Vědkyně a umělkyně tvoří speciální hudbu ke zlepšení spánku i odstranění stresu. Pomohou léčivé tóny a vibrace i vám?
Ačkoliv Jocelyn Chan pochází z Číny, studovat se vydala do Ameriky, a to konkrétně na University od Southern California. Jejím oborem byla historie, ovšem od té se nyní její profesní zájem poněkud odchyluje. Chan totiž během studií začala trpět nespavostí a úzkostmi, a tak se snažila přijít na nějaké řešení, které by jí pomohlo. A právě to udalo směr její další kariéře. „Asi po třech měsících studia jsem začala mít velké problémy se spánkem, vůbec jsem nemohla usnout, denně jsem byla vzhůru třeba i do šesté ranní kvůli úzkostem, které mě trápily. Jako bych se ocitla v pasti. Proto jsem začala hledat nějaké neinvazivní, přírodní řešení – a jedno z nich zahrnovalo i muzikoterapii. Ta mi společně s dechovými cvičeními velmi pomohla,“ vzpomíná Chan, která se rozhodla tomuto oboru začít věnovat i v odbornější rovině. Již tedy absolvovala obor léčení zvukem na britské Sound Healing Academy a od počátku letošního roku také v Hong Kongu provozuje soukromou praxi, o tématu léčby zvukem pak také přednáší ve školách a v sociálních centrech.
Podle slov Chan pak lidské tělo a psychika v podstatě fungují jako hudební nástroje, které je po delším používání potřeba doladit. A právě k tomuto „doladění“ je možné používat hudbu – důležitou roli přitom nesehrávají jen a pouze tóny. Vlastně celá terapie pomocí hudby má velmi vědecký charakter, např. již řecký matematik Pythagoras použil výpočty k tomu, aby navrhnul hudební stupnici napodobující frekvence vyskytující se v přírodě právě za účelem léčení. „Podle fyzikálních zákonů vše, co vibruje, generuje specifické frekvence. Lidské tělo pak má vlastní frekvence generované našimi jemně vibrujícími buňkami,“ upřesňuje Chan s tím, že důležité jsou tedy vibrace, frekvence a také rezonance. A tak není divu, že hudba, která je užívána k léčbě, je také velmi specifická. Pomocí různých vibračních nástrojů – nejčastěji pak ladiček – jsou vytvářeny léčebné frekvence, které rezonují s frekvencemi člověka a pozitivně na ně působí. Platí přitom, že různé nástroje mohou generovat různé frekvence – a to tak, aby co nejlépe vystihly potřebu jednotlivce. Kromě toho je ale k léčbě zvukem možné použít i lidský hlas, i ten totiž vibrace generuje. „Například když se lidé cítí napjatí a těžko se jim dýchá, mohou zkusit dlouze zpívat samohlásku „a“. Pocítí vibrace na hrudi a poté se dostaví pocit úlevy,“ vysvětluje Chan.
Kouzlo ladičky
Právě zmiňované ladičky jsou přitom při práci Chan naprosto klíčové. Tyto akustické rezonátory ve tvaru písmene „U“ vynalezl v roce 1711 britský trumpetista John Shore a fungují tak, že při úderu vyzařují ohromnou rezonanci a vibrační zvukové vlny, jež odpovídají i nástroji. Tentýž princip pak platí pro léčbu zvukem. „Léčení pomocí ladičky využívá frekvence, které jsou prospěšné pro naše tělo, působí na něj a uklidňují jej. Dle teorie rezonance jsou věci na stejné frekvenci propojeny – takže pokud by vás např. bolel žaludek, použila bych frekvenci, která je shodná s vaším žaludkem, aby jej uklidnila,“ vysvětluje Chan princip své práce. V případě individuální léčby tedy vytváří personalizované kombinace frekvencí dle potřeb každého jednotlivého člověka.
Léčivé album?
Ačkoliv nyní se Chan věnuje terapii hudbou, k hudbě jako takové měla vždy blízko. Její otec je hudebním producentem a ona sama v roce 2016 vydala debut s názvem Adultlescence. Ve Velké Británii také absolvovala odborné hudební vzdělání. Veškeré nabyté vědomosti a dovednosti však nyní využívá právě v rámci své terapeutické praxe. „Netvrdím, že někoho přímo vyléčím, nevydávám se za lékaře. Funguji jen jako prostřednice mezi frekvencemi a konkrétní osobou – nakolik je ´léčba´ efektivní pak závisí i na tom, jak je daný člověk této praxi otevřený a také jak je vnímavý,“ vysvětluje. Aktuálně ale pracuje i na „hudebním“ albu, na němž budou prim hrát právě specifické nástroje užívané k hudební terapii. „Na konci dne, po ulehnutí, nikdo nechce pociťovat utrpení, bolest nebo neštěstí. Léčba zvukem je způsob, jak lidem pomoci žít ten nejšťastnější a nejradostnější život,“ tvrdí pak Chan.
I když možná práce s ladičkami a dalšími netradičními nástroji za účelem navození psychické pohody může vypadat docela bláznivě, faktem je, že lidské tělo na různé typy zvuků skutečně různě reaguje. Ostatně, důkazem může být i stále rostoucí popularita tzv. ASMR videí (či jen zvukových stop). Již samotná zkratka odkazuje k „autonomní senzorické energetické odezvě“, což je de facto reakce mozku na zvuky, jež evokují kontakt s něčím příjemným. ASMR pak dokonce může mít i vzrušivý efekt. A v tomto kontextu již terapeutické hledání správných vibrací pomocí ladiček rozhodně tak šíleně nezní. Možná je tedy načase zkusit si nějakou tu terapeutickou hudbu poslechnout…(a klidně to může být úplně první popový song s terapeutickým potenciálem z dílny Jocelyn Chan, viz níže).
