Na modelingové soutěži v Jižní Americe si ho vybral Armani. Rodák ze Sokolova Lukáš Veitl míří vysoko a ze závisti si nic nedělá
Lukáši, mluvili jsme spolu před vaším odjezdem na soutěž v zahraničí. Jak dlouho jste zpátky v Praze?
Vrátil jsem se před měsícem a už nyní se mi díky té soutěži nabalují nové spolupráce a kontakty. Otevřely se mi obzory i dveře do jiného světa.
Jak to myslíte?
Když v Čechách řeknete, že jste model, lidé si často myslí svoje. Nereagují tak jako v zahraničí. V Americe je modeling brán jako umění. Podobně jako třeba herectví. Už od příletu jsme měli kolem sebe fanoušky, kteří se s námi rádi fotili a užívali si tu atmosféru. Tady je to jiné.
Vezměme to od konce: Jak jste v soutěži dopadl?
Já jsem si popravdě věřil a měl jsem v plánu, že se dostanu minimálně do finále. Často jsem poslouchal, že jsem jasný vítěz. Finále ale nakonec nedopadlo, jelikož záleží na porotcích dané soutěže. Zrovna tento druh fashion weeku hledal menší a štíhlejší modely. Když jsem dělal casting na New York, první slova, která jsem slyšel, byla: „You are too big.“ („Jste příliš velký.“). Tam, kde se soutěž odehrávala, byly požadavky na modely jiné, než jaké naplňuji já.
Zmínil jste fashion week. Co má se soutěží společného?
Ona celá ta soutěž vlastně byla fashion weekem, kde byli čtyři módní návrháři. V rámci přehlídek jsme byli hodnoceni. Bylo nás asi padesát soutěžících, doplňovali nás ale i místní kluci, kteří nesoutěžili. V rámci videocallu s jedním z návrhářů, kteří spolupracují právě se značkou Armani, došlo na to, že si mě vybrali. Takže teď moje fotka leží někde na stole u Armaniho a jsem v castingu na jejich budoucího modela, což je skvělý pocit. Kdo ví, kolik Čechů tam je. Možná nikdo.
Myslíte si, že výsledky soutěže ovlivnilo kulturně odlišné vnímání krásy?
Šest nejlepších modelů dostalo kontrakty k podpisu. A jen jeden z těch šesti byl bílé pleti. Geografická rozpoložení určitě hrají roli. Sice jsem se viděl v top šestce, ale velice záleží na tom, co návrháři zrovna ten rok hledají. Letos to byla asi extravagance. Jelikož černý kluk, který přijel a měl blond vlasy, se dočkal opravdu úspěchu. Nejspíš jde i o nasmlouvané kontrakty návrhářů, kteří si hledají modely podle budoucí potřeby. Přestože mi často říkali, že jsem přesně model na muskulaturnější fotky – třeba na propagaci sportovního oblečení – a myslím, že jsem na lepší umístění měl, tak jsem se nehodil do toho, co zrovna hledali.
V čem jste se cítil silný?
Já mám výhodu oproti jiným klukům, že jsem vlastně influencer. Mám svůj Instagram. Díky spolupracím jsem třeba měl opravdu hezké oblečení. Kromě mě tam byl ještě jeden kluk, který si kariéru stavěl i na Instagramu. Byl z Panamy a tipoval jsem ho na vítěze. To byl opravdu Model s velkým M. Spřátelili jsme se, on měl ale na rozdíl ode mě s sebou i manažera, což je jasná výhoda.
Takže manažer by vám pomohl?
Byli tam i kluci, kteří měli vlastního stylistu, maskéra… Na tom výsledku to bylo hodně znát. Třeba soutěžící z Francie, který vyhrál, měl kolem sebe schopné lidi, a to myslím, že dělá velký rozdíl.
Co přesně vlastně vyhrál?
O výhru samozřejmě soutěžící stojí, protože byla fakt skvělá. Výherce dostal deset tisíc eur od hlavní agentury, která akci spolupořádala, a ještě pět tisíc dolarů od samotné soutěže.
To je moc hezká výhra…
Souhlasím. Ovšem nevím, jestli zrovna Francouz opravdu vyhrál to, po čem toužil. Vše se totiž řešilo ve španělštině a když mu dali podepsat kontrakty, bůh ví, jestli vůbec věděl, co podepisuje. Španělsky ani anglicky totiž neuměl.
Máte v plánu účastnit se nějakých dalších soutěží?
To hodně záleží na řediteli Muže roku. Licence jsou drahé a je potřeba, aby jezdili i další kluci. Já bych rád cestoval. Mám i nějaké nabídky. Už mě zvali i na nějaké akce. Rád bych třeba do New Yorku, ale raději bych tam vyrazil na delší dobu než jen na otočku.
Jste spíš model, nebo influencer?
Těžko říct. Je to hodně provázané. I v modelingu záleží na tom, jak dobře umíte reprezentovat produkt. U influencera taky záleží na tom, jestli na fotce vypadá dobře. Modelingové soutěže mi otevřely hodně dveří i k velkým společnostem na spolupráce. O tom ale ještě nechci moc mluvit, protože nevím, jestli můžu (smích). Jsem prostě jeden z prvních Čechů, který šel mezinárodní fashion week. To se jen tak někomu nepovedlo.
Měl jste nějaký plán B, kdyby z vás nebyl model nebo influencer?
Já jsem dělal fitness, ve kterém jsem byl taky docela úspěšný. Věnoval jsem se naturální kulturistice. Po vážné autonehodě jsem postupně ze světa fitness odcházel, ale ta komunita fitness, na které jsem postavil původně i svůj Instagram, je pořád docela malá. Zato komunita modelingu je větší. Mám ale i zadní vrátka: Studuji vysokou školu a snažím se to všechno provázat.
Co byste poradil lidem, kteří chtějí začít s modelingem nebo sociálními sítěmi?
Je důležité být svůj, i když to radí každý. Lepší je dělat svůj obsah a mít živé publikum než dělat hlouposti, které jsou zrovna trendy, a sbírat neosobní čísla. Já se snažím se všemi svými sledujícími komunikovat. Pokouším se jim třeba vždycky odpovídat. Po soutěži v Santo Domingo jsem měl snad devět set došlých zpráv, které jsem se pokusil všechny vyřídit. Podle mě je všechno o tom osobním přístupu.
