Skutečně na vzhledu záleží? Obličejová slepota ukazuje, jak zásadně jiný je (nejen) sexuální život lidí, kteří nerozpoznávají tváře druhých
Možná, že označení prosopagnosie jste ještě nikdy neslyšeli, ovšem sousloví „obličejová slepota“, už by vám něco říkat mohlo. A ve své podstatě také předznamenává, co ty, kteří tímto onemocněním trpí, postihuje – mají problém rozpoznávat tváře druhých, a to v různé míře. Zatímco někteří nedokážou poznat jen rozdíly v tvářích neznámých lidí, jiní dokonce neumí ani rozlišit obličeje od hmotných věcí. A někteří s touto poruchou nepoznají ani tvář vlastní! Lékaři přitom úplně přesně nevědí, co je příčinou tohoto stavu, předpokládá se ale, že prosopagnosie je výsledkem abnormalit a poškozením specifické části mozku koordinující nervové systémy řídící vnímání obličeje a také paměť. Může se jednat také o důsledek mrtvice, traumatického poranění mozku nebo některých neurodegenerativních onemocnění, ale také o chorobu geneticky podmíněnou (nejčastěji se s ní tedy lidé již narodí). A jelikož toto onemocnění není možné léčit, pacienti si mohou jen budovat různé kompenzační strategie, jak sebe, své blízké, nebo třeba i kolegy apod. poznávat (např. díky výraznému znaménku, střihu vlasů ad.). Prosopagnosie však může posloužit také jako poměrně dobrá ukázka toho, že vzhled v životě skutečně není zase tak důležitý, jak se mnozí domnívají…
Jak společensky žít, když nepoznáváte druhé?
Obličejová slepota je rozhodně problém, který má výrazné dopady do společenského života. Podle odborníků se navíc ti, kdo mají s rozpoznáváním tváří druhých problém, raději od ostatních izolují, než aby čelili nespočtu nedorozumění a související frustraci. Není tedy divu, že ti, co obličejovou slepotou trpí, také často pociťují úzkost nebo se u nich rozvine deprese. Ovšem jednou věcí jsou společenské vazby na každodenní běžné úrovni (např. setkání se sousedkou, kolegou ad.), druhou pak navazování vztahů a sexuální život. Výzkumů na toto téma existuje sice jen hrstka, ale jeden z nich mj. naznačuje, že ačkoliv vnímání atraktivity tváří druhých není u lidí trpících prosopagnosií zcela narušeno a i při posuzování několika desítek tváří dokázal výzkumný vzorek vnímat „přitažlivost“, schopnost rozeznat od sebe jednotlivé (byť atraktivní) tváře byla výrazně slabší než v případě těch, kdo obličejovou slepotou netrpěli.
To další z výzkumů na dané téma šel ještě dál – jeho závěrem totiž je, že prosopagnosie nejenže těm, kdo jí trpí, brání identifikovat konkrétní tváře, ale omezuje i jejich schopnost atraktivitu tváří vnímat. Jak tedy výzkumníci shrnuli, atraktivitu krásných lidí hodnotili lidé s obličejovou slepotou jen o něco málo lépe než atraktivitu lidí s tvářemi průměrnými – a kromě toho ve srovnání s kontrolní skupinou také vykazovali mnohem vyšší ochotu pokračovat v prohlížení snímků lidí s průměrnými tvářemi. Ostatně, vlastní zkušenost popisuje i jedna z žen, Katherine, která se s prosopagnosií potýká od narození. „Obličeje, o kterých mi bylo řečeno, že jsou krásné, modelky, herci s kompaktními rysy a dokonalou symetrií. Ti všichni mi připadají úplně stejní. Nenabízejí mi nic, čeho se při jejich rozpoznání zachytit. Nechápu, co na nich ostatní vidí,“ objasňuje ve své „zpovědi“.
A co (sexuální) „přitažlivost“?
„Když jsem vyrůstala, všichni okolo mě říkali něco jako ´ach, Johnny Depp, ten je tak sexy´. A já jsem vůbec nechápala, jak se někdo může dívat na něčí tvář a být k tomu člověku nějak přitahován nebo o něm třeba fantazírovat. Tváře pro mě nikdy nehrály velkou roli při výběru toho, kdo mě přitahuje nebo s kým mám intimní vztah. Víc si všímám chování a osobnosti – toho, kdo je tam uvnitř, ne jaký má obličej. A rozhodně mě také mnohokrát sexuálně přitahovali muži, které ostatní považovali přímo za ošklivé,“ objasnila tak další žena, která se s obličejovou slepotou potýká.
Vzhled jednoduše pro ty, kdo nedokáží ty univerzálně krásné obličeje adekvátně hodnotit, vůbec není důležitý. Ba naopak. Velmi si cení různých odlišností, byť je ostatní třeba za zrovna pozoruhodné nepovažují. „Obličeje, do nichž se zamiluji, jsou výrazné. Mají křivé nosy, vrásky, křivé zuby a divné úsměvy. Jsou individuální. Signalizují život, prožitý život. Právě tyto tváře mě přitahují a těch si cením,“ dodává Katherine.
Mimochodem, o tom, že trpí obličejovou slepotou (a souvisejících problémech) již veřejně promluvil také Brad Pitt. Z toho lze usuzovat, že jeho výběr partnerek nutně nemusel být podřízen tomu, že tyto ženy se pravidelně objevují v žebříčcích nejpřitažlivějších osob světa. Možná, že kdyby Angelina měla křivý nos a nějakou tu pořádnou vrásku, „Brangelina“ by dnes nebyla minulostí… Ok, samozřejmě přeháníme, ale na druhou stranu – nebyl by minimálně svět randění a související hledání toho/té pravé/ho mnohem snazší, kdybychom obličejovou slepotou trpěli všichni?
