Jak sociální sítě ovlivňují mužské vnímání těla? Překvapivě podobně negativně jako to ženské, vysněný „tělesný ideál“ má jen jiné parametry
Po poměrně dlouhých diskusích společnost Facebook (dnes Meta) přiznala, že u každé třetí dospívající dívky Instagram zhoršuje problémy s vnímáním obrazu vlastního těla. Kromě toho oficiální materiál uvádí, že „dospívající lidé viní Instagram ze zvýšení míry úzkosti a deprese“. Ačkoliv je ale známo, že dospívající dívky jsou k negativnímu vnímání svého těla poměrně náchylné, ukazuje se, že totéž platí i pro chlapce a muže. Jenže výzkumů, které by se specificky na dopady sociálních médií na tělesné sebehodnocení mužů zaměřovaly, je mnohem méně – a tak je tento problém také mnohem méně diskutován.
„Čím více jsem sledoval příspěvky na Instagramu, tím hůř jsem se cítil,“ popsal tak pro magazín Inverse dnes 36letý Chris. Toho si jeho okolí v dětství dobíralo proto, že byl příliš hubený. Když na vysoké škole přibral, začal své tělo zase srovnávat s hubenějšími těly svých spolužáků. Výsledkem byl velmi negativní pocit, že jeho tělo jednoduše není dost dobré. Proto začal přímo zběsile cvičit a významně omezovat to, co jí – po vzoru dalších „fitness přátel“. Jeho posedlosti tréninkem si následně všimla jeho rodina a zakročila. Díky tomu Chris vyhledal odbornou pomoc a začal se sebou pracovat spíše v rovině psychické než fyzické – dnes tedy posilovnu navštěvuje jen třikrát týdně a ve vlastním zájmu omezil i čas na sociálních sítích, a dokonce přestal sledovat i některé své přátele, kteří sdíleli obsah, jenž mu jednoduše nedělal dobře. Možná si říkáte, že když má jeden člověk problémy, neznamená to, že je musí mít i ostatní. Jenže opak je pravdou. Podle výzkumníka Thomase Gültzowa z nizozemské Maastricht University, jsou zprávy, které muži na sociálních sítích dostávají o tom, jak vypadá mužský tělesný ideál, naprosto ohromující. V negativním slova smyslu, samozřejmě. A důsledky jsou také (negativně) ohromující…
Norma a ideál mužského těla: štíhlé a svalnaté
Gültzow byl jedním z odborníků, který v rámci týmového výzkumu analyzoval, jaké přesně normy byly na muže prostřednictvím sociálních sítí přenášeny. Výsledky, které následně, v roce 2020, vědecký tým publikoval, dokazují, že většina příspěvků (62 %) publikovaných účty zaměřenými na fitness jasně propagovala normu související se vzhledem – tedy typicky štíhlý a svalnatý typ těla. I když se objevovaly i odkazy na zdraví, obvykle k tomu docházelo v rámci již zmíněného kontextu. Takže opět „žádná výhra“. „Je určitě skvělé, že dochází k propagaci norem týkajících se zdraví, ale muži by se takto mohli naučit spojovat štíhlost a svalnatost se zdravím, což již tolik pozitivní není,“ shrnul Gültzow.
Přitom již v roce 2016 se australští vědci zaměřili na srovnání výsledků celé řady studií zabývajících se vlivem sociálních sítí na tělesný obraz a také související problémy s příjmem potravy. Zjistili přitom, že (negativní) důsledky jsou úplně stejné, a to bez ohledu na pohlaví konzumentů daných obsahů. Ačkoliv je ale známo, že mnohem více ovlivnitelní jsou mladí – dospívající – lidé, jejichž identita a sebevědomí se teprve utváří, rozhodně to neznamená, že na dospělé by obsah publikovaný na sociálních sítích neměl žádný dopad. „Určitá rizika existují i u dospělých – jedná se o rizika, která jsou přítomna i při prosté návštěvě posilovny, ale je mnohem snazší být jim vystaven skrze sociální sítě. Ty – na rozdíl od návštěv posilovny – užívá prakticky každý,“ shrnuje psychiatr David Reiss.
Zdroj: Giphy
Sociální srovnání, které nikomu neprospěje
Tím největším nebezpečím, které na muže i ženy číhá (bez ohledu na to, kde přesně mu jsou vystaveni), je tzv. „sociální srovnání“. Jeho princip je pak velmi snadný – člověk jednoduše porovnává vlastní tělo s těly druhých lidí. To by nutně nemusel být problém v posilovně, kde na sobě lidé reálně makají, jiná situace však nastává na sociálních sítích. Na nich totiž řada lidí „maká“ zejména prostřednictvím různých editorů fotek apod. Výsledkem je tedy předobraz ideálu, který nejenže neexistuje, ale z toho důvodu je vlastně také nedosažitelný. „Lidé vnímají obrázky a příspěvky na sociálních sítích jako ´ideály´, jichž je třeba dosáhnout. Tyto ideály jsou ale ze své velké části nerealistické a není možné jich docílit,“ dodává Reiss s tím, že naprosto drtivá většina problémů se sebevědomím, jimiž se lidé trápí, plyne ze snahy naplnit „nemožný sen“.
Zanevřít na sociální média?
Samozřejmě, že ne každý uživatel sociálních médií se musí nutně ocitnout ve spirále negativního sebehodnocení. A nelze zcela plošně říci, že sociální sítě jsou špatné. „Je jasné, že existují příspěvky, ale i influenceři, kteří poskytují v zásadě dobré a solidní informace, aniž by slibovali modré z nebe,“ myslí si Reiss. I tak je ale dle jeho názoru nutná obezřetnost. „Je důležité prověřit a ověřit fakta a rady, jimiž se chcete řídit. Některé podvody a špatné rady lze docela snadno rozeznat, ale vzhledem k tomu, že řada firem pracuje s rafinovaným marketingem, důkladné prověření nemusí být vždy úplně snadné,“ dodává. A faktem je, že různé cvičební tipy a doporučení např. nutně nevyžadují, aby byly vždy doplněny sadou fotek mužů štíhlých a osvalených. Přesto uživatelé sociálních sítí podvědomě více reagují právě na příspěvky, které je obsahují. A tak vzniká začarovaný kruh. Možná je tedy úplně nejužitečnější radou, kterou Reiss nabízí, to, že sociální média je třeba brát se značnou rezervou: „zjednodušeně řečeno, sociální média jsou z velké části fantazie. A přesně tak by se na ně mělo pohlížet. Skutečný život se děje v reálném životě…“
