Bolest varlat, problémy s močením i ejakulací – to vše může signalizovat vážný chronický problém, který trápí až 10 % mužů
Prostatitida je v obecné rovině docela široký termín hned pro několik různých stavů způsobujících zánět a otok prostaty. V určité životní fázi pak toto onemocnění postihuje každého čtvrtého muže – a i když konkrétně problémy s prostatou jsou nejčastěji spojovány spíše s muži staršími, konkrétně prostatitida se projevuje hojně i v mladší populaci. A logicky tak může nepříjemně narušit i sexuální život. Prostatitida se pak vyskytuje v několika různých formách: bakteriální – akutní a chronické – a také nebakteriální.
Ačkoliv ani jedna z těchto „variant“ nemoci život nijak neohrožuje, rozhodně jej těm, kteří jí trpí, ztěžuje. To pak platí zejména pro případy prostatitidy chronické. Právě o ní toho totiž ani současná moderní medicína mnoho neví…
Záhadná chronická prostatitida
„Mám 26 let, od puberty cvičím, sportuji, příznaky jsem pociťoval už snad od 20 let (vesměs hlavně střídavá bolest varlat), ale to bylo vyloženě sem tam, stačil vzít ibalgin a čau, navíc jsem ani neměl ponětí o nějaké prostatitidě. Měl jsem za to, že se mi ozývá operovaná varikokéla. Nicméně před rokem a půl se příznaky opět objevily a už nezmizely, bolest varlat, při sezení, stání, všemožný druh bolesti, pálivá, řezavá, sem tam den úlevy, ale jinak žádná sláva,“ popisuje tak na jednom z českých diskusních fór problémy, s nimiž se potýká, jeden z debatujících. Jak navíc dodává, lékařská péče zahrnula jen opakované (a bezvýsledné) užívání antibiotik. A jak debata naznačuje, s řadou obdobných problémů se (s různou mírou úspěšnosti) pere poměrně velké množství mladých mužů.
I když i prostatitida může vzniknout v důsledku sexuálního kontaktu, často se rozvine bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Platí sice, že většina případů prostatitidy je výsledkem bakteriální infekce, což ovšem nutně není pravidlem právě v případě prostatitidy chronické (ta může dokonce existovat i v podobě nebakteriální). Podle odborníků totiž existuje celá škála příčin jejího vzniku od autoimunitního onemocnění a genetických predispozic přes poškození nervů a svalů v blízkosti prostaty až po hormonální nerovnováhu. I proto tedy nelze dospět k univerzálnímu (a úspěšnému) řešení těchto obtíží.
Příznaky nemoci jsou podobně rozmanité jako její formy – prostatitida často způsobuje tupou a pulsující bolest v celém penisu, varlatech, a dokonce i dolní části trupu. Muži také mohou mít neustálou potřebu močit – a to i když je jejich močový měchýř prázdný. Močení v těchto případech bývá také často bolestivé. Velmi nepříjemné jsou pak dopady prostatitidy na sexuální život – nejenže se bolestivou může stát ejakulace, ale muži nezřídka v dané souvislosti začnou trpět také poruchami erekce. I navzdory docela rozsáhlému výčtu komplikací, které nepochybně mnoha mužům významně negativně zasahují do života, medicína v léčbě tápe.
Jak na chronickou prostatitidu?
Pro samotnou diagnostiku chronické bakteriální prostatitidy je v prvé řadě nutné adekvátními vyšetřeními vyloučit její jiné formy. Ovšem je-li diagnostikována skutečně prostatitida chronická, pro pacienta to znamená víceméně výhled na vleklé potíže. I když je totiž nemoc léčena, bakterie mohou v prostatě stále přežívat a symptomy onemocnění se tak často vracejí. Platí ale, že alespoň v některých případech může opravdu pomoci dlouhodobé užívání antibiotik. I proto by tedy každý muž, který zpozoruje možné příznaky prostatitidy (krev v moči či spermatu, bolest při ejakulaci, ale i při močení, bolesti v dolní části zad, v oblasti stydké kosti, bolesti varlat či podbřišku) měl co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc.
Klasická léčba pak zahrnuje již zmiňované užívání antibiotik, a to často i po dobu 4-12 týdnů (a konkrétní typ lékařem předepsaného antibiotika se odvíjí od toho, která bakterie je příčinou prostatitidy). K úplnému vymizení příznaků může ale dojít až po docela dlouhé době – klidně v horizontu jednoho roku. Bohužel ale nelze vyloučit ani opakované propuknutí infekce, v případě chronické prostatitidy tedy lékaři často kombinují antibiotika s podáváním různých typů protizánětlivých léků. V zahraničí pak může být mužům trpícím chronickou prostatitidou aplikována i injekční terapie, úspěšnost vymizení příznaků se pak pohybuje mezi 40-60 %. I přesto je ale léčba chronické prostatitidy nadále výzvou a jak odborníci přiznávají, ne vždy se ji skutečně podaří definitivně vyléčit. Jedinou relativně pozitivní informací pak může být, že nemoc (navzdory tomu, že nepochybně dokáže výrazně znepříjemnit život) muže nijak fatálně neohrožuje a není třeba např. se obávat vyšších rizik vzniku rakoviny prostaty. S tou totiž prostatitida naštěstí nijak nesouvisí.
