Standardy mužské krásy nejtvrději dopadají na gaye. Ti kvůli kulturnímu tlaku na vzhled ohrožují i své zdraví
Gay komunita je v mnoha aspektech specifická – důraz, jaký je mezi gayi kladen na fyzický vzhled, se však zdá být jedním z jejích největších problémů (ostatně, stereotyp, že gayové jsou jednoduše krásní, svalnatí a udržovaní muži, je celkově ve společnosti stále docela běžný). Není tedy překvapením, že právě gayové ve srovnání s heterosexuálními muži např. trpí častěji poruchami příjmu potravy a obecně se mnohem více trápí kvůli nadbytečným kilům či nedostatku svalů. Mužské standardy krásy tedy na psychiku gayů zrovna příznivě nepůsobí (ne, že by pozitivně působily na číkoliv psychiku, gayové se však danou oblastí zaobírají mnohem více, což je dáno nastavením gay kultury jako takové).
Dokonalý vzhled za každou cenu?
Abychom dokreslili, jak moc mohou kultura a média opravdu působit na lidskou psychiku, v tomto případě tedy specificky na psychiku gayů, lze zmínit např. vyjádření jednoho z gayů, který se zapojil do výzkumu zaměřeného na vypořádávání se s vlastní body image. Jeho účastníci měli mj. uvést, jak mediální obsahy vyzdvihují určité tělesné tvary a ovlivňují postoje k jídlu. V rámci odpovědi zmiňovaného gaye pak zazněl popis jedné ze scén z celosvětově populární reality show RuPaul´s Drag Race, v níž ti nejlepší soutěžící získávají možnost poobědvat se slavným hostitelem. A tímto „obědem“ je jeden Tic Tac (ano, ten malý mentolový bonbon). „Tahle scéna pro mě zdůrazňuje, že gayové musí být tak štíhlí, jak jen je to možné,“ popsal.
A také další gayové, kteří se do výzkumu realizovaného na Dalhousie University zapojili, shodně uváděli, že zejména prostřednictvím sociálních sítí, ale také gay seznamek, kde muži vystavují svá dokonalá svalnatá těla, pociťují prakticky neustálý tlak na vlastní vzhled. Dotazovaní se však také shodli na tom, že kulturní očekávání, která jsou na ně v mnoha rovinách kladena, jsou prostě nerealistická.
Nikdo tě nebude milovat!
Zdravotní důsledky, které se pojí k nenaplnění tělesného ideálu v případě gayů, již byly také hojně popsány. Zahrnují nejen obecně různé formy poruch příjmu potravy, ale také pociťované stigma a z něj plynoucí úzkost a izolaci. Opominout ovšem nelze ani odmítání intimních kontaktů, potažmo sexu. Ruku v ruce s tím pak jde ale i velmi nízké sebevědomí v rovině navazování nových partnerských vztahů. Nejenže gayové právě na zmiňovaných seznamkách narážejí na problém, že když (z jakéhokoliv vizuálního důvodu, nejen kvůli pár kilům navíc) nenaplní všeobecně přijímaný ideál, vlastně nemají na nalezení protějšku šanci, ale zároveň to vede k tomu, že přesvědčí sami sebe, že je kvůli jejich „nedostatečnému“ vzhledu ani nikdo nemůže milovat. Přitom myšlenka, že lidé, jejichž křivky neodpovídají mediálnímu standardu, jsou „odsouzeni“ k životu v samotě, je společenským diskursem, který média poměrně ochotně posilují.
Zdroj: Giphy
Bohužel např. podle charitativní organizace LGBT Foundation jsou právě problémy s vyrovnáváním se s vlastním tělem v gay komunitě stále běžnější – a čím dál více gayů je tak ochotných zajít skutečně do extrému, jen aby si „vysloužili“ v gay komunitě přijetí. To v praktické rovině zahrnuje nejen užívání (návykových) anabolických steroidů, které jsou určeny k nabírání svalové hmoty, ale třeba i rozličné plastické operace. „Někteří pacienti vůbec nepotřebují žádnou operaci, potřebují psychologickou pomoc, a dokonce i ti, kteří operaci potřebují, by měli být informováni o všech potenciálních rizicích,“ tvrdí pak prof. Afshin Mosahebi v souvislosti se zjištěním Britské asociace estetických plastických chirurgů. Ta prokázala, že jen v roce 2018 stoupnul počet mužů, jimž byla provedena tzv. abdominoplastika (tedy odstranění povislé či povolené kůže v oblasti břicha, jež obvykle bývá realizováno např. po velkém váhovém úbytku), o téměř 20 %. A podle Mosahebiho jsou právě gayové skupinou, která podstupuje více kosmetických zákroků než muži heterosexuální.
Jak ven ze začarovaného kruhu?
Samozřejmě, že se rady lépe píší, než uvádějí do praxe. Asi všem musí být jasné, že klíčem k tomu, aby se lidé cítili spokojeni sami se sebou, je kromě práce na sobě samotných (v rovině psychické) třeba také změna celospolečenského a mediálního diskursu. Podle Jeffa Ingolda z LGBT charitativní organizace Stonewall je pak přímo „zásadní, že dnes postupně v médiích vídáme rozmanitější zastoupení gayů a bisexuálů s různými typy těla.“ Nejenže jim to dle Ingoldových slov pomáhá vidět svět pestřejší, ale zároveň tak dochází k odbourávání škodlivých stereotypů, které ovlivňují obraz těla a sebevědomí gayů a bisexuálů. Ovšem jak se minimálně ze zmiňovaných výzkumů zdá, zatím jsme jen na počátku dlouhé cesty…
