Nová otázka života a smrti: dokážete po dobu 10 sekund stát na jedné noze? A co to znamená, pokud ne?
Možná jste před pár dny zachytili informaci o tom, že Christina Applegate (seriálová Kelly ze sitcomu Ženatý se závazky) se potýká s roztroušenou sklerózou. Sama v jednom z prvních rozhovorů na toto téma přiznala, že příznaky nemoci zpočátku ignorovala – problémy s pohybovým aparátem a neschopnost udržet rovnováhu ji přitom trápily poměrně dlouho. Jednoduše řečeno, tělo dokáže navenek vysílat signály, že je něco v nepořádku, člověk však musí naslouchat a následně také adekvátně jednat. „Možná jste byli vždy schopni při obouvání bot stát na jedné noze, ale v určitou chvíli jste s tím přestali. Možná jste dříve vylézali z vany a došlapovali klidně na vlhkou a kluzkou podlahu, ale teď se už musíte něčeho přidržovat. Je snadné podobné příznaky přehlédnout anebo je připsat jednoduše stárnutí,“ vysvětluje Anna Lowe, odbornice na fyzickou aktivitu a zdravé stárnutí. Ztráta rovnováhy je tedy něčím, co lze zaznamenat, člověk se ale musí na danou věc soustředit. A o čem všem tedy (ne)udržení balancu může svědčit?
Rovnováha jako komplexní souhra celého těla
V ryze technické rovině je rovnováha komplexní interakcí několika tělesných systémů: od svalů, nervů a zraku přes vnitřní ucho až po systém smyslový, který umožňuje rozpoznat, kde se tělo dotýká země. S uměním udržet rovnováhu se nerodíme, ale také se mu neučíme podobně, jako se učíme třeba mluvit. Vlastně je to totiž schopnost, kterou brzy po narození nabydeme, a časem – s přibývajícím věkem (nebo s nějakou nemocí) – o ni zase postupně přijdeme. Samozřejmě, že definic rovnováhy existuje celá řada, ovšem v důsledku na nich zase tolik nezáleží jako na tom, že nedostatek rovnováhy je v obecné rovině spojen s mnoha různými vážnými zdravotními problémy.
Neschopnost udržet rovnováhu je např. dle letošní časosběrné studie (sběr dat probíhal po dobu 10 let) čítající na 1 700 účastníků středního věku indikátorem dvojnásobného zvýšení rizika úmrtí. Přesněji řečeno: neschopnost lidí po dobu 10 vteřin stát na jedné noze (s druhou nohou přitisknutou k ní, s pažemi svěšenými podél těla a očima upřenýma přímo před sebe) ani v jednom ze tří pokusů byla spojena s o 84 % zvýšeným rizikem smrti z jakékoliv příčiny. Tímto testem neprošel cca každý pátý účastník – a jejich počet rostl s narůstajícím věkem.
Samozřejmě, že vztah mezi schopností stát na jedné noze a zdravotním stavem je poměrně komplikovaný, ovšem v základu lze pracovat s tezí, že vzhledem k mnoha tělesným systémům zapojeným do procesu udržení rovnováhy je pravděpodobné, že se jedná o způsob, jak se vyvarovat zraněním a pádům. Podle Světové zdravotnické organizace přitom každoročně na následky pádu zemře téměř 700 tisíc lidí na celém světě (a pád je druhou nejčastější příčinou úmrtí způsobeného neúmyslným zraněním) a dalších 37 milionů pádů je tak vážných, že jejich následkem je buď invalidita, nebo následné předčasné úmrtí. Samozřejmě, že i pády mohou být způsobeny různými nemocemi, mnohé ale nemusí. Přitom jsou způsobeny stavem, který nelze jinak léčit, ačkoliv může mít smrtelné důsledky.
Zdroj: Giphy
Co vše mohou značit problémy s udržením rovnováhy?
Zdravotních důvodů, proč člověk začne schopnost udržení rovnováhy ztrácet, lze jmenovat spoustu. Mezi ty běžné se řadí např. obtíže s vnitřním uchem (ty mohou souviset i s tzv. Ménierovou chorobou), změny v krevním oběhu či poranění hlavy a krku. Stejně tak může mít daný stav souvislost s nízkou hladinou cukru v krvi, dehydratací, příp. medikací. Opomíjet nelze ani závažnější onemocnění – tedy Alzheimerovu chorobu (což je vlastně nemoc nervového systému), Parkinsonovu chorobu a již zmiňovanou roztroušenou sklerózu. Je proto vždy namístě, v případě, že problémy nejsou jen jednorázového charakteru, vyhledat lékaře a zdravotní stav s ním zkonzultovat.
Jak zdokonalit rovnováhu?
Pomineme-li ale narušení rovnováhy v důsledku konkrétních zdravotních problémů, na udržení balancu může začít pracovat skutečně úplně každý. Tedy, nejenže může, ale rozhodně by měl. Chůze a ani běh přitom nepomohou. Právě ve středním věku dle odborníků nastává vhodný čas na to začít se sporty, při nichž se nohy ohýbají v kolenou a kotnících, konkrétně se jedná o lyžování, bruslení, inline bruslení apod. Vzhledem k tomu, že právě toto nejsou zrovna sporty vhodné pro starší generaci, další variantou je tai-či. Ačkoliv tai-či se neřadí mezi náročně aerobní cvičení, podle studií již po dvou měsících dochází u dospělých ke zlepšení pohybových kompetencí, jako je vstávání ze židle či chůze, ale také ke snížení strachu z pádu. Aktivit, které jsou přínosné pro zlepšení rovnováhy a také pohybové kapacity, lze volit – i dle vlastních zájmů a schopností – celé množství. V každém případě ale platí, že je nezbyté začít s kteroukoliv z aktivit dříve, než je to skutečně třeba.