Ložnice jako pracovna, kuchyně i obývák v jednom? Takovým bydlením škodíte psychickému zdraví
Vlastní bydlení, pocit jistoty, ale také zázemí – to jsou faktory, které nesporně přispívají k naší celkové pohodě. Dnešní doba, kdy na hypotéku dosáhne jen málokdo, však zejména pro mladé lidi znamená nutnost bydlet v podnájmu, nezřídka navíc sdíleném. „Pro mnoho dnešních mladých profesionálů, kteří pracují s naprostým nasazením, se běžným standardem bydlení stávají malé buňky, či přímo hotelové pokoje,“ tvrdí architekt Patrik Schumacher.
Právě kvůli maximalizaci využití obytného prostoru se tak v mnoha bytech obývací pokoje mění v ložnice a ty začínají být multifunkčně i pracovnami či jídelnami – jednoduše prostorem, ve kterém se odehrává veškerý život jejich obyvatel. Takový život je samozřejmě možný, ovšem nakolik je tento model správný, je již jinou otázkou. Minimálně psychickému zdraví však rozhodně nesvědčí.
Rozlišování mezi místem k práci a odpočinku je totiž pro mozek náročné. „Jeden z největších omylů, kterého se lidé dopouští ve svých ložnicích, je, že se do nich snaží vtěsnat co nejvíce věcí a přesunou do nich i jiné činnosti, než je spánek a sex,“ tvrdí např. Gary Zammit, ředitel Institutu poruch spánku z New Yorku. „Pokud nemáte obývací pokoj, využíváte svou ložnici pro práci, sledování televize i jako prostor, kde jíte. To znamená, že mozek si již tento prostor nebude spojovat s odpočinkem a spánkem,“ dodává. Představa, že jen co vyřídíte pracovní e-maily a sníte večeři, prostě jen zhasnete a budete spokojeně spát, je tak poněkud mylná.
Podle nedávné studie, která mapovala bytové podmínky ve Velké Británii, pak každý pátý dospělý trpí úzkostmi a depresemi právě kvůli své bytové situaci. Sdílené byty, v nichž lidé tráví čas sice vedle sebe, ale jen ve společnosti svítících monitorů, totiž negativně přispívají k narůstajícímu pocitu osamění a opuštěnosti, s nimiž se stávající generace tzv. baby boomers potýká více než kdy dříve.
Pokud to podmínky neumožňují, mělo by alespoň uspořádání ložnice, v níž je „integrován“ i obytný prostor, tomuto nastavení odpovídat. Umístění malé sedačky pod patrovou postel, či oddělení postele od zbytku prostoru alespoň vizuálně – např. pomocí paravánu, polic s květinami apod. by mělo být samozřejmostí. Designérka Letiche Black radí do malého prostoru umístit také zrcadla, pocit vzdušnosti prostoru pak také podpoří užití bílé barvy (ať už na stěnách, doplňcích či nábytku). Aby byl prostor maximálně využit, hodit by se mohly také rozličné „vychytávky“ jako vyklápěcí postel apod. V takovém případě je však již vhodnější využití zakázkové výroby. Za pocit klidu, pohody a v neposlední řadě vydatný spánek to ale jistě stojí.
