Řada lidí dýchá nesprávně, ani o tom neví, a následky mohou být opravdu ošklivé. Pomáhat vlastnímu tělu je přitom tak snadné
Od A do Z: Od přemýšlení po správné trávení. K tomu všemu naše tělesná schránka potřebuje kyslík. A nejen ta. I mysl a psychické zdraví lze podpořit správným dechem. Nevěříte? Už jste se někdy potřebovali nadechnout před stresujícím krokem? Seděli jste schoulení do klubíčka a snažili se zbavit úzkosti? Když se děje něco náročného, řada lidí nám poradí prosté: „Dýchej, to dáš! Zhluboka se nadechni a jdi na věc!“ A mají pravdu.
Pokud jste se někdy zúčastnili třeba lekce jógy nebo meditací, dech je pravděpodobně to první, nač vás lektor vyzval, abyste se soustředili – předcházet tomu mohl snad jen výběr podložky a místa k usazení. Ukázalo se totiž, že jsou to právě jogíni (hlavně ti, kdo provozují pránájámu), kdo jsou tímto schopni pozitivně ovlivnit i stav svého nervového systému, orgánů potřebných k dýchání, tepovou frekvenci, nebo dokonce krevní tlak.
Příčiny nesprávného dýchání
Přestože se ne vždycky na dech soustředíme, jedná se o absolutně základní potřebu, která nejenže bystří mysl a redukuje stres, ale také napomáhá třeba zdravému spánku, trávení a podporuje i imunitu, což je (nejen) v této době více než vítáno. Nesprávně dýcháme především, když zapomínáme na péči o sebe samé a zdravý životní styl. Kupříkladu takové dlouhé sezení není pro tělo zrovna dobré. Plíce jsou zmáčknuté a je složitější přimět břicho, aby se na dýchání též podílelo. I když jsme často vedeni k tomu, abychom břicho zatahovali a působili tím štíhlejším dojmem, měli bychom jej užívat stejně jako hruď k dodání prostoru plicím. Velký problém je také správně dýchat pod velkým stresem a samozřejmě, jestli něco může napomoci, pak je to pohyb a udržování přiměřené váhy. Nejspíš vás nepřekvapí, že se na nesprávném dechu podílí i prostředí a laicky řečeno „špatný vzduch“.
Příkladem nesprávné techniky dechu je hyperventilace. Myslíte si, že nahnání přemrštěného množství kyslíku do těla je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat? Není. Všeho moc škodí. Při hyperventilaci nabíráme rýchlé nádechy a nestíháme vylučovat oxid uhličitý. Tím vystřelí krevní pH a zpomalí se oběh. Trpí celé tělo, včetně mozku. Při hyperventilaci si můžeme všimnout, jak rychle začne tělo reagovat. Lidé se dostávají do křečí, někdy je zasáhne záchvat a mdloby. Jejich končetiny začnou mravenčit, stávají se netečnými, dokonce mohou i halucinovat. Tělo ve snaze podpořit průtok krve zvýší tepovou frekvenci a není žádnou výjimkou, že se naše emoce dostanou mimo kontrolu. To všechno během několik málo chvilek.
Sedm tipů, jak podpořit zdravé dýchání
- Upravte pozici, ve které spíte. Vyzkoušejte usnout na boku s polštářem pod hlavou. Druhý poštář umístěte mezi své nohy tak, abyste napomohli páteři se vyrovnat. Možná vás překvapí, že tato technika může pomoci i s chrápáním. Pokud raději odpočíváte na zádech, umístěte polštář pod kolena.
- Dbejte o sebe víc. Ačkoli je rada „žijte zdravěji“ ohraná a otravná, nelze jí upřít smysl.
- Meditujte. Cvičte vědomý dech pod dohledem někoho, kdo ví, co dělá.
- Procvičujte správný postoj/posed, protože i jen to, jak stojíme nebo sedíme, dělá hodně.
- Zpěv zlepší nejen náladu, ale roztáhne i plíce a rozproudí hlubší dýchání.
- Pokud jste i dnes strávili většinu dne u počítače, protáhněte se. A pak to opakujte pokaždé, když vás to napadne. Vytvořte si návyk, který bude pravidelně přerušovat vaši statickou zkroucenost.
Jak se dýchá „správně“?
Ačkoli se zjevně jedná o příklad odpovědi: Aspoň něco je lepší než nic, je vždycky ku prospěchu to „něco“ vylepšovat. Snažte se dýchat nosem. Pokud využíváte k dýchání hlavně ústa, obíráte se o filtrování vzduchu, kterého je nos schopen. Rozhodně zapojte břicho. Pro trénink je dobré si položit dlaně na pupek a vnímat dotykem, kdy a jak se svaly roztahují. Možná se budete divit, jaký je to rozdíl. Řada lidí už úplně zapomněla, jak na břišní dýchání bez naprostého soustředění. Všeobecně však po vás nikdo nechce, abyste si svůj dech hlídali 24/7. Tělo ví, kdy potřebuje hlubší nádech a kdy mu stačí pozvolný přísun kyslíku. Je potřeba se mu však naučit naslouchat a co nejvíce mu v tom pomoci.
Jak trénovat
Pokud na sobě cítíte, že vás trápí dýchací problémy, není od věci vyhledat dobré ovzduší. Vyjeďte si někam do přírody, navštivte solnou jeskyni nebo alespoň neprohánějte plíce kouřem. Pokud vás nevhodné prostředí pravidelně a nevyhnutelně potkává v práci, udělejte maximum, přijměte ochranné pomůcky a dbejte na přestávky. Hodně pijte. Hydratace těla kromě jiného pomůže i krku a ústům. Když už máte chvíli pro sebe, zkuste ji využít ve prospěch správných nádechů a výdechů. Takový trénink lze praktikovat u téměř jakékoli činnosti.
Zkuste se pohodlně posadit do tureckého sedu. Dobrým tipem nejen pro ty, pro něž je takový posed ne úplně komfortní, je posadit hýždě o něco výš než nohy. Stačí k tomu pevnější polštářek, anebo si pořiďte bloček, který se užívá například při józe. Narovnejte se – tak, abyste neseděli jako paragraf, ale zároveň se nedostali do křeče či přílišného napětí. Ramena uvolněte, aby klesla níž pod uši, a trochu pohoupejte hlavou, abyste zrelaxovali krk. Poté klidně zavřete oči a pomalu se nadechněte nosem. Napočítejte do dvou. Nakonec asi čtyři vteřiny vydechujte částečně sevřenými ústy, jako byste chtěli pískat. Celé cvičení opakujte, dokud vám to bude příjemné (ideálně 5–10 minut), a pokuste se na dech soustředit – vypustit všechny starosti.
Pokud preferujete leh, položte si na břicho knihu (ideálně ne atlas nebo bichli o tisíci stránkách, samozřejmě). Postupujte stejně jako v prvním doporučení. Zde zároveň můžete sledovat, jak se kniha zvedá a klesá níž. To pro kontrolu, že jste opravdu zapojili nejen hrudní koš.
Trénink dýchání by nikdy neměl být bolestivý, naopak by měl působit příznivě a nezabrat moc času ani energie. Pokud jde o takto zásadní otázky zdraví, neměli bychom své potřeby podceňovat a přesouvat je na neurčito. Říká se, že se svět pro malé věci nezbortí. Nicméně zrovna v případě nádechu a výdechu jsou to přesně ty maličkosti, bez kterých se jednoduše nelze obejít, a až když nadejde problém, dojde nám, že nic není v tu chvíli větší prioritou. Tak na to mysleme v momentech, kdy si ubíráme na správném dechu pro domnělé podstatnosti.
