Strach z války a jejích následků je normální. Jak si poradit s děsivými představami a sžíravými úzkostmi ze světových novinek?
Pokud i vás nyní sužuje panika, úzkosti, pocity bezmoci, strach a všeobecný duševní diskomfort, věřte, že nejste jediní ani divní. Naopak. Strach je naprosto přirozenou reakcí, která nás po celou dobu existence na této planetě chránila. Nevěříte? Je to právě strach, který varuje před hrozícím nebezpečím. Vyplavení hormonů se postará o to, abychom byli více ve střehu – schopni utéct nebo bojovat. To je na jednu stranu výhodné v opravdu zlomových momentech. Nicméně neustálé svírání žaludku a zrychlování tepu při sebemenším vzruchu už tak vítané není. Stresujeme se, a to bolí nejen naši mysl, ale i tělo.
Slyšeli jste už pojem psychosomatika? Zjednodušeně se jedná o tělesné projevy, které jsou ovšem vázány na to, jak se cítíme uvnitř. Bolí vás hlava, když toho máte hodně? Znáte křeče, které vás vyženou na toaletu, když vás čeká něco těžkého? Báli jste se někdy o druhého tak, že hrozilo, že jednoduše omdlíte? Příkladů by se dalo najít nespočet. Podstatnou myšlenkou je, že jsou to právě naše emoce a psychické stavy, které mají jednoznačný vliv na naše tělo, ať už chceme, nebo ne. A mohou zajít opravdu daleko.
Jste-li nyní nešťastní z toho, co se děje na Ukrajině, a bojíte se, strachujete a je vám do pláče při pomyšlení na všechny ty nešťastné lidi, je to normální. Empatie z nás dělá lidi. Představivost založená na tom, že se morálně či emočně vžijeme do jiných, je důkazem, že je s námi jako s lidskými bytostmi všechno v pořádku. Pokud je všeho jednoduše už moc, může se stát, že se hlava jednoduše přepne. Stačilo! Místo smutku a soucitu nastupuje vztek, úzkost, podezřívavost a předsudky. Vyhořelí lidé, kteří už nevědí, kudy kam, mají tendenci být více „nenávistní“. Jak to? Přesně jako v minulém odstavci: Jejich přirozené pudy jim velí bojuj, nebo uteč!
Jak poznám, že jsem ve stresu z probíhajících událostí?
Mezi běžné odpovědi těla a mysli na takové zátěžové momenty, jako je válka nebo terorismus, patří šok, nevěřícnost, strach z budoucnosti a úzkosti. V takovém stavu bývá složitější (nebo zcela nemožné) se soustředit, přicházejí pocity bezmoci, smutku, deprese. Pozorovat můžete změny ve svém režimu – je problém spát, a i na jídlo se díváte jinak. Možná sem tam pláčete „bez důvodu“, trápí vás právě výše zmíněná psychosomatika a třeba jste i sáhli po alkoholu či jiné látce. Výjimkou není vztek, vznětlivost, ale ani emocionální prázdno. Někteří totiž naopak zcela vypnou a otupí. Stanou se apatickými.
Nejen dospělí, ale i děti nějakým způsobem vnímají, co se kolem děje. Může se stát, že se budeme cítit tak nějak mimo. Věci přestanou dávat hlubší smysl, zmizí motivace a těšení se. Vnitřní svět se zdá být naprosto odlišný od toho, ve kterém žijeme a komunikujeme s ostatními. Takové odstřižení od reality je jednoduše ochranným mechanismem, který moc hezky zobrazuje například video Did you know these robots are everywhere? (Věděl jsi, že takoví roboti jsou všude?) Je beze slov. Jeho obsah jistě pochopí každý, kdo se někdy cítil odtržený, jiný, uzavřený ve svém vlastním vyděšeném nitru, které ho dál nepustí.
Jak na management takového stresu?
To je hodně dobrá otázka, která se týká všech. Military.com, tedy stránka, která se specializuje právě na záležitosti válek a armád, lidem doporučuje následující:
- Převezměte kontrolu: Pokud se alespoň něco dá změnit anebo kontrolovat, udělejte to.
- Naučte se relaxovat: Zkuste meditaci, nebo třeba dechová cvičení. Snažte se naučit způsoby, jak si vyčistit hlavu a pomoci i tělu, aby zpomalilo a uvolnilo se.
- Odstupte ze stresové situace: Pokud to jen trochu jde, dejte si pauzu. Odjeďte, vypněte mobil, neřešte zprávy.
- Vytyčte si realistické cíle: Nepřepínejte se. Zrušte, co můžete postrádat, nenuťte se do postradatelných aktivit. Chtějte po sobě jen to, co je opravdu podstatné.
- Změňte své reakce: Uvědomte si, co vás dokáže nejvíc rozhodit, a trénujte jiné reakce. Pokuste se například napřed zhluboka nadechnout.
- Identifikujte stres: Kdy váš stres vzniká? Uvědoměním tohoto momentu pomůžete sami sobě dojem o něco zmírnit. Je to jen stres, tohle už znám, nepanikař, bude to dobré, opakujte si.
- Vyhněte se extrémům: Zkuste pojmenovávat věci mírněji.
- Udělejte něco pro ostatní: Věřte nebo ne, pomoc ostatním pomůže i k vlastní pohodě.
- Pokud se stresu nelze zbavit, využijte ho: Zkuste se vrhnout do kreslení, skládání písní, psaní deníku… Trápení je a vždycky bylo jednou z největších inspirací. I ty nejkrásnější knihy jsou o utrpení, bolavé lásce nebo ztrátách. Využijte své emoce k tomu, aby z vás dostaly to nejlepší.
- Vyspěte se: Není nic horšího než podpořit vyeskalovanou úzkost nedostatkem spánku.
- Sportujte: Něco vás trápí? Vyběhejte to, vybouchejte do pytle nebo zadupejte do země při aerobiku.
- Pochvalte se: Místo soustředění se na to, co všechno špatné se děje, se zkuste pochválit za to, jak to zatím zvládáte.
Pokud ani to nestačí, nestyďte se oslovit odborníka. Možná vám pomůže i jen dobře vedený rozhovor a někomu v nejhorších momentech zabere medikace. Sami si ovšem takové věci neordinujte. Pokuste se k sobě být laskaví a stát se sami sobě nejlepším kamarádem. Neopouštějte své tělo a emoce v době, kdy nejvíc potřebujete právě sebelásku.
