsi ty – za všechno můžou ONI. Co na tom, že ubližuješ jiné živé bytosti? S tebou se přece život taky nemazlil. Jen ať si tu vyděděnost protentokrát užije někdo jiný!
Jenže ouha. Jakmile začne jít do tuhého, nenávistní křiklouni se projeví jako slaboši. Už nevypadají jako ti silní a schopní, které se vyplatí mít na své straně – a tak musí přitvrdit, aby si ostatní netroufli zpochybňovat jejich moc a kompetenci. Začnou vyžadovat poslušnost – a kdo se nepodvolí, rázem je nepřítel. To tě dost vyděsí. Živě si pamatuješ, jak krutí a nespravedliví umí být k ostatním lidem – byl/a jsi u toho, když jim ubližovali.
Připadáš si jako v pasti. Vůbec nemůžeš volně dýchat. Chce se od tebe, ať se zařadíš a děláš, co se ti řekne – sebrali ti individualitu, svobodu. Jako by na tobě nezáleželo. Jsi jen pěšák, nástroj. A slibovaný blahobyt? Asi se málo snažíš, skvěle si žijí jen „ti nahoře“. Dřív sis aspoň mohl/a od plic zanadávat, teď se bojíš vyjádřit sebemenší pochybnost a nespokojenost. Koho by taky zajímala pravda – v partě, která přišla k moci díky bezdůvodnému šikanování nevinných lidí?
Politici, kteří staví svoji „filosofii“ na despektu k vybrané skupině lidí, nikdy nevytvoří společnost, kde se cení vzájemný respekt a lidská individualita. Až se populisté dostanou k moci, nechají vládnout strach – proto taky tolik usilují o polarizovanou společnost. Veřejnost je mnohem těžší zastrašit, když občané drží při sobě. Nenechme je, aby nás štvali proti sobě a profitovali z bující nenávisti. Kultivujme empatii, lidskost a soudržnost. Zlo nehraje fér, ale když zůstaneme jednotní, máme z půlky vyhráno – „ti špatní“ jsou obvykle sobci, co drží pospolu jen účelově.
Celé to pozoruješ jako špatný film: ti zlí si vyhlídli skupinku, která se trochu liší od většiny, a snaží se strhnout co nejvíc lidí, aby se taky chovali agresivně, nadřazeně, zákeřně. Jako by je chtěli zničit, vyhnat – jen tak, aby si něco dokázali. Automaticky si představíš sebe sama na místě té marginalizované skupiny – a rázem víš, co dělat.
Nezáleží na tom, jestli fandíš dané menšině – možná těm lidem ani moc nerozumíš, rozhodně ale víš, že si zaslouží elementární respekt a rovné zacházení. A tak se těm šikanujícím frustrátům postavíš. Veřejně. Dáš jasně a pevně najevo, že nebudeš mlčky přihlížet, jak někdo z pozice moci ubližuje tomu „slabšímu“ – z dějepisu víš, že když lidé před zlem zavírají oči, snadno se věci zvrtnou do podoby, kdy se nepřípustné chování znormalizuje.
Ať má tvoje zastání okamžitý efekt, nebo ne, jisté je jedno – budeš mít dobrý pocit, že ses ozval/a a udělal/a správnou věc. Možná dokonce inspiruješ někoho dalšího, aby příště taky dal najevo, že utlačování ve společnosti netolerujeme. Důvod je jasný: když se nenávist šíří bezhlavě, bezdůvodně a beztrestně, je jenom otázkou času, než ji někdo namíří na nás.
Když řekneme nenávisti jasné „ne“, můžeme dát průchod spoustě dobrého – laskavosti, respektu, sounáležitosti. Tyto malé kroky mají velkou sílu – podobně jako se hejty dokážou šířit a množit obrovskou rychlostí, i na straně dobra stačí zasít špetku něčeho správného, a ona se rozroste. Lidskost a citlivost plodí naději – a tu v atmosféře válek, krizí a zpátečnických změn rozhodně potřebujeme.
Jak hacknout lepší budoucnost?
We are all connected
Diverzita jako základní pravda
Světu přirozeně vládne 100% diverzita. Tenhle přírodní zákon platí úplně stejně v liduplném městě i v neprostupné džungli, ať se to nenávistným populistům líbí, nebo ne. Chtějme tedy po médiích (i po všech, co jsou ve veřejném prostoru vidět a slyšet), ať tuto základní pravdu reflektují. Společnost je neuvěřitelně pestrá – a tečka.
Nedává smysl, aby na světě měli své exkluzivní místo jen ti, co se zvládnou trefit do několika málo uniformních škatulek. Kdyby nám po ránu zrcadlo tvrdilo, že jsme se dneska probudili černobílí, taky bychom na takový obraz neskočili, ne?
Každý jsme unikát a k tomu, abychom se navzájem propojili na úrovni lidskosti a vzájemného respektu, rozhodně nepotřebujeme být (a žít) jako přes kopírák. Zbystři, kdykoli se ti někdo snaží namluvit, že jinakost a pestrost naší společnosti škodí – a ptej se, proč potřebuje zamlčovat nebo pokřivovat pravdu.
Diverzita je přece pro lidstvo přirozená – a taky výhodná.
Prozření. Značka: akutní
BEHIND
Ø
Svět se hrozně rychle mění – a uprostřed všech těch turbulencí potřebujeme jasnou vizi. Jestli si chceme nadesignovat budoucnost bez limitů, musíme si ji nejdřív umět představit. Proto buďme ambiciózní. Nebojme se snít ve velkém. Věřme, že dokážeme vybudovat společnost, která je plně inkluzivní, postavená na ideálu humanity. Silná, mírumilovná a jednotná.
Když opustíme limitující přesvědčení, že spolu lidé nikdy nedokážou žít v míru, můžeme konečně začít hledat cesty, jak si takovou realitu vytvořit. Všechno začíná v hlavě. Když zaměřím pozornost na to, co mě s druhým člověkem spojuje (a ne na to, v čem se lišíme a rozcházíme), máme šanci najít společnou řeč – i kdyby nás spojovalo jen to, že jsme oba lidé, žijeme na planetě Zemi a dýcháme vzduch.
K rozdělené společnosti silně přispívá strach – stává se živnou půdou pro nenávist, a tím pádem i pro útoky, ústrky a konflikty. Není přípustné, aby lidé, kteří jsou „jiní“, donekonečna platili daň za svoji autenticitu. Zasaďme se o společnost, ve které se nikdo nemusí bát o svoji bezpečnost jen proto, že je sám sebou. Nevytlačujme diverzitu na okraj – vítejme ji.
Není důvod, abychom si donekonečna komplikovali život nálepkami, škatulkami, předsudky a stereotypními úvahami. Jednotná a inkluzivní společnost je možná – a pokud chceme koexistovat v míru (a v duchu hesla „žít a nechat žít”), bude dokonce i nutná.
nové reality
Jakkoli se situace může zdát bezvýchodná, věříme, že naše společnost může začít znovu a lépe. Od nuly – ale s bohatou zásobou ponaučení, jaká jsme si mohli (a měli) vzít z nedávné historie, kdy Češi a Češky zažívali těžké totalitní časy.
Jsme přesvědčeni, že drtivá většina občanské společnosti chce vést mírumilovný život – nechtějí žít v nepřátelské atmosféře, kde si lidé nevěří, závidí, škodí a jdou po krku. Každý z nás má sice individuální představy o životě, v jádru ale chceme všichni to samé – lásku, klid, autenticitu, svobodu, spokojenost. A přesně takovou vizi společnosti přináší ⌀.
Zero limitation, zero exclusion, zero & one.
Představa, že lidé vždy válčili, válčí a budou válčit, je zbytečně limitující – jako lidstvo máme tu moc rozhodnout se, že konfliktů a nenávisti už bylo dost. Můžeme si zařídit lepší svět, kde mezi chráněné hodnoty patří láska, slušnost, úcta k lidskému životu, pravdivost, diverzita.
Když budeme chtít, dokážeme vytvořit plně inkluzivní, jednotnou společnost, ve které mají všichni své místo. Společnost, která nerozděluje, ale naopak každému umožňuje, aby zažíl pocit „kmenové“ sounáležitosti – a mohl se o tuto jistotu opřít.
Co všechno bychom mohli jako lidstvo dokázat, kdybychom místo nenávisti dali průchod dobré vůli, lásce a lidskosti? Pokud uvěříme, že takovou realitu doopravdy můžeme žít, nemusí to být jen idealistická fantazie – ale velmi hmatatelná budoucnost.
“we broke the silence just to hear ourselves alive”