Handicap neznamená nezájem o sex. „Také toužíme po intimitě a rodině,“ vysvětlují lidé s různými typy postižení. Jakým problémům čelí?
„Společnost do značné míry předpokládá, že lidé se zdravotním postižením buď nemohou mít sex, nebo o něj nemají zájem,“ uvádí tak v redditovém vláknu, v němž sami tělesně handicapovaní sdílí své nahé fotky apod., 33letý muž, který žije s diagnózou mozkové obrny. Dodává, že zejména těžce zdravotně postižení lidé často bez sexu prožijí desítky let, ne-li rovnou celý život. Vzhledem k tomu, že jejich příjmy jsou minimální, zároveň si totiž nemohou dovolit ani služby sexuálních pracovnic (ty jsou pak dostupné také v Česku, a to v rámci služeb organizace Freya).
„Je naší misí ukázat, jak sexy mohou být i lidé se zdravotním postižením, ačkoliv v médiích jsou jako sexuální bytosti přehlíženi,“ shrnuje tak další členka skupiny s tím, že doposud např. na spodní prádlo nebo smyslné parfémy neexistují žádné reklamy, v nichž by se lidé s handicapem objevovali. Ostatně, tuto perspektivu nezohledňuje ani porno průmysl. I to se někteří lidé se zdravotním postižením snaží změnit a vytváří i vlastní sex-pozitivní obsah. Ne vždy má ale výsledek jejich práce kýžený efekt. Např. zdravotně handicapovaný kameraman a model vystupující na Redditu pod přezdívkou u/abigboynow se své značky tvůrce obsahu se zdravotním postižením vzdal poté, co začal dostávat skutečně nevybíravé maily a dopisy. „Psali mi, že jsem sexy mrzák a taky že by měli zájem o můj postižený penis. Přicházela řada fetišistických komentářů, vše jsem samozřejmě ignoroval,“ vysvětluje.
Jak potom ve svém komentáři na téma sexuality osob se zdravotním postižením uvádí jeden z čelních oborníků na problematiku, dr. Adolf Ratzka, hlavním problémem je, že společnost právě tělesně handicapované vlastně vůbec nepovažuje za sexuální bytosti. „Většina z nás je vnímána jako objekt péče, jsme lidi, na které je třeba, aby druzí byli milí. Lidé s tělesným handicapem jsou často považováni za nemocné – a od nemocných se nečeká, že budou mít pravidelný život se společenskými povinnostmi, jako je třeba práce. Rozhodně se nečeká, že by zdravotně handicapovaní zakládali rodiny,“ popisuje vědec původem z Německa, který ve svých 17 letech onemocněl poliomyelitidou a jeho život se obrátil naruby. Během tří dnů byl paralyzován od krku dolů a trvalo celou řadu let, než se s realitou vyrovnal a následně založil instituci Independent Living, jež dnes pomáhá tisícům handicapovaných lidí v celé Evropě. Dle slov Ratzky pak vnímání osob s tělesným handicapem rozhodně nijak nepřispívá k budování vlastní sebeúcty a v důsledku ani sex-appealu. „Kdo by se chtěl zamilovat do někoho nemocného?“ shrnuje docela lakonicky.
Když je tělesný handicap tabu a sexualita o to víc
Ačkoliv lidí s různými typy handicapů se ve veřejném prostoru objevuje stále málo, minimálně by bylo možné říci, že situace se pozvolna zlepšuje. Např. v roce 2008 byl do jedné z rolí v seriálovém hitu Breaking Bad obsazen RJ Mitte, herec s mozkovou obrnou (a ztvárňuje postavu, která má tentýž zdravotní problém). Právě Mitte se také stal do jisté míry veřejným obhájcem lidí s různými formami handicapů, a to i těch, co se rozhodli působit v zábavním průmyslu. Neslyšící herečka Millicent Simmonds se pak objevila ve snímku A Quiet Place (a také v jeho pokračování) a Zack Gottsagen, herec s Downovým syndromem, v témže roce získal roli ve filmu The Peanut Butter Falcon.
I když se ale postupně i lidem s tělesným postižením daří získávat pozornost, a to včetně pozornosti kamer, v souvislosti s tematizací jejich sexuality, a to např. i ve filmech, je toho stále poměrně málo, co říci. Jediným příkladem, který by bylo možné jmenovat, je Steve Way, herec, jenž žije se svalovou dystrofií – a v seriálu Ramy hraje nejlepšího přítele hlavního hrdiny.
V jednom z dílů je pak tematizován i fakt, že jeho paže již nemohou fungovat tak, jak by měly, a tudíž mladík již nemůže masturbovat. Zachycena je v seriálu také problematika napomáhajících sexuálních pracovníků/ic. „Pro někoho, jako jsem já, je dost těžké vůbec se dostat do televize, natož vyjádřit se sexuálním způsobem,“ přiznal pak přímo Way, který se kromě herectví a komediálních výstupů věnuje také advokacii ve prospěch lidí se zdravotním postižením. „Sex v médiích v Americe je tak nějak tabu, pokud ho zkombinujete ještě s někým, kdo je handicapovaný, je to přímo neslýchané,“ dodal také s tím, že nedostatek zastoupení zdravotně postižených v celé kultuře, a to především jako sexuálních bytostí, zároveň omezuje diskurs o sexuálních problémech, jimž tito lidí čelí. „Není to vůči nám fér. Nejen lidé s tělesným postižením občas potřebují pomoc při dosažení zaslouženého sexuálního uspokojení,“ doplňuje Way a uzavírá, že sexualita je součástí života každého člověka, ovšem handicapovaní lidé jsou v této souvislosti prostě přehlíženi. Základem pro změnu je ale nepochybně přehodnocení výše popsaného vnímání lidí s tělesnými handicapy jako osob, pro které sex prostě vůbec není tématem…
