Sezóna klíšťat je tu: Jak se proti nim chránit? Repelenty podle virologa nestačí. Pozor bychom si měli dávat i na to, co jíme
Je celkem přirozené, že si chceme všechno zobecnit a zjednodušit. V případě klíšťat by se nám to ale naopak mohlo šeredně vymstít. Český virolog a biochemik Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra Akademie věd ČR, totiž varuje, že s klíšťaty není nic tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Kromě toho se s nimi pojí i spousty mýtů.
Jedním z nich je například období výskytu. Ačkoliv se obecně uvádí, že klíšťata bývají nejaktivnější v létě, pravdou je, že na náš můžou číhat i jindy. „Před klíšťaty si můžeme být jisti jenom v zimní sezóně, ale jen když je zima jak se patří – tedy když mrzne a sněhová pokrývka dotváří zimní idylku. To klíšťata zůstávají zalezlá v půdě. Naši zvířecí miláčci na sobě přesto klíště mohou občas přinést,“ popisuje Grubhoffer s tím, že v bezpečí nejsme ani na jaře – naopak. „Sezóna aktivních klíšťat naplno začíná s jarním oteplením, které současně přináší i potřebnou vlhkost. Takové podmínky mají klíšťata v jednotlivých vývojových stádiích ráda. Vrchol aktivity nastává za běžných podmínek mírného pásma v červnu. S příchodem obvyklých červencových veder a snížené vlhkosti dozná aktivita klíšťat výrazného propadu, aby se opět vzedmula na sklonku léta, kdy letní vedra pominou a opět se zvýší vlhkost vzduchu,“ dodává virolog.
V omylu žijeme i pokud jde o očkování proti klíšťové encefalitidě. „To, že nejohroženější skupinou jsou v tomto směru děti, je mýtus. Děti máme potřebu chránit jako první, to je nám dospělým přirozené, ale právě zmíněnou klíšťovou encefalitidu děti ve skutečnosti dokážou prodělat skoro z poloviny bez klinických příznaků. Největší nebezpečí naproti tomu hrozí věkovým skupinám 50+, a to proto, že právě po padesátce se postupně snižuje imunita stárnoucího člověka v přirozené i adaptivní složce imunitní obrany,“ vysvětluje Grubhoffer, který zároveň upozorňuje, že s proočkovaností na tom v porovnání s jinými státy v Česku vůbec nejsme dobře. „Češi jsou na tom mizerně. Proti klíšťové encefalitidě je očkováno jen něco přes 20 procent populace, zatímco v Rakousku se proočkovanost blíží 90 procentům. Proti lymské borelióze se ale vakcínou bohužel zatím nemůžeme,“ upřesňuje biochemik.
A co dalšího nám v boji s klíšťaty může efektivně pomoct? Podle Grubhoffera nás nespasí jen repelenty, světlé oblečení z hladké látky s dlouhými rukávy i nohavicemi, nebo důkladná prohlídka po návratu domů z přírody. „Kromě těchto opatření bych přidal ještě radu chodit po vyšlapaných cestách,“ radí odborník. Svou roli může sehrát také jídlo. „Jako potravinový doplněk, který klíšťata odpuzuje, bývají doporučovány kvasnice známé jako droždí, které mají vysoký obsah vitamínů B. „ Aby však opravdu měly nějakou účinnost, tak by jich člověk musel sníst takové množství, že by zápachem odradil nejenom klíšťata, ale také všechny lidi z blízkého okolí,“ uvádí virolog na pravou míru.
Zatímco dosavadní výzkumy prevenci proti klíšťatům v podobě chytře sestaveného jídelníčku nějak výrazněji nepotvrdily, co se stravy týče, jisté je něco jiného. „Zejména přenosu viru klíšťové encefalitidy se týká takzvaná alimentární nákaza. K té může dojít při konzumaci kozího mléka, které neprošlo řádnou pasterizací,“ objasňuje Grubhoffer. Opatrnost je tedy na místě nejenom venku, ale i doma v kuchyni, a taky v průběhu jakéhokoliv ročního období.
