Kariéru hokejisty ukončilo zranění. Teď Radek Vítek našel životní smysl ve zdravém stravování, které chce přiblížit co nejvíce lidem
Máte za sebou dlouholetou praxi. Jak jste se ke cvičení a trénování vlastně dostal?
Do světa fitness jsem naskočil z toho důvodu, že mě rodiče odmalička vedli ke sportu. V sedmi letech jsem začal hrát lední hokej a až do 20 let jsem se mu věnoval profesionálně. Kvůli čtyřnásobnému zranění kolene jsem však musel slibně rozjetou hokejovou kariéru přerušit a později i ukončit. Kvůli těm zraněním jsem zároveň musel neustále posilovat tělo, a tak mi doktor doporučil cvičení, abych nemusel podstoupit další operace. Našel jsem si svého prvního trenéra, začal pravidelně cvičit a doslova jsem se našel. Nakonec jsem v tom našel naplnění a po získání potřebných zkušeností jsem postupně začal také trénovat lidi. Postupem času jsem pochopil, že k tomu mám určité nadání a že bych se tím mohl naplno živit.
Jedna věc je problém zdravotní, ale jak jste se psychicky popral s tím, že nebudete moct dál hrát hokej?
Bylo to strašné, protože v ten moment jsem neměl žádný plán „b“. Jediným mým plánem bylo živit se hokejem a všichni z okolí s tím tak nějak počítali, protože jsem už tehdy reprezentoval Českou republiku. Nicméně právě cvičení mi pomáhalo se psychicky srovnat se situací, protože jsem se během tréninku vždy doslova vybil. To je také všeobecný důvod, proč lidé tak rádi sportují – protože během cvičení odventilují všechny své psychické neduhy a dokážou svou psychiku zharmonizovat. Proto se často říká, že když vám něco nejde, máte si jít na chvíli zasportovat a pak to půjde snáz.
Než se z trénování stala vaše profese, musel jste tento obor nějak profesionálně vystudovat?
Určitě. První zkušenosti mi předával můj trenér, protože už během cvičení jsme se bavili o tom, že bych se tím mohl živit. Poté jsem absolvoval kurz a obdržel certifikát, který mě opravňuje k profesionálnímu trénování. Nicméně je to pouze papír, důležitější jsou zkušenosti, které člověk nasbírá v praxi. Je také důležité na sobě vyzkoušet co nejvíc tréninkových a stravovacích metod, jelikož na každého může platit něco trochu jiného. Je fajn, když si to trenér nejprve vyzkouší na sobě, než své zkušenosti předávat někomu jinému.
Takže jste de facto hodně trénoval i sám sebe?
Dá se to tak říct. Kromě kariéry trenéra se mi navíc rozjela i kariéra fitness, účastnil jsem se různých soutěží v kulturistice a tak trochu jsem se vrátil zpátky do sportu alespoň tímto způsobem, když jsem nemohl hrát hokej. V jednom okamžiku však nastal zlom, kdy pracovní kariéra trenéra začala vytlačovat sportovní kariéru. Měl jsem už tolik klientů, že sport musel jít stranou, a hlavně pro mě přestalo být důležité ukazovat svaly a být vidět. Chtěl jsem se slušně uživit a profesně rozvíjet.
Radek Vítek se živí jako profesionální osobní trenérFoto: se souhlasem Zuzany Zavadilové
Když jsme u toho rozvoje, připadá mi, že vyznat se ve cvičení a v tom, jak to všechno funguje dohromady se stravou apod., je strašně složité… Každému vyhovuje trochu jiná strava a jiný způsob cvičení a z vlastní zkušenosti vím, že právě ta složitost je jedním ze zabijáků motivace na sobě pracovat… Jak to překonat?
Přesně tohle je úloha trenéra. Pokud se člověk o cvičení a stravování začne zajímat bez větších zkušeností, dopadne na něj spousta informací a mnoho lidí si řekne, že je to moc složité a strašně obsáhlé a že to nezvládnou. Navíc i když se dostanou ke kvalitním informacím, často je uplatňují všechny dohromady a vznikne z toho mišmaš, který nefunguje. Rolí trenéra je, aby člověka pochopil, zvolil pro něj jeden z těch mnoha směrů a nasměroval ho na správnou cestu. Když chceme dosáhnout výsledků, chce to čas. Když člověk nezvolí správný postup, ničeho nedosáhne, nebo daleko pomaleji.
Takže pokud tento text čte nějaký začátečník, který by chtěl začít cvičit, je podle vás v každém případě lepší najmout si trenéra?
Jednoznačně. I když se některým lidem může zdát trenér drahý, jde o investici, která se opravdu vyplatí. Zaprvé si člověk neublíží a zadruhé dojde k požadovaným výsledkům rychleji. Lidé mají zkreslenou představu o tom, že s trenérem musí zůstat napořád, ale není to pravda. Mě si třeba najímají i lidé, kteří mají jasné stanovený budget a chtějí například naučit pouze základy, se kterými si po nějakou dobu vystačí. Pak si mé služby zaplatí opět po nějakém čase, abych jejich vědomosti posunul o krok dál a měli jistotu, že vše dělají správně. Důležité však je vybrat správného trenéra a vědět, že mu informace předává někdo, kdo nějak vypadá a má za sebou dobré výsledky.
Jak takového „správného trenéra“ najít a na co se zaměřit?
První věc je historie trenéra. Měl by za sebou mít nějakou sportovní historii. Může to být například skvělý profesionální sportovec, ale nejlépe člověk, který má za sebou x let průpravy, co se tréninků, stravování a celkového sportovního lifestylu týče. Lidé by se měli zaměřit také na výsledky dalších klientů trenéra, které jsou dnes dohledatelné úplně všude. Třetí důležitá věc jsou vzájemné sympatie. Jestli má jít o dlouhodobou spolupráci, měli byste si rozumět, protože když vám je trenér nesympatický, odrazuje vás to do posilovny vůbec jít.
Jaké rysy by měl podle vás správný trenér mít? Co jste za roky praxe zjistil, že je nejdůležitější?
Dokonalým trenérem se člověk stane hlavně díky tomu, že ve svém životě potká mnoho jiných trenérů. Já se věnuju sportu od sedmi let a vystřídalo se na mně několik různých trenérů. Vždy jsem vnímal to, co mi na nich vadí. Například můj hokejový trenér měl ke každému z kluků úplně stejný přístup, což nebylo dobře, protože každý je jiný a na každého působí trochu jiný přístup. Tyto věci jsem během života vstřebával a teď je aplikuju na své klienty. Na někoho musím být tvrdší, abych z něj něco dostal, a někdo naopak potřebuje mírnější přístup a častěji pochválit. Cesta k tomu stát se dobrým trenérem je mít za sebou zkušenosti s velkým počtem trenérů a vstřebat nejen jejich pozitivní vlastnosti, ale i to, co podle vás dělají špatně.
Většinu zkušeností v rámci fitness jsem získal i tím, že jsem si našel nejlepší trenéry napříč jednotlivými obory, jako je silový trénink, strečink apod. U těchto trenérů jsem si vždy zaplatil několik lekcí a převzal know-how, které mohu přenášet na své klienty. Od začátku jsem chtěl být všestranný, abych mohl poradit komukoliv. Ať už je to člověk, který chce mít více svalů, chce být rychlejší, chce mít lepší kondici, nebo chce pomoct s rozhýbáním po nějaké operaci, s čímž mám také bohaté zkušenosti.
Radek Vítek se rozhodl, že zdravé a kvalitní stravování přiblíží co nejvíce lidemFoto: se souhlasem Zuzany Zavadilové
Existují dnes v rámci cvičení ještě nějaké novinky? Nebo už všechno bylo vymyšleno a na nic moc nového přijít nejde?
Základní anatomická pravidla jsou jasná. Jde pouze o to, mít rozhled, protože může být více variant tréninků a každá může být správná, ale jde o to, že na každého funguje něco jiného. Zároveň každý druh tréninku vede k určitému výsledku. Jeden k tomu, aby člověk zesílil, další je pro lepší kondici a jiný zase k tomu, aby byl člověk flexibilnější. Zde je strašně důležité zvolit správnou cestu. Trenéři totiž často dělají chybu, že netrénují to, co klient potřebuje, ale to, co trenéra zrovna baví a o čem si myslí, že je fajn. Jenže trenéři musí mít na paměti, že to nedělají pro sebe, ale pro lidi. Nicméně máte vesměs pravdu, že postupy už jsou dávno vymyšlené a základní anatomická pravidla daná, nicméně existují různé modifikace, které vedou k všestrannějšímu a zábavnějšímu tréninku, u kterého pak klient vydrží déle.
V poslední době se cvičení a tréninky ve velké míře přesouvají do online prostředí. Jaký na to máte názor?
Vesměs pozitivní. Je pravda, že mnoho trenérů to haní, protože osobní přístup je nejlepší, ale jsou lidé, kteří chtějí být v soukromí a nechtějí osobní kontakt s trenérem. Pro ně je super, že mají možnost využít něco online. Mě se tyto trendy nikdy nedotkly, protože mě vyhledávali lidi, kteří osobní kontakt chtěli, a cvičení pro ně bylo zajímavou denní událostí. Ale online cvičení se nebráním a v dnešní době už je to prostě přirozené. Pokud to ke cvičení přivede člověka, který by jinak v životě do posilovny nešel, je to jedině dobře.
Už jsme to trochu nakousli, ale další věc, která se se cvičením neodmyslitelně pojí, je stravování… Jak moc je podle vás důležité?
Stravování a cvičení jde absolutně ruku v ruce a jedno bez druhého moc nefunguje. Nicméně takové základní dělení je, že většina lidí začne cvičit, protože chtějí, ale nedělají to se záměrem, že chtějí být silnější nebo svalnatější. Cvičením jen tráví svůj volný čas a jídlo neřeší a ani ho řešit nechtějí. Pak existuje druhá část lidi, kteří chtějí nějaké výsledky. Pak je nutné vnímat, že jídlo a cvičení jde ruku v ruce. Jídelníček se proto musí upravit podle toho, jakých výsledků chce klient dosáhnout.
Kde jste získal zkušenosti v tomto směru?
Je to opět o osobní zkušenosti. Když jsem poznal prvního trenéra, začali jsme různé sacharidové vlny apod. Opět jsem zkoušel, jak jednotlivé systémy fungují a jak se u nich cítím. Podle svých zkušeností jsem si vydedukoval základní stravovací modely, které mají smysl.
Opět se zeptám, jak se v tom má vyznat laik? Přijde mi, že se často někde objevují „průlomové“ články o novych dietách a co se smí a nesmí… Ve finále jeden článek říká, že je lepší tohle, a druhý zase, že tamto… Jak se v tom lidé mají vyznat?
Lidé často nechápou základní informace o kaloriích. Že pokud chtějí „nabírat“, musí přijmout více kalorií. Pokud naopak, musí více kalorií vydat. Přes to vlak nejede. Existují způsoby stravování, které se neustále vážou na kalorický deficit, a ať už lidé zvolí sacharidové vlny, nebo keto dietu, vždy se musí soustředit na kalorický deficit, to je celý princip. Bizáry v podobě drastických diet, které se občas objevují na internetu, spočívají v tom, že sice možná zafungují a člověk po nich samozřejmě zhubne, ale nejsou často dlouhodobě udržitelné, protože vás nenaučí správně jíst. Jde pouze o momentální extrém, kdy se tělo dostane do šoku, ale to brzy skončí, nejde žít takhle donekonečna. Pak se člověk vrátí do starých kolejí a většinou se vrátí i staré návyky. Důležité je naučit se dobrému stravování a způsobům, jak jíst správně a udržitelně. Správný trenér by tohle měl vědět, nebo alespoň mít dostatečnou sebereflexi a své klienty odkázat na profesionálního nutričního specialistu.
Radek Vítek se spojil s úspěšným kuchařem Radkem Hasmanem a společně vytvořili úspěšnou firmu zabývající se krabičkovou stravouFoto: se souhlasem Zuzany Zavadilové
Můžete říct, že se v tomto směru myšlení Čechů nějakým způsobem posunulo? Že třeba více dbají na správnou stravu?
Myslím, že se ubíráme správným směrem. Lidé zjistili, že jídlo může být opravdu různorodé. Dříve to bylo tak, že když chcete zhubnout, dáte si maximálně kuřecí plátek s rýží. Dnes už lidé vědí, že mají požívat více zeleniny a ovoce. Dřív se například ovoce obávali, protože v něm jsou cukry. Je fajn, že lidé zjistili, že zdravé stravování není o tom, že by museli trpět hlady a jíst nechutné jídlo. Sám se to lidem snažím ukázat pomocí služby, kterou jsem pro ně s kolegou Radkem Hasmanem vytvořil.
K tomu jsem se také chtěl dostat… Vám už vlastně tolik času na trénování nezbývá, věnujete jej spíše rozvoji firmy. Čím přesně se zabýváte?
V současné době se soustředím na dlouhodobou klientelu, kterou jsem nasbíral za roky trénování. Nové klienty přijímám pouze zřídka. Je to kvůli tomu, že jsme se společníkem Radkem Hasmanem během pandemie koronaviru rozjeli firmu, která se zabývá krabičkovým stravováním. Jak už jsem naznačil, chtěli jsme nabídnout zdravou, vyváženou a chutnou stravu. Práce na firmě mi zabírá tolik času, že na trénování ho už moc nezbývá. Na druhou stranu jsme rozjeli něco, co mě absolutně baví a naplňuje. Do budoucna budeme chtít značku dál budovat a vytvořit opravdu velkého hráče na trhu, respektive nejlepšího hráče na trhu krabičkového stravování. Dává to smysl, protože jsme na český trh přinesli něco, co tady nebylo.
Během trénování lidí jsem pochopil, že lidé často nevědí, co si mají uvařit, aby zhubli. Často to ani nedokážou, protože nemají čas nebo kuchyni nerozumí, případně je to absolutně nebaví. Pro takové lidi je krabičková strava naprosto perfektní. Když jsme se o tom s klienty bavili, někteří z nich mi řekli, že krabičkovou stravu využívali, ale nevydrželi ji dlouho jíst, protože neměla kvalitu, kterou potřebovali, aby to pro ně bylo dlouhodobě udržitelné. Já už jsem dlouho nad tímto byznysem přemýšlel, ale nikdy jsem neudělal první krok. Pak ale přišla pandemie koronaviru, a tím se to rozjelo. Navíc jsem věděl o lidech, kteří chtějí kvalitu, jež tady předtím nebyla, a jsem moc rád, že jsem se spojil s Radkem Hasmanem, který je držitelem ocenění Michelin Bib Gourmand, což je v tomto oboru opravdu rarita. Začátky byly postaveny primárně na mojí klientele, ale dnes už vaříme pro stovky lidí napříč celou Prahou.
Takže do budoucna byste zdravou stravou chtěli nakrmit celé Česko?
S konceptem, který děláme, asi celé Česko nenakrmíme, protože z toho nechceme dělat jídelnu. Ale rozhodně chceme být jedničkou, co se kvality týče, a hlavním cílem je si kvalitu neustále udržovat, případně navyšovat. To je totiž další věc, kterou jsem v souvislosti s krabičkovou stravou zaslechl, tedy že postupem času kvalita klesá. Často právě na základě toho, že přibývalo hodně klientů a firma musela procesy zrychlit či více automatizovat. Díky tomu se však kvalita jídla snižovala. To si s Radkem nemůžeme dovolit, protože jsme pod projektem podepsaní jménem. I díky tomu máme nad sebou určitý bič a naším cílem je nabízet lidem tu nejvyšší kvalitu a zároveň dokázat, že jíst zdravě nemusí znamenat jíst nechutně a trpět hlady. Chceme lidi nějakým způsobem motivovat k tomu, aby se pro ně naše krabičky staly dlouhodobým životním stylem, díky němuž si uvědomí, že dobře jí, dobře se cítí, dobře vypadají, a to vede k jejich většímu sebevědomí a psychické pohodě. To je vlastně náš hlavní cíl, aby se lidé cítili dobře!
Ve smršti negativních zpráv spojených s pandemií koronaviru je hezké vidět i tuto pozitivní zprávu, že se vám podařilo rozjet zajímavý byznys!
Musím říct, že celkově na všem negativním hledám vždy něco pozitivního. S oblibou říkám, že každý problém v sobě může skrývat příležitost, která je změnou k lepšímu.
