I když přišel o nohu, v pole dance poráží i sportovce bez handicapu. Největším problémem po amputaci se však stal osobní život

Život každého z nás je křehký a ve vteřině se může otočit vzhůru nohama. Rozličných nehod se děje řada – a jedna taková potkala i Andrewa Gregoryho. Ten před 19 lety utrpěl vážná zranění nohy při nehodě na motorce a po dlouhých peripetiích a neúspěšné léčbě v roce 2018 podstoupil amputaci. To, co by někoho mohlo zlomit, ale Gregoryho posílilo a stalo se hnacím motorem k tomu dokázat druhým, že téměř žádný handicap není nepřekonatelný a neměl by být brzdou v čemkoliv, po čem člověk touží.

„Po nehodě, kdy mi motorka rozdrtila nohu, jsem strávil měsíc v nemocnici. Podstoupil jsem několik operací, jejichž cílem bylo nohu zachránit. Bohužel došlo k infekci a hojení neprobíhalo tak, jak mělo. Následovala řada dalších zákroků, ale bez výsledku. Bolest nohy se postupem let zhoršovala, až byla taková, že k pohybu jsem potřeboval hůl a spoustu léků,“ vzpomíná tak Gregory. Řešení pak byla dvě – podstoupit další sérii operací, nebo nohu amputovat. „Neměl jsem zájem o operaci, jejíž výsledek byl stejně nejistý, a tak se mi amputace jevila jako mnohem smysluplnější,“ tvrdí Gregory s tím, že v roce 2018 mu lékaři nohu nakonec skutečně amputovali a on pocítil obrovskou úlevu. Ovšem zpočátku jen nakrátko…

„Spíš než na hezkou mladou holku se podívám na muže,“ krčí rameny úspěšný podnikatel. Svou orientaci před všemi tají11. 5. 2022

Amputace jako fyzický i psychický problém

Různé zákroky do těla, které jsou nevyhnutelné, samozřejmě znamenají pro každého člověka velkou zátěž, a to jak v rovině fyzické, tak i psychické. Konkrétně amputace dolní končetiny pak podle souhrnných odborných materiálů znamená hned celou řadu problémů – ovlivňuje nejen funkčnost těla, ale také jeho obraz. A ačkoliv reakce pacientů se samozřejmě různě liší, ve většině případů převládá pocit ztráty hned v několika rovinách – kdy člověk vnímá nejen ztrátu končetiny a funkcí těla, ale také ztrátu vlastního obrazu, často pak i kariéry a vztahů. Až 30 % těch, kterým byla končetina amputována, pak trpí depresemi, ztrátou sebevědomí, zvýšenou závislostí na druhých a také sociální izolací. Platí ale také, že psychologické reakce nezřídka bývají spíše přechodné – a některé jsou i užitečné a konstruktivní.

Vedle toho ale odborníci upozorňují, že po překonání prvotní fáze, která se v některých případech může projevovat jako klasická posttraumatická porucha, většina těch, kdo amputaci absolvují, najde nový – pozitivní – smysl života. A přesně to byl i případ Gregoryho.

„I když můj vztah k mé noze po nehodě nebyl dobrý, byla totiž zdeformovaná, zjizvená a ošklivá, vůbec jsem nečekal, že s pahýlem po amputaci budu šťastnější,“ tvrdí Gregory s tím, že řada lidí se jej následně na ztrátu nohy se smutkem v očích ptala – a většinou byli všichni překvapeni tím, když jim řekl, jak je bez nohy konečně šťastný. A nakonec Gregory našel i ten nový smysl života.

Pole dance nejen jako sport

„Hledal jsem nějakou formu cvičení, které bych mohl dělat a které by bylo kompatibilní s mojí scházející nohou. Narazil jsem na studio, kde se věnovali antigravitační józe. Vyučovali tam ale i pole dance – a jeden z učitelů mě přesvědčil, ať to zkusím. Hned mě to nadchlo,“ vzpomíná na počátek svého nového života Gregory. Je přitom třeba říci, že pole dance zdaleka není jen umění patřící do striptýzových klubů, dnes se jedná o zcela legitimní sportovní disciplínu, které se věnuje celá řada profesionálů ovládajících téměř neuvěřitelné atletické a akrobatické triky. Není tedy divu, že počátky byly pro Gregoryho těžké – ostatně, tanci ani akrobacii se nikdy předtím nevěnoval. Ovšem právě v pole dance objevil také mnohé další roviny, které se nepojí jen k pohybu jako takovému. „Pole dance je velmi vstřícný sport, který oslavuje všechna těla. Trávím hodně času ve skutečně miniaturních šortkách, protože přilnavost těla k tyči je klíčová. Pole dance studia jsou skvělým místem, kde můžete vidět skutečná těla a ne ta, která se ukazují v televizi a reklamách,“ vysvětluje.

„Záměrem jsou trendy kousky, které jsou udržitelné,“ říká majitel queer módní značky Mikuláš. Inspirací mu je i řecký Bůh Eros16. 5. 2022

Od zábavy až do světa profesionálů

Ačkoliv zpočátku byl pole dance pro Gregoryho spíše formou odreagování, postupem času se do tohoto sportu zamiloval. „Pocit, když vystupuji, je nepopsatelný. Jako člověk po amputaci vím, že publikum je vždy překvapené tím, co dokážu. Vystupuji většinou bez protézy, různé cviky a figury jsou pak v mém podání jedinečné. Výsledný dojem pak podtrhuje i moje výrazné tetování,“ popisuje s tím, že se mu již podařilo stát se mistrem světa v para-pole a získal také zlatou medaili na Mistrovství světa v Kanadě. Nesoutěží tedy jen v para soutěžích, v pole dance poráží s přehledem i soupeře bez handicapu. „Sdílet pódium s několika úžasnými sportovci a umělci a být posuzován na základě totožných parametrů pro mě byl skvělý pocit,“ tvrdí také Gregory.

Ačkoliv ale v rovině profesní sbírá jeden úspěch za druhým, aktuálně mu jeho zdravotní stav komplikuje především vztahy. Gregory je totiž gay a jak sám přiznává, je poměrně obtížné v komunitě, kde vzhled nezřídka stojí na prvním místě, najít protějšek, který jej přijme takového, jaký je. Snad se mu tedy jeho úsilí vyplatí i v tomto směru...

Zdroj: physio-pedia.com, journals.lww.com, attitude.co.uk, gayety.co, Instagram