Děláte si selfíčka? Mobilní telefony nás dělají ošklivějšími. Přední kamera ovlivňuje i poptávku po plastických operacích
Podle Jenny Mustard existuje hned pět zásadních zdrojů našeho pocitu, že prostě nejsme krásní. Tyto vlivy nás bombardují prakticky neustále. Pokud jim porozumíme, je tu vyšší šance, že se již příště budeme chovat trochu jinak – lépe ke svému JÁ, které týráme někdy příliš drsnou sebekritikou.
Kamery na telefonu
Možná vás už někdy trápilo, že vaše selfie nevypadají tak, jak byste si přáli. Třeba jste měli dojem, že vám to dneska vážně sluší, a tak si aktuální look zaslouží zvěčnění, jenže ouha – výsledná fotografie letí rovnou do elektronického koše a propadliště dějin. Ne, nejste ošklivější, než jste se domnívali. Pravdou je, že kamera může opravdu hodně zkreslovat. Pokud si vyfotíte snímek na přední kameru telefonu ze vzdálenosti několika desítek centimetrů – jak jste při selfie zvyklí – a porovnáte jej s totožnou fotkou, kterou někdo vyfotí zdálky a zazoomuje vás, zjistíte, že jsou výstupy opravdu hodně odlišné.
Když se vyfotíte sami, kamera si na takto blízkou vzdálenost neví se všemi věcmi rady tak dobře, jak byste si asi přáli, a tak se dost často stává, že obraz deformuje. Například nos se pak zdá mnohem větší. To proto, že je kameře blíž oproti zbytku tváře. Mustard uvádí, že právě tento fakt ovlivňuje i poptávku po plastických operacích: lidem prý záleží na tom, jak vypadají na přední kameře svého mobilu natolik, že jim to stojí za úpravu, přestože by třeba jinak o plastice ani neuvažovali.
Zrcadlo, zrcadlo…
Mít se zrcadlem dobrý vztah, to je pořádný úkol. Kdo na sobě v odrazu nikdy nenašel nic, co by se mu nezdálo, je opravdu šťastlivec a jeden z mála. Někdy opravdu stačí jen nelichotivé světlo a problém je na světě: cítíme se nepřitažliví, nehezcí a neforemní. Pravdou je, že zrcadla jsou opravdu hodně citlivá nejen na osvětlení, ale i na umístění nebo tvar. Některá dokonce trochu rozšiřují či jinak deformují realitu.
Pokud nevěříte, že je k vám vaše zrcadlo příliš přísné, zkuste si experiment, který má za sebou například ruská blogerka Inna a vznikla o tom i nejedna reportáž. Stačí se projít po obchodním centru a v každé z kabinek pořídit totožnou fotografii. Uvidíte, že na konci dne budete mít plnou galerii fotografií, na kterých vám to bude různě (ne)slušet. Za všechno může právě světlo, umístění zrcadla a případně někdy i jeho ne úplně upřímné zobrazování reality. V extrému si můžete pohled na sebe v opravdu hodně zprohýbaných zrcadlech vyzkoušet třeba v zrcadlovém bludišti na Petříně. Je to stejný princip.
Mustard tak radí mít se zrcadlem omezené kontakty. Samozřejmě jej můžete využívat k úpravám a ujištění, že je všechno v pořádku – žádný špenát mezi zuby, ani nápis na čele, který křičí: „Nesluší mi to!“ Každopádně ale nedoporučuje na sebe zírat. Čím déle totiž na sebe koukáme, tím spíš máme tendence hledat chyby a nedokonalosti. Začneme si pak nípat pupínky na obličeji, nespokojeně přehrabovat vlasy, vtahovat břicho nebo se začneme třeba stavět na špičky ve snaze vypadat vyšší a štíhlejší. To není nejlepší způsob, jak svou křehkou duši přesvědčit, že věříme v naši vnější krásu.
Hormony
Myslíte si, že se výkyvy hormonů týkají jen menstruačního cyklu? Ale kdeže. Samozřejmě, že se měsíčky celkem poctivě starají o špatné nálady a citlivější vnímání. A ano, mohou způsobit i akné, které reálně mění to, jak vypadáme. Někdy dokonce otékáme nebo se po probdělé noci kvůli bolestem nemůžeme zbavit kruhů pod očima. Hormony však mohou stejně tak vyletět po alkoholu, stresové zátěži nebo třeba při různých onemocněních. Možností je nepřeberně. Právě hormony mají vliv nejen na změny, které se reálně dějí s našim tělem (a tedy i vzhledem), ale mají co do činění i s našimi dojmy a vnímáním.
Sociální média
Dříve nás strašily tištěné magazíny s dokonalými modelkami a modely, dnes máme nejen denně, ale každou volnou chvíli na talíři, že na světě existují úžasné a krásné internetové hvězdičky. Tito lidé navíc často mistrně ovládají retuš a úpravy fotek a videí. Podtrženo, sečteno, je těžké se jim rovnat a sebevědomí dostává zabrat. Ale co s tím? Zahodit mobil? Mustard radí mít se sociálními sítěmi stejný vztah jako se zrcadlem: podívat se, ale nezírat. Tím se ušetříme příliš velkého tlaku, který na sebe vyvíjíme, když detailně analyzujeme cizí perfektní snímky. Navíc všichni jsme si vědomi, jak toxické mohou být nejhlubší vody sekce komentářů. Jestli někdo dokáže být opravdu zlý, tak lidé za klávesnicí, kteří se nebojí urážet, zesměšňovat a ponižovat.
Naši blízcí
Zní to drsně, ale jsou to právě naši blízcí, kteří mají extrémní vliv na naše vnímání toho, zda jsme dost… cokoli. Pokud žijete po boku člověka, který vám dává najevo, že se mu nelíbíte, anebo vás rodiče odmalička cpou svými kritickými poznámkami o tom, že máte tlustá stehna, případně tři vlasy ve dvou řadách, jistě své nohy a kštici budete mít tendenci schovávat a stydět se za ně. Ač to zní krutě, takové lidi je potřeba odstavit. Nebo alespoň jejich vliv. Pokud je to možné, zkuste je požádat, aby jednali jinak, protože vám jejich chování ubližuje. Jestliže se svého stanoviska nevzdají, pak vy změňte sociální prostředí. Možná nemůžete ovlivnit, jak se k vám jiní staví, můžete se ale rozhodnout u toho nebýt.
