
Virem HIV se může nakazit každý, nejen gayové. Statistiky poprvé ukázaly převahu HIV+ heterosexuálů. Co je příčinou?
I když se to mnohým nebude zrovna líbit, čísla mluví docela jasně. Dle nedávných údajů britské Health Security Agency se v roce 2020 nově virem HIV nakazilo 49 % heterosexuálů a 45 % gayů a bisexuálů. Samozřejmě, že se nejedná o nijak významný číselný rozdíl – ovšem ve světle faktu, že virus HIV je drtivě spojován právě se skupinou mužů majících sex s muži, rozhodně je možné označit tento poznatek za velmi významný. A čemu jej vědci přikládají? Dle jejich názoru lze nárůst nákaz napříč heterosexuální populací přičítat tomu, že právě tato skupina se virem HIV necítí nijak ohrožena, a tak ani nemyslí na prevenci (proč také, když HIV je „gay nemoc“, že…). A toto tvrzení odborníci dokládají i dalšími daty – právě v inkriminovaném roce 2020 se v důsledku pandemie snížil zájem o testování na HIV ve skupině heterosexuálů o 33 %, zatímco mezi gayi a bisexuály jen o 7 %.
Heterosexuálové rozhodně nejsou „v bezpečí“
„Nikdy jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že bych se mohla nakazit virem HIV – nenapadlo to ani mého lékaře. Vlastně jsem neměla tušení, že ženy mohou HIV také ´chytit´, až do chvíle, než mi vyšel pozitivní test,“ uvedla pak pro GB News HIV+ heterosexuálka Jackie. Ta také zároveň všechny, co jsou sexuálně aktivní, vyzvala k tomu, aby pravidelně podstupovali testy. Ostatně, znát svůj HIV status je dobré nejen pro člověka samotného, ale i pro jeho blízké.
Pravdou také je, že v případě „léčby“ HIV (vyléčit zcela nelze, antiretrovirová terapie však dokáže zajistit prakticky srovnatelnou kvalitu života s běžnou „zdravou“ populací) hraje roli čas. Čím později je virus v těle člověka diagnostikován, tím více poškodí imunitní systém. A bohužel právě této situaci přesvědčení heterosexuálů o tom, že jich se HIV netýká, velmi nahrává. V jejich případě je navíc pozdní diagnostika také mnohem pravděpodobnější. Pokud bychom zůstali u dat roku 2020, tak více než polovina heterosexuálních žen (51 %) a také mužů (66 %) byla diagnostikována až v pozdní fázi nemoci. Přitom mezi gayi a bisexuálními muži dochází k diagnostice až v pozdějších fázích jen ve 29 % případů.
Ačkoliv v globálním měřítku i nadále platí, že gayové a bisexuálové jsou virem HIV ohroženi více (a to i vzhledem k velikosti dané populace), cílené intervence evidentně vedly k tomu, že si tato skupina související nebezpečí uvědomuje a dbá nejen na pravidla bezpečného sexu, ale také na prevenci – kdy díky příp. včasné diagnostice je možné zahájit léčbu co nejdříve a minimalizovat riziko přenosu viru na další osoby. Kromě toho lze pokles diagnóz v dané skupině přikládat také tomu, že tzv. pre-expoziční profylaxe (PrEP), tedy pilulka, jejímž užíváním je možné riziko nákazy významně snížit, je stále více dostupná.
Opatrnější gayové a bisexuálové
Na data z Británie je ale možné nahlížet ještě z další perspektivy. Ian Green na portálu The Guardian uvádí, že aktuální statistiky ani tak neukazují, že by případů nákazy mezi heterosexuály přibývalo, jako spíš naznačují, že počty nakažených gayů a bisexuálů klesají. A to je také nezpochybnitelný fakt, ve Velké Británii totiž čísla ukazují, že ve srovnání s rokem 2014 se v roce 2020 nakazilo o 71 % méně z nich. To vše díky stále se zdokonalujícím metodám prevence. Jak ale zároveň z tohoto závěru plyne, heterosexuální většina právě prevenci zanedbává. Proto je tedy třeba začít opatření zaměřovat i jejím směrem – a ideálně i testování na HIV normalizovat natolik, aby se s ním již nepojila žádná stigmata. „Je fantastické vidět, jak počet diagnóz HIV mezi gayi a bisexuálními muži nadále klesá v důsledku testování a rutinního zpřístupnění PrEP, musíme ale zajistit, aby se tento trend odrážel ve všech skupinách,“ shrnul pak britský ministr zdravotnictví a sociální péče Sajid Javid.
HIV: problém všech
Je tedy třeba začít zvyšovat povědomí o tom, že HIV se rozhodně týká všech (a všechny také ohrožuje). Jednoduše řečeno – nakazit se může každý/á, a to bez ohledu na sexuální orientaci či genderovou identitu, o věku, původu apod. ani nemluvě. Problémem je zároveň fakt, že řada nakažených o této skutečnosti neví (třeba i proto, že si vůbec tuto možnost nepřipouštějí), a virus tak nevědomky šíří dál. „Je nutné, aby více heterosexuálů začalo chodit na testy – jedině tak je možné vyhnout se tomu, že někdo bude žít s nediagnostikovaným HIV po řadu let. To je důležité nejen vzhledem k jejich zdraví, ale i vzhledem k prevenci přenosu nákazy na další osoby,“ shrnul pak vedoucí zdravotních programů ve Velké Británii, Taku Mukiwa.
Ačkoliv Česká republika se pak z hlediska výskytu viru HIV řadí mezi země, kde se počty nových případů ročně počítají v řádech stovek, rozhodně to neznamená, že tuzemská heterosexuální populace by byla v bezpečí. Vlastně pro ni platí úplně totéž, co pro tu britskou.