JAKUB BLOG: Všichni jsme krásní přesně takoví, jací jsme. Aneb – Proč končím s konzumací masa

Rozhodl jsem se přestat jíst maso. Už jako malý kluk jsem k masu neměl vřelý vztah – nějak mi vadilo, že to, co jsem měl na talíři, před nějakou dobou chodilo po stejné zemi jako já. Vždy, když na to v naší rodině přišla řeč, teta mamce s oblibou říkávala: "Hana, buď v klidu. Však ono se to v dospělosti změní." A měla pravdu. Její synovec vyrostl do doby, kdy se body image stal jednou z nejuznávanějších hodnot existence člověka v našem světě. Začal jsem proto cvičit a seznamovat se s těmi správnými technikami, které slibovaly vypracované tělo do několika měsíců. A přestože technik je skutečně mnoho a vzájemně se od sebe liší, jedna podmínka je všechny spojuje – zvýšená konzumace masa. Neboli čím více tím lépe.

Když do něčeho jdu, pak vždycky po hlavě. Proto jsem se začal držet i tohoto pravidla. Což sice mělo efekt na požadovaný výsledek, zároveň to s sebou ale neslo i stinné stránky. Pokud jsem si k večeři dal maso, špatně jsem spal. Noční můry, buzení se, náročnější vstávání atp. Krom toho se můj masový jídelníček odrazil i v trávení a stavu pokožky. Když to ale mělo své výsledky, nevěnoval jsem – zaslepený vlastní tělesností – těmhle aspektům přílišnou pozornost. Žebříček hodnot byl jasný. 

Během posledních pár dní mi ale došlo, a to také díky této stránce, že do sebe cpu cítící, myslící a hlavně žijící tvory s jedním velmi sobeckým zájmem – dostát určitému společenskému trendu. Za kterým nevidím pouze krásné tělo, jako spíše potřebu (touhu, což je ale vlastně to samý) naplnit NĚČÍ představu o tom, jak dneska krásné tělo vypadá. A došlo mi, že tohle rozhodně dělat nemusím. Každý z nás je krásný přesně takový, jaký je. Ve své vlastní celistvosti. Jen jsme se naučili až moc koukat na obrázky, které jsou sice líbivé, ale pořád jsou to jen obrázky. Nejsou to lidi.

Tlak médií je v otázce standardů lidské krásy obrovský. A ano, nepopírám, že i toho našeho. Nicméně slibuji, že na tom určitě zapracuji. Nepůjde to hned, ale časem se obsah zcela jistě promění. Chci tím jen říct, že se moje priority trochu protočily. Už netoužím po "dokonalém" těle. To, co chci, je být tím nejlepším já, kterým můžu být... Nepotřebuji být krásným pro stovky nebo tisíce ovlivněných lidí. Bohatě by mi stačilo být krásným pro jednoho jediného člověka. 

Jsem toho názoru, že maso je dnes velmi snadno nahraditelné. Rostlinnými produkty. Rozhodnutí konzumovat maso z důvodu zajištění přežití je otázkou daleké minulosti. Dnes se toto rozhodnutí posouvá do úrovně volby. Každý z nás má volbu zamyslet se, zda chce jíst to, co – jak jsem psal výše – před nějakým časem myslelo, mělo stejné emoce a užívalo si pobyt na tomto světě. A položit si otázku: Jsem to já, kdo má právo rozhodnout, kdo z nás je LEPŠÍ a kdo si zaslouží být sežrán? Je vůbec tento soud v mé pravomoci?

Myslím si, že jsme všichni (lidé i zvířata) jednou jedinou formou života, která se jen projevuje na rozdílných úrovních, vybavená jinými predispozicemi pro (pře)žití. Kde se pak v člověku bere ta potřeba nadřazenosti? Jo jo, jsme jen lidi, vím. Nicméně lidi jsme taky proto, abychom přemýšleli...

Jíst maso je osobní volbou každého z nás. A přestože vím, že tímhle článkem pramálo změním, chci začít aspoň tím, že začnu u sebe. Protože: "Chceš-li změnit svět, musíš nejprve změnit sám sebe." – Mark Twain

Aneb: Začíná to u každého z nás. 

Krom toho je u nás už poměrně dost vegetariánských restaurací: Maitrea, Lehká hlava nebo za mě velmi oblíbená RADOST FX. Je jich víc, nejen v Praze. Nemusíte se bát, porce jsou velké a jídlo je vážně chutné ;) Navíc u takové stravy brzy oceníte pozitivní dopady nejen na zdraví fyzické, ale také to psychické. Prostě celková harmonie.

A o to nám všem šlo stejně vždycky nejvíc ;)

Good Luck! <3

P.S. Hlavní fotka u tohoto článku je fitness model, který se stravuje výhradně bez masa. To jen, pokud byste si mysleli, že to bez masa nejde ;)

Foto: powerplantblogs.wordpress.com