Jednou týdně si pusťte Ordinaci či Ulici a brečte – podle lékařů to prospěje vaší psychice i vztahům

„Kluci nepláčou“, to je (kromě filmu) klasická poučka, kterou zná z dětství nejspíš každý (ostatně, toto tvrzení bývá podepřeno ještě povzbuzujícím „nebuď baba“ a dalšími podobně hlubokými hesly). A ačkoliv je pravda, že možná i díky této celoživotní masáži muži skutečně brečí významně méně než ženy (ženy obvykle 64x do roka a muži maximálně 17x), rozhodně se nedá říct, že by jim maska tvrďáka zrovna prospívala. Pláč je totiž v drtivé většině případů vyjádřením emocí, a ty – jsou-li potlačeny – na psychice člověku nepřidají.

Jelikož mnohé výzkumy ukazují, že emoce je skutečně třeba nějak ventilovat, jako cesta nejmenšího odporu se může zdát třeba sledování city ždímajících videí rozkošných zvířátek (na sociálních sítích se objevují přímo v neúnosné míře) nebo filmů či seriálů. Jednoduše řečeno, pánové, v rámci zachování vašeho psychického (ale i fyzického) zdraví byste prostě jednou za čas měli uronit krokodýlí slzu např. nad zoufalým osudem důchodkyně Nyklové (to je jediná postava z Ulice, kterou známe jménem, snad ji tedy stíhají i nějaká ta příkoří)…nebo alespoň nad srdcervoucími (a zaručeně pravdivými) příběhy ze Soudkyně Barbary (v tomto případě lze však ronit slzy i nad tím, že tento pořad někdo dobrovolně sleduje pravidelně, příp. i nad tím, že popularita barrandovské tvorby stále roste).

Jak totiž tvrdí psychologové, pláč u televizních show v sobě skrývá mnohé benefity. „Když každý týden strávíte hodinu s nějakým televizním hrdinou, stane se pro vás v určitém slova smyslu přítelem. A je potom úplně normální, že budete prožívat i jeho život – v takovém případě hovoříme o tzv. parasociálním, jednosměrném, vztahu. O životě televizních postav víme vše, ony nevědí nic o nás. Tyto parasociální vztahy však pro nás mají neoddiskutovatelné výhody – mohou nám pomoci zvedat si sebevědomí a především také snižují osamělost,“ tvrdí profesorka psychologie Jennifer Barnes.

Televizní pořady pak (a skutečně se nemusí jednat jen o mýdlové opery, jako je zmiňovaná Ulice) mohou podle vědců také pomoci k porozumění vlastním emocím či schopnosti chápat druhé. „Zajímavé je, že lidský mozek ve skutečnosti nedokáže rozlišit, zda zpracovává informace o vztazích reálných, nebo fiktivních. Tato parasociální přátelství tak mohou člověku zprostředkovat spoustu reálných přínosů,“ dodala Barnes.

Zdroj: menshealth.com