Zlomený penis je sice mýtus, penisová kost však existuje. Proč ji řada druhů má, ale muži o ni přišli?
Mají ji šimpanzi. Mají ji mývalové. A ta, jíž disponují mroži, je dlouhá přes šedesát centimetrů. Jen mužům chybí. Řeč je o penisové (příp. tzv. penilní) kosti – a samozřejmě, že otázkou, proč samcům mužského druhu schází, se vědci již nějaký ten pátek zabývají. Proč tedy byli muži o tuto kost ochuzeni?
I když internet doslova přetéká texty, které se zaměřují na téma „zlomeného penisu“ u mužů, pravdou je, že reálně muži v penisu opravdu žádnou kost, již by bylo možné zlomit, nemají. Zlomený penis je tedy sice regulérním zdravotním problémem, jeho příčina ale tkví v tom, že ztopořený penis se pod silným tlakem ohne a tzv. topořivá tělíska (příp. i močová trubice) utrpí poškození. Označení „zlomený penis“ je tedy víceméně přenesené. Neznamená to ale, že by muži kost v penisu neměli nikdy – jen o ni (na rozdíl od mnoha dalších – zvířecích – druhů) přišli.
Evoluční (ne)výhoda?
V rámci vývoje jednotlivých druhů samozřejmě v čase dochází k četným změnám jejich tělesných funkcí, a to tak, aby bylo zajištěno přežití. A přesně to byl (je) účel penisové kosti, jediné extra skeletální kosti v těle – což znamená, že tato kost není připojena ke zbytku skeletu, ale prostě se jen „vyskytuje“ na konci penisu. Tato kost pak má pomoci samcům k tomu, aby měli během páření skutečně velkou výdrž a zplodili potomstvo. Zatímco zvířata ale dodnes své pářící návyky nijak zásadně nezměnila, v případě lidského druhu došlo k řadě proměn v tom, jak početí, ale i lidské soužití vypadá. Jednoduše řečeno, dnešní muži jsou obvykle monogamní a nijak pod tlakem z toho, že by s jejich partnerkou mohl další generace plodit jiný, konkurenční samec. „Právě monogamie může stát za tím, že muži o kost v penisu přišli,“ vysvětluje tak Matilda Brindle, která vedla související výzkum na University College London.
Zároveň je třeba říci, že vědci také upozorňují na to, že ne všichni savci penisovou kost, označovanou jako baculum, mají. V každém případě ale tým, který vedl výzkum, jehož výsledky byly publikovány v časopisu Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, má o funkci této kosti jasno. „Penisová kost usnadňuje samcům sex – fyzicky podporuje a chrání penis a napomáhá přenosu spermatu do samičího děložního čípku,“ tvrdí. A daná kost se pak vyskytuje nejen v různých velikostech (v závislosti na konkrétním druhu variuje ve velikosti od méně než jednoho milimetru až do délky skoro jednoho metru!), ale i tvarech – např. zemní veverky (či spíše „veverčáci“) mají tuto kost dokonce čtyřcípou.
Vědci zároveň bádají nad tím, zda se k tomu, že samec má penisovou kost, pojí i nějaké „vedlejší náklady“ – tedy nějaké negativum, které by se u druhů, které tuto kost mají, také vyskytovalo. Dle zmiňovaného výzkumu existovala domněnka, že by přítomnost kosti v penisu na druhou stranou mohla být vyvážena menšími varlaty, tato teze ale nakonec potvrzena nebyla. Naopak příslušníci druhů, u nichž je větší konkurence mezi samci, mají varlata obecně větší, a to proto, aby mohli tvořit více spermií a měli výhodu nad ostatními. „Šimpanzí varlata mají ve skutečnosti velikost odpovídající velikosti jejich mozku,“ vysvětluje tak Brindle s tím, že baculum a velikost varlat spolu nijak nesouvisí.
Na to, proč vůbec někteří samci penisovou kost mají, a jiní ne, se již zaměřuje řada teorií. Dle první z nich u některých druhů, jako jsou např. kočky, samičí tělo neuvolní vajíčka dříve, než dojde k aktu páření – někteří pak zastávají názor, že baculum může samici stimulovat k tomu, aby začala ovulovat. Další z teorií uvádí, že klíčem k odpovědi je vaginální tření – a penisová kost by pak měla fungovat obrazně řečeno jako lžíce na boty ulehčující samci průnik. Novou stopou, kterou vědci v rámci pátrání po účelu penisové kosti následují, je však prodloužená kopulace. Právě délka pohlavního styku by tedy s tím, zda samec penisovou kost má, nebo ne, mohla souviset. A tento předpoklad vlastně kruhem vede zpět k odpovědi na otázku, proč baculum nemají dnešní muži.
„Průměrný muž může ejakulovat přibližně dvě minuty po průniku,“ shrnuje tak Brindle s tím, že kopulace jiných druhů (které zmiňovanou kostí disponují) se nezřídka počítá v řádech desítek minut. A baculum má také styk prodloužit, přičemž účel je zcela jasný: má zabránit samici, aby samci záhy utekla a následně se spářila s někým jiným dříve, než by spermie doputovaly k vajíčkům. Teorii pak dokládá i to, že samci primátů, jejichž styk trvá delší dobu, mají také delší penisovou kost. To zároveň platí také u druhů, u nichž je běžná vysoká sexuální konkurence. A tak je vlastně docela jasné, proč dnešní muži penisovou kost nemají.
„Poté, co se lidská linie oddělila od šimpanzů a bonobů, náš systém páření se posunul směrem k monogamii – a to již přibližně před dvěma miliony let. Evoluční tlaky udržující u jiných druhů baculum, tak pravděpodobně zmizely,“ potvrzuje i druhý z autorů zmiňované studie, Kit Opie, antropolog z University College London. A dle jeho slov právě monogamie byla nejspíš posledním hřebíčkem do rakve pro již zmenšenou penisovou kost, která se u lidí následně zcela vytratila...
