Rozhovor s uznávaným expertem v oblasti léčby HIV – prof. José Gatellem z Barcelony

Letos jsme měli to štěstí a potkali jsme se s panem profesorem José M. Gatellem, odborníkem na léčbu HIV, v České republice. A to v Plzni, kde se účastnil mezinárodního lékařského sympozia k léčbě HIV/AIDS. Kam se léčba HIV za poslední roky posunula a jaké novinky v tomto směru můžeme pozorovat?

Pane profesore, na úvod se zeptám, jak se vám líbí v České republice? Vím, že jste zde na návštěvě už poněkolikáté…

Byl jsem v Česku už několikrát. Poprvé před více než 40 lety. Díky své práci jsem se sem několikrát vracel. Naposledy to bylo před dvěmi lety z důvodu konání totožného lékařského sympozia k léčbě HIV/AIDS. Musím říct, že Česko je nádherná země a Praha je úžasné město. Stejně jsem to vnímal i před 40 lety, kdy jsem tady byl poprvé. Líbí se mi zdejší architektura, lidé jsou velmi milí a máte úžasné pivo.

V Plzni jste se zúčastnil mezinárodního sympozia k léčbě HIV/AIDS. Jedním z hlavních témat bylo stárnutí lidí žijících s HIV a péče o ně. Díky stigmatizaci HIV+ lidé stále naráží na překážky v práci, ve společnosti a často i v lékařské péči. Navíc máme postupem času ve světě čím dál tím víc starších HIV+ lidí, kteří můžou narážet na zcela nové problémy. Prozradíte nám, co jste s kolegy v Plzni na toto téma probírali?

V první řadě bych rád upřesnil, že důvodem takových setkání jsou novinky v oblasti léčby HIV, které se objevují každý rok. Jako odborníci pak společně tyto novinky diskutujeme a řešíme, jak je implementovat do praxe. Ale máte pravdu. V současné době se pacienti s HIV dožívají vysokého věku, mimo jiné i díky moderní účinné léčbě HIV. Lidem, kteří dostali infekci ve svých 20 nebo 40 letech, je nyní 40, 50 nebo 60 let a do roku 2030 bude dokonce až 70 % stárnoucích pacientů s HIV starších 60 let. Je jasné, že se tito lidé setkávají se stigmatizací, nicméně myslím si, že hlavním tématem je stigma jako takové, bez ohledu na věk a na to, zda se jedná o muže nebo o ženy.

„Letošní rok uběhlo 40 let od oznámení prvních případů HIV. Lidé s HIV/AIDS se však dodnes setkávají s mnoha stigmaty,“ říká Robert Hejzák z České společnosti AIDS pomoc30. 11. 2021

Ale doslechl jsem se, že starší HIV+ pacienti mohou mít problémy, když mají jít například do hospicu nebo domova důchodců, kde dříve s těmito pacienty neměli žádné zkušenosti… Mohlo by to podle vás způsobit nějaký problém?

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale je možné, že máte pravdu. Před 20 nebo 30 lety měli HIV+ lidé problémy, když měli jít třeba jen do nemocnice. Často se setkali s nějakou formou diskriminace, ale tohle už je ve většině zemí překonáno a nemocnice nyní pacienty s HIV ve většině zemí přijímají bez problémů. Ale je pravda, že velká část HIV+ lidí stárne, nějaké problémy při příchodu těchto lidí do domovů důchodců nebo hospiců se můžou objevit a musíme proti tomu bojovat.

Jakým způsobem?

Základem je vzděláváním manažerů těchto zařízení. Dovolte, abych vám připomněl, že hlavním měřítkem a informací by mělo být, že osoba, která je léčena a která má na léčbu dobrou odpověď, HIV virus nepřenáší a stává se z ní tzv. „nedetekovatelný, neinfekční pacient“. V loňském roce oslavila 5. výročí právě iniciativa N=N (nedetekovatelný = neinfekční), která po celém světě informuje a vzdělává veřejnost a vysvětluje, že správně léčený pacient se stává neinfekčním, tedy nepřenáší virus HIV. Což je obrovský úspěch medicíny a důležitý krok k destigmatizaci HIV+ lidí. Tohle by měla být hlavní zpráva pro manažery zařízení pro starší lidi, ale i pro všechny ostatní. Nikdo se tak nemusí obávat žádného problému.

Proti stigmatizaci bojuje také iniciativa společností SAP, IBM a Deutsche Aidshilfe, která se rozšířila z Německa do Rakouska, na Slovensko, do USA a také do České republiky. Myslíte si, že podobné iniciativy mohou lidem víc otevřít oči, nebo na ně současná společnost ještě není dost připravená?

Nemám podrobné informace k této iniciativě, ale myslím si, že stigma a diskriminace, a dokonce i kriminalizace pacientů s HIV, je v některých zemích stále problém a jakákoliv iniciativa, která se to snaží minimalizovat, je vítána. Takže jakákoliv snaha o destigmatizaci je pozitivní a může lidem otevřít oči.

V loňském roce uběhlo 40 let od oznámení prvních případů HIV (5. 6. 1981). Jak vy sám na tu dobu vzpomínáte?

Pracoval jsem tenkrát v Bostonu. V roce 1982 jsme prováděli diagnózu prvních případů, takže první případy jsem viděl v Bostonu, ale poté celý můj profesionální život probíhal v Barceloně. Nicméně během prvního roku nikdo o původu této nové nemoci nic nevěděl, což způsobilo vznik celé řady teorií a konspirací. Byl to zmatek.

Podobně, jako tomu bylo a je nyní u koronaviru?

To ne. Koronavirus a SARS byly identifikovány asi o měsíc později, než se poprvé objevily. První zmínky o koronaviru byly někdy v listopadu 2019 a o chvíli později byl virus identifikován a bylo jasno. U HIV to trvalo téměř dva roky, než byl identifikován, a to je dlouhá doba pro různé druhy spekulací. Vzhledem k tomu, že jsem se zabýval infekčními chorobami, zapojil jsem se do výzkumu HIV i já.

Letošní rok byl ve znamení největší osvětové kampaně na testování na HIV a setkání špičkových světových odborníků na léčbu HIV aneb Jak Česko bojuje s HIV2. 12. 2021

Za 40 let udělala medicína v oblasti léčby HIV/AIDS obrovský pokrok. Dnes už HIV neznamená jasný rozsudek smrti. Co nového se v oblasti léčby objevilo během posledních let?

Pojďme si zrekapitulovat největší milníky a inovace za posledních 40 let. Prvním milníkem byl objev viru, což bylo v roce 1983. Druhým milníkem byl v roce 1986 objev prvního aktivního léku, který vykazoval aktivitu proti viru. Jednalo se o léčbu, která byla velmi účinná, ale pro pacienty nepříliš pohodlná a docela toxická. Jednalo se o tzv. monoterapii, tedy využívání jen jednoho léku, ale zhruba za rok se rozvinula rezistence, což znamená, že virus se naučil bránit, a léčba tak přestala účinkovat. Trvalo dalších 10 let, až do roku 1996, než se objevila účinná kombinovaná léčba, která se skládá z více účinných látek.

Od roku 1996 došlo k několika objevům, které učinily léčbu pro pacienty jednoduchou a dobře tolerovanou. Nyní díky tomu může léčba probíhat na principu jedné tablety denně. Aktuálně je tak léčba efektivní a pro pacienty pohodlná. Díky tomu je kvalita jejich života na vysoké úrovni. Maximální délka života léčených HIV+ pacientů se přiblížila maximální délce života běžné populace.

Co můžeme očekávat od nynějška do roku 2030?

Pokud jde o léčbu, budeme moci naše pacienty léčit přípravky, které mají dlouhodobý účinek. Současný vědecký výzkum je zaměřen na vývoj léčiv, která budou účinná, dobře snášená a nebudou se muset užívat tak často.

Deník Independent informoval o tom, že například Anglie předpokládá, že do roku 2030 zcela zastaví šíření HIV v zemi. Je vůbec šance něco takového dokázat?

Nemyslím si, že hovořili o úplném zastavení šíření viru. Pravděpodobně hovořili o minimalizaci šíření nemoci. Nevěřím tomu, že tato nemoc zmizí. Možná může vymizet ve městě nebo v nějakém regionu, ale ne celkově. Cílem Světové zdravotnické organizace je, aby byl do roku 2030 naplněn cíl, který definují jako 95-95-95, díky němuž bude dopad epidemie podstatně minimalizován alespoň v některých geografických oblastech. Co si pod tímto cílem představit? Jde o to, identifikovat 95 % pacientů, kteří byli virem infikováni. Z těchto 95 % by mělo jít minimálně 95 % do nemocnice a z těchto 95 % by pak 95 % mělo dostat velmi účinnou léčbu. V zemích, kde bude možné těchto cílů dosáhnout, bude epidemie minimalizována, ale nejsem tak pozitivní, abych si myslel, že zcela vymizí.

Předcházející cíle byly 90-90-90, kterých se v mnoha částech světa podařilo dosáhnout, a mělo to samozřejmě pozitivní dopad na evoluci HIV epidemie. Budeme-li v dalších deseti letech schopní posunout se ještě dál, bude lépe.

Když se ještě na chvílí vrátím ke koronaviru, existují nějaké výzkumy, které proběhly v rámci zkoumání viru HIV a mohly by pomoct v boji s koronavirem či naopak?

To je dobrá otázka. Každý výzkum má vždy nějaké vedlejší výhody. Například mnoho věcí z výzkumů HIV bylo aplikováno na viry hepatitidy a nyní je toto onemocnění možné vyléčit. Když se zaměříme na koronavirus, antivirová léčiva proti této nemoci byla vyvinuta v relativně krátkém čase a je to právě díky vedlejšímu přínosu výzkumu v oblasti HIV. Dosud zatím bohužel nemáme preventivní vakcínu proti HIV, ale technologie vakcíny mRNA byla vyvinuta v rámci výzkumu vakcíny proti HIV. I když tento typ vakcíny (mRNA) nefungoval u infekce HIV, u koronaviru tato technologie sklidila úspěch a napomohla k rychlému vývoji vakcíny na koronavirus.

José Gatell je celosvětově uznávaným odborníkem na léčbu HIV
Foto: se souhlasem José Gatella

Myslíte si, že pandemie koronaviru odstavila ostatní nemoci, včetně HIV, na druhou kolej?

Nepoužil bych spojení „na druhou kolej“, jelikož je trochu pejorativní. Ale má vliv na to, jakým způsobem je poskytována zdravotní péče. Jestli je to obrat k lepšímu nebo horšímu, si nejsem úplně jistý, ale značné množství zdravotní péče HIV pacientů je nyní prováděno virtuálně a po telefonu a musíme počkat trochu déle, než uvidíme, jestli to bylo ku prospěchu či ne. Ale je pravda, že koronavirus změnil způsob poskytování zdravotní péče, a to ne pouze u HIV, ale i u jiných onemocnění. V Evropě to takový problém není, ale v zaostalejších zemích koronavirus narušil dodávky antiretrovirové terapie, a to je špatně.

V médiích se občas objevují články o tzv. elite controllers, tedy o lidech, kteří se s infekcí HIV dokážou vypořádat bez léků. Jak je možné, že se někteří lidé viru dokážou sami bránit? Mohou nějak přispět k nalezení léku na HIV, nebo třeba mechanismu, jak HIV v lidském těle zničit?

Statistika hovoří o tom, že 1 % osob infikovaných HIV je schopno kontrolovat virus bez léčby a bez antiretrovirové terapie. Můžeme spekulovat, proč je to možné, ale faktorů je vícero. Ne všichni tito pacienti mají stejný důvod, proč jsou schopni kontrolovat replikaci viru. Souvisí to s genetikou pacienta a schopnostmi imunitního systému. Někteří pacienti to tak mohou mít proto, že byli infikováni tzv. „virovým mrzákem“. Nicméně „elite controller“ pacienti nemusí být po celý život. Někteří tuto schopnost můžou mít jen na rok, na pět let a pak ji ztratit. Že nám tito lidé pomůžou nalézt lék na HIV, v tom jsem trochu pesimista. Pokud máme jednoho člověka, který dokáže ovládat virus bez léčby, logické by bylo udělat hloubkovou analýzu a poznatky aplikovat na ostatní pacienty, aby tuto schopnost měli také, ale ve skutečnosti to tak nefunguje. Vše má totiž na svědomí „genetické pozadí“ a my nejsme schopni změnit „genetické pozadí“ lidí, a proto nejsme schopni aplikovat tyto vlastnosti na jiné pacienty.

Jaké jsou vaše dojmy z lékařského sympozia v Plzni?

Měl jsem možnost setkat se s předními odborníky v léčbě HIV, profesionály a s kolegy z jiných zemí, včetně těch z České republiky. V rámci sympozia jsme s ostatními odborníky diskutovali a společně řešili aktuální situaci v oblasti HIV a AIDS, nové vývojové trendy v léčbě pacientů a mimo jiné i stárnoucí populaci HIV+ lidí. Mám dobrý pocit nejen z tohoto sympozia ale i z faktu, že se nám daří značné procento pacientů léčit novými léky. Věřím, že se postupně v léčbě HIV+ pacientů dostaneme zase o krok dál.

 

Jakékoliv otázky týkající se příslušného onemocnění, nebo způsobu jeho léčby, je potřebné konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Ochranné známky jsou registrované/licencované pro koncern ViiV Healthcare.

©2022 koncern ViiV Healthcare společností/poskytovatel příslušné licence.

 

GlaxoSmithKline, s.r.o.,

Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4                                            

 

Komerční sdělení

PM-CZ-HVU-ADVR-220001

Datum schválení: leden 2022                                          

Zdroj: GSK/ViiV Healthcare