Máte doma hodiny? Pak zvažte jejich odstranění. Mohou mít zásadní vliv na vaše zdraví!
Přestože je plánování polovina úspěchu při každém větším či složitějším úkolu, vědomí si času může velice silně hrát i v náš neprospěch. Nyní už máme nejen hodiny pověšené na zdi, připoutané k zápěstí a postavené na nočním stolku. Čísla označující denní dobu na nás blikají ze spotřebičů, televizí, mobilů, tabletů a dalších technických vymožeností.
Výzkumy ukázaly, že se osm z deseti Američanů cítí vystresovaných kvůli práci. A tento stres je povětšinou způsoben především termíny – deadlines/deadliny – a časovými presy. Tento neustálý dojem nahánění a nestíhání může být opravdovým distresem, tedy takovým stresem, který ubližuje mysli i tělu. Začínáme se více soustředit na to, kolik je hodin, kolik času ještě zbývá, kolik ho uteklo a kdy bude na něco pozdě či příliš brzy. Toto přemýšlení nás odvádí od prožívání a dobrého menežování vlastního života.
Anne-Laure Sellier, profesorka marketingu z HEC Paris na své přednášce zmiňuje, jak důležitý se pro nás čas v ohledech výkonu stal. Nejen, že jsme už od školy vedeni k tomu, abychom si vedli dobře. Máme si vést dobře pod tlakem termínu – odevzdat úkol ve správný den, dokončit test za čtyřicet pět minut, naučit se látku za pololetí… Naše upnutí se na hodinky je tak stavěno opravdu od základů, které nás nutí si neustále kontrolovat, jak na tom vlastně jsme. Toto spoléhání se na měření času má ale víc následků, než byste čekali.
„Když se spoléháte na hodinky, předáváte od sebe kontrolu svému plánu,“ komentuje problém Sallier. „Z psychologie víme, že když toto lidé dělají, mají tendenci věřit, že se věci dějí ve světě následkem osudu, náhody a silou ostatních. Od chvíle, kdy se začneme v rámci svých aktivit spoléhat na hodiny, začneme zároveň více a více vnímat svět jako (od nás) odpojené místo.“
I v minulosti jsme se samozřejmě orientovali například na denní dobu: Děti se vracely z hřiště těsně před setměním. A také se bály polednice, a tak věděly, kdy mají být doma na oběd. Nicméně nikdy dřív s námi nebylo připomínání běhu času tak všudypřítomné: Diáře, kalendáře v mobilu, sdílené kalendáře ve společných systémech, notifikace… Vytvářený tlak je s námi neustále, a tak se někdy přichytíme při pátém rozsvícení obrazovky mobilu během jedné hodiny. Chceme totiž vědět, kolik přesně je. Cítíme v žaludku nepříjemnou tupou tíhu, když má autobus pět minut zpoždění a nadáváme v koloně. Ne snad proto, že bychom věřili, že tím něco změníme – spíš potřebujeme upustit páru. Úplně cítíme, jak se nám ztrácí hodiny, minuty a vteřinky.
Zdroj: Giphy
Ano, deadliny a termíny slouží primárně k tomu, aby na sebe proces hladce navazoval. Především takový, který potřebuje ke svému fungování více lidí nebo fází. Nějak jsme to s nimi ale přehnali. „Naše aktuální užívání toho slova (deadline) není tak úplně daleko od doslovnosti. Užíváme deadlinů – opravdových či imaginárních – k uvěznění sebe sama,“ píše Arianna Huffington ve své knize Thrive. A Sallier s ní souhlasí: „Existuje pět věcí, které byste měli vědět o „hodinkovém čase“, tvrdí.
1. Neustálé časové obavy nás činí méně produktivními
Jako příklad uvedla experiment se studenty jógy rozdělenými na dvě skupinky se stejným úkolem: Zvládnout sérii ásan za 90 minut. Ukázalo se, že ti studenti, kteří se nacházeli v místnosti bez hodin, byli více koncentrovaní. Ti, kdo se měli kam otočit na hodinky, aby si zkontrolovali čas, se dle vlastních slov méně soustředili na to, čemu se měli doopravdy věnovat.
2. Na hodinách založené plány nás činí méně šťastnými
Jelikož se odosobňujeme od světa tím, že moc nad událostmi příliš přisuzujeme venkovním příčinám, činíme své prožívání méně intenzivním.
3. Přílišná orientace na budoucnost může mít negativní vliv na naše zdraví a spokojenost
Neustálé srovnávání plánů s reálnými posuny vytváří napětí a stres. Ten je prakticky neustálý a má za následek i nestálé (sebe)hodnocení. Často velmi kritické. To není nejlepší lék na duševní bolístky.
4. Nechat termíny (deadliny) jednou za čas plavat může prospět tvorbě něčeho nového
Jakmile se přestaneme zuby nehty držet toho, že do jisté doby musí být něco hotové, je možné, že přijdeme na zlepšení jiné části, vymyslíme něco zcela nového, anebo najdeme dokonce snadnější řešení. V hlavě si totiž konečně vytvoříme místo pro přemýšlení za hranicemi škatule vytvořené z „neporušitelných“ (časových) mantinelů.
5. Zpomalení a zbavení se hodinek může napomoci smyslu pro čas
Paradox? Ani ne. Jakmile se začneme více spoléhat na svůj instinkt a dobrý pocit z odvedeného, zjistíme, že naše orientace v čase vlastně není tak špatná, jak jsme se báli, že bez neustálého sledování ručiček a měnících se čísel na digitálkách bude. Už jste někdy vstali na čas jen proto, že jste věděli, že vás v osm čeká něco důležitého? Tuší váš žaludek, že se blíží oběd, tedy poledne? Napoví vám únava, že je nejspíš už pozdě večer a večerníček jste nestihli? Dejte svým vnitřním hodinkám šanci ukázat, co umí!
