Musím mít skvělé tělo, jinak nebudu k ničemu a nenajdu ani lásku: požadavky na vzhled gaye drtí a způsobují jim řadu zdravotních problémů
Body image je dnes termínem hojně skloňovaným – a je užíván k popisu toho, jak o svém těle přemýšlíme a co v této souvislosti cítíme. Všechny tyto myšlenky týkající se našeho těla na nás mohou působit v průběhu celého života a také ovlivňovat (pozitivně, ale i negativně) naše duševní zdraví a pohodu. Ovšem utvořit si pozitivní obraz vlastního těla je dnes mnohem složitější, než by někdo mohl předpokládat, což specificky pro gaye platí dvojnásob. Celá řada gayů se tak utápí v přesvědčení, že nikdy nebudou sexy, pokud nebudou mít vyrýsované břišní svaly, pevné paže a široká ramena. A není divu, vlastně jsou v tom dnes a denně utvrzováni ze všech stran – stačí, aby se přihlásili na Grindr a už jsou vystaveni nespočtu požadavků, které by měli naplnit, aby o ně kdokoliv projevil zájem. „Žádný tuk a nic, co je femme“, „jen gym-fit“, „cvičím a ty bys měl taky“ – podobnými popisy (a požadavky) se gay seznamky jen hemží.
I když tedy vzhled jako takový samozřejmě není obvyklým problémem z hlediska duševního zdraví, jak již vědci prokázali, vyšší tělesná nespokojenost je spojena s horší kvalitou života, psychickým strádáním či rizikem nezdravého stravování. A všem těmto problémům jsou gayové vystaveni v mnohem vyšší míře než muži z většinové populace. Mimochodem, podle průzkumu gay magazínu Attitude z roku 2017 se 84 % dotazovaných cítilo pod intenzivním tlakem, aby měli to, co je považováno za „skvělé tělo“. A s každým nástupem nového roku tento tlak ještě sílí – a je podpořen celospolečenskou vlnou (hubnoucích) novoročních předsevzetí.
Skvělý vzhled = skvělý život
LGBT lidé jsou vzhledem ke kombinaci nízkého sebevědomí a nespočtu stresujících životních zkušeností obecně skupinou, která vzhledem k rozvoji duševních poruch a také poruch příjmu potravy patří k těm nejohroženějším. Ano, již mladí LGBT lidé po coming outu nezřídka čelí šikaně, obtěžování či pocitu společenského vyloučení. Ovšem čelí také mediálním obsahům, jež jim nepřetržitě předkládají obrázek toho, jak přesně by měli (resp. jejich tělo) vypadat.
Mediální obsahy samozřejmě působí na všechny své konzumenty, ovšem právě LGBT lidem i vzhledem k výše popsaným „predispozicím“ hrozí negativní účinky (stres a úzkost kvůli vlastní body image) mnohem více. A které účinky to jsou? V rovině zdravotní již bylo prokázáno, že gayové, kteří tělesné ideály nenaplňují, se také cíleně vyhýbají sexu, cítí se stigmatizováni a izolováni.
Podle zprávy nadace Mental Health Foundation se pak LGBT lidé potýkají také s tzv. menšinovým stresem plynoucím ze stigmat a předsudků, přičemž ale může být spojen právě i s body image. A jak naznačují mnohé související výzkumy, právě gayové a bisexuální muži se mnohem častěji potýkají také s poruchami příjmu potravy – častěji se postí, zvrací, užívají projímadla či léky na hubnutí, to vše za jediným účelem: aby měli svou hmotnost pod kontrolou. A co že je dle tohoto výzkumu častým spouštěčem, jenž rozvoj různých obtíží s příjmem potravy může způsobit? Neschopnost naplnit ideály tělesného vzhledu v některých LGBTQ kulturních kontextech…
Zdroj: Giphy
Jídlo jako postrach
Další studie pak poukázala na spojení mezi tím, jak gayové vnímají svá těla, jak přistupují k jídlu a jak do celého tohoto procesu vstupuje kultura a společenské normy. Ti, kdo se jí zúčastnili, pak skrze vlastní fotografie zachycovali svůj boj s body image a také způsoby, kterými se snažili překonat problémy pojící se k (marné) snaze mít dokonalé tělo. Tematizovali i to, jak média ovlivnila jejich názory na jídlo. A závěr? Podle autorů studie „společenské požadavky kladené na gaye, aby jedli zdravě a dosáhli dokonalého těla, jsou spojeny s úzkostí a depresí a mají vážné následky v rovině duševního zdraví.“
Bohužel v rámci gay kultury se navíc k požadavku oslnivého těla nezřídka přidávají ještě další kritéria, např. věk. V momentě, kdy dojde k jejich kupení, člověk se vlastně ocitá v bezvýchodné situaci. „Když jsem byl mladší a dospěl ke coming outu, bylo mi řečeno, že jsem moc tlustý,“ popisuje tak dnes 35letý gay s tím, že jedinou cestou bylo zhubnout. Jenže nyní, s pár lety navíc, už má pocit, že ani to v komunitě, v níž jsou oceňována vypracovaná a pružná těla, nestačí. „Najednou musí být člověk větší, musí zvedat činky a mít břišní svaly, toho je mnohem těžší dosáhnout,“ dodává.
Existuje ale z tohoto začarovaného kruhu cesta ven? Jen stěží lze něco takového jednoznačně říci. Problémy s body image jsou problémem celospolečenským, který se posiluje s každou další publikovanou fotkou svalnatého cvičícího muže (ale i ženy), s každým dalším uživatelem seznamek, který jasně naznačí, že bez six-packu na břiše u něj nikdo nemá šanci…
A ačkoliv tlak na body image je v případě gayů mnohem větší ve srovnání s heterosexuály, neznamená to, že všichni ostatní jsou vůči hlodajícímu pocitu, že jejich tělo není dost dobré, imunní. Mnoho z těch, kdo sdílí své oslnivé fotky z fitka, tak trápí jejich vlastní démoni týkající se body image. Možná by tak první krokem ke změně mohlo být prostě podobným obsahům nevěnovat pozornost a především je nevytvářet.
