Zadržujete kýchnutí, močení či nějaký ten pšouk? Když nedáte tělesným projevům průchod, počítejte se znepokojivými důsledky
Dnešní život je uspěchaný a člověk nezřídka nemá čas ani v klidu se najíst a napít. A vlastně totéž platí i pro možnost dát volný průchod přirozeným tělesným procesům. Je přirozené, že potřebujeme na toaletu, a také je přirozené, že cítíme potřebu upustit plyny. Jenže v situaci, kdy to skutečně není možné, se pravidelně ocitá kdekdo. Společenské konvence jsou totiž docela nepružné, a tak mnozí ze zdvořilosti jednoduše své tělo neposloucháme. Jenže si tím koledujeme o nepříjemné a v některých případech dokonce škodlivé následky.
Nekýchej!
Začneme zlehka. Kýcháním. Před nějakým tím rokem by asi málokoho napadlo, že s kýcháním na veřejnosti by mohl být problém, koronavirová pandemie ale změnila pravidla hry. Nesmělé zakašlání či nedejbože kýchnutí jako by nově indikovalo téměř „prašivost“ (samozřejmě, že trošku zveličujeme, ačkoliv…). V každém případě ale právě vzhledem k možnosti nekontrolovaného šíření koronaviru se mnozí snažili ze zdvořilosti kýchnutí raději potlačit. Jenže… ono to vlastně vůbec není snadné!
Jedno takové obyčejné kýchnutí je z povahy věci totiž docela neobyčejná věc. Jedná se totiž o velmi mocnou sílu, která vychází z těla, a to v rychlosti až 30 metrů za vteřinu. Takže pokud kýchnutí utlumíte či přímo potlačíte skrze zavření úst a ucpání nosu, můžete si nebezpečně zvýšit tlak v dýchacích cestách. Jak nebezpečně? Tlak se ve srovnání s běžným kýchnutím může zvýšit více jak dvacetkrát! Ano, lidské tělo je tvárné a přizpůsobivé, takže ve většině případů se s tímto tlakem dokáže vypořádat. Ovšem mohou nastat i situace, kdy nikoliv – a pak je na problémy zaděláno. Protože zadní část nosu je propojena s Eustachovou trubicí ustící do středního ucha, lze si tak způsobit jeho poškození, shodují se lékaři s tím, že existují i případy lidí, kteří si při zadržování kýchnutí protrhli ušní bubínky.
Jsou vám výše popsané příklady málo? Pak vězte, že lékaři dokonce zaznamenali i případ, kdy výsledkem potlačení kýchnutí byla zlomenina hrtanu, což je potenciálně nebezpečná ruptura hlasivky, která je důležitá pro řeč i udržení potravy mimo plíce. Podobně závažný pak je v důsledku zadržení kýchnutí také rozvoj pneumomediastina, tedy stavu, kdy se vzduch hromadí v prostoru mezi plícemi (a obvykle souvisí spíše s traumatickými událostmi, jako jsou autonehody). I když toto jsou spíše případy ojedinělé, ani v obecné rovině není zadržování kýchání zrovna skvělý (a zdravý) nápad. Budete-li se totiž kýchnutí snažit zadržet během nemoci, můžete si viry a bakterie více vtlačit směrem do dutin, což může vést až k jejich infekci. A pozor – vědecké studie také dokazují, že závažnější dopady má zadržování kýchání obvykle na muže, což je způsobeno tím, že jejich kapacita plic je větší, a tak v jejich dýchacích cestách při kýchání vzniká také větší tlak.
Nečůrej!
Také močení se může o pozornost hlásit ve skutečně nevhodných momentech. A tak není divu, že se jej nezřídka snažíme zadržet. Pravdou ale je, že zadržování moči může vést nejen ke krátkodobému nepohodlí, ale také k dlouhodobým komplikacím. I když na toto téma existuje jen málo vědecky podložených dat, podle odborníků dlouhodobé zadržování moči umožňuje množení jakýchkoliv bakterií v močových cestách, což může vést až k symptomatické infekci močových cest.
Zdroj: Giphy
Vedle toho je faktem, že neúplné vyprázdnění močového měchýře může vést také ke vzniku močových kamenů, které se hromadí v močovém měchýři a způsobují nejen bolest, ale také krvácení, což jsou opět spíše ojedinělé (ale ne neexistující) případy. A kdybyste chtěli úplně nejextrémnější variantu důsledku zadržování moči, byla by to spontánní ruptura močového měchýře.
A co plyny?
Potřeba upustit nějaký ten „pšouk“ nepochybně také někdy v životě postihla každého. Stejně jako potřeba jej zadržet vzhledem k určité situaci. Na rozdíl od předešlých případů není úplně vědecky podložené, co přesně se v těle při zadržení plynů odehraje. Např. v sedmdesátých letech ale vědci došli k předpokladu, že by výsledkem mohl být vznik divertikulitidy, tedy stavu, kdy se ve střevech začnou tvořit malé váčky, které se buď zanítí nebo v nich vznikne infekce. Prokazatelně však tato hypotéza doložena nebyla. Ačkoliv tedy v dlouhodobější rovině jsou dopady zadržování plynů nepříliš jasné, v rovině krátkodobé je zřejmým výsledkem řada pocitů nepohodlí. To ostatně bylo již i prokázano, když vědci (ve velmi zvlášním výzkumu…) napustili dobrovolníkům do tenkého střeva plyn a sledovali, co se v jejich těle děje, když mu nedají volný průchod. Samozřejmě, že se dostavily pocity tlaku, nadýmání a také křeče.
Mimochodem, kdyby vás to zajímalo, lidské tělo dokáže prý vyprodukovat až šest šálků prdů denně (nechceme vědět, jak na tuto míru vědci přišli, ale prý své objekty výzkumu krmili fazolemi). A dokonce existuje výzkum mapující, v čem se liší upouštění plynů, je-li člověk nahý a má-li kalhoty. Jeden z vědců si v roce 2001 ulevil na dvě Petriho misky (ano, je to přesně tak bizarní, jak to zní), v prvním případě právě nahý a v druhém v kalhotách – a zjistil, že na misce s „nahými prdy“ se následně vytvořila kolonie bakterií typů, jež se běžně vykytují ve střevech. Kdežto miska „s prdy z kalhot“ zůstala relativně bez bakterií. Takže co do hygieničnosti, rozhodně je lepší dát plynům průchod, když je člověk oblečen…
Podtrženo – sečteno, když jednou za čas nenecháte tělesným procesům zelenou, v obecné rovině se (kromě vlastního nepohodlí) pravděpodobně nic nestane. Tedy, minimálně nic závažného. Na druhou stranu, chcete to riskovat?
