Středoškolský student pod dohledem kamarádů nespal víc jak 11 dní. Kdy přijdou halucinace a co čekat po 72 nebo 96 hodinách bdění?
Jak dlouho lze nespat, to je otázka, která pro lidi není tak úplně zodpovězena. Výzkum, který by tuto problematiku dokonale zmapoval, by totiž musel předpokládat, že někoho na konci zabije. Co je ovšem společností jednoznačně nepřijatelné zkoušet na lidech, to se někteří pokoušeli testovat na zvířatech. Jeden z experimentů kupříkladu potvrdil, že kočky lze udržet bdělé naživu 15 dní. Ani tento extrémně krutý výzkum ovšem nepřinesl úplně jednoznačnou odpověď na to, zda zvířata zahynula kvůli nedostatku spánku. Na vině mohly být nahromaděné chemikálie, kvůli kterým byla bdělost udržována, anebo třeba stres, který se jednoznačně dostavil.
V šedesátých letech se dva mladíci – studenti střední školy – rozhodli, že dobrovolně podstoupí co nejdelší bdělý stav, který zaznamenali, a zjišťovali, jaký vliv to na testovaného bude mít. Tehdy sedmnáctiletý Randy Gardner byl zvolen tím, koho bude jeho kamarád Bruce McAllister udržovat vzhůru. Toužili překonat světový rekord jedenácti dní. Brzy se ukázalo, že aby Randy byl pod dostatečnou kontrolou, bude si muset Bruce někdy odpočinout. Po třech nocích soustavného sledování Randyho se totiž přichytil, jak píše své poznámky na holou zeď. Jeho mysl přestávala fungovat tak, jak byl zvyklý, a tak do experimentu přizvali i třetího – Joa Marciana – který se od té chvíle s Brucem střídal.
Brzy poté, co se tým mladíků rozrostl o nového člena, přibyl ještě jeden muž, a to konečně někdo dospělý: Spánkový vědec William Dement ze Stanfordovy univerzity, který se o snažení studentů dozvěděl. A je dobře, že se zapojil. Byl totiž dle svých slov tehdy pravděpodobně jediný, kdo prováděl výzkum na poli spánku, a tak si byl i vědom, že jsou s nadměrně dlouhým bděním spojena naléhavá rizika, která by mohla Randymu opravdu vážně uškodit. Rodiče se o něj též báli, a to po právu. Nikdo totiž nevěděl, jak dlouho lze člověka udržet vzhůru, aniž by to na něj mělo dlouhodobě destruktivní vliv. William provedl pár testů smyslů a zjistil, že Randy po několika dnech beze spánku reaguje celkem normálně, ovšem je o něco citlivější například na pachy, které dle svých slov nemohl snést. Aby ho zabavili, brali ho dokonce hrát basketbal nebo bowling. Jakmile by totiž zavřel na pár vteřin oči, okamžitě by usnul.
Po 264 hodinách byl světový rekord prolomen, a tak se Randy zapsal do historie jako člověk, který nespal více než 11 dní. Přesněji 11 dní a 25 minut. Když bylo po všem, raději byl převezen do nemocnice, kde byly monitorovány jeho mozkové vlny. Jakmile ulehl, spal celých čtrnáct hodin a probudila ho až nutná potřeba toalety. Z experimentu se zotavil až překvapivě rychle. „Vstal a šel do školy, bylo to úžasné,“ komentoval závěr výzkumu Dement.
Jak se ukázalo ze záznamů z nemocnice, Randyho mozek byl po celou dobu, kdy byl udržován nadměrně dlouho beze spánku, v jakémsi pološlofíku. Část byla vzhůru, ale část spala, i když fungoval. Na otázku, jak zvládl neusnout tak dlouho, Randy novinářům později odpověděl: „Je to prostě mysl nad hmotou.“ Jak on, tak jeho spoluvýzkumníci si totiž stáli za tím, že Randymu nikdy nepodali žádný Dexedrine, Benzedrine nebo jiné stimulanty. Všeho všudy si občas dal kolu.
Randy sice vyšel ze zkoumání v první chvíli dobře, ovšem později se následky dostavily. Roky bojoval s nesnesitelnou nespavostí. Insomnie s sebou nese řadu rizik, mezi které patří:
- úzkosti,
- nestabilní nálada,
- ospalost,
- zapomětlivost,
- problémy se soustředěním,
- problémy zůstat ve střehu,
- kognitivní poruchy,
- snížená výkonnost
- nebo zvýšená rizika zranění nebo nemocí.
Dlouhodobě navíc hrozí:
- vysoký krevní tlak,
- srdeční choroby,
- mrtvice,
- obezita,
- diabetes
- nebo duševní choroby.
Zdroj: Giphy
Jak dlouho je potřeba spát, to je poměrně dost individuální. Záleží na věku a ukazuje se, že ženy potřebují více spánku než muži. Důvody jsou různé a ne úplně stoprocentně jasné. Každopádně už jeden celý den bdění má na tělo a mysl vliv. Víte, co čekat, pokud se budete dlouho spánku vyhýbat?
Po 24 hodinách můžete zaznamenat symptomy jako:
- ospalost,
- podrážděnost,
- hněv,
- zvýšené riziko stresu,
- sníženou bdělost (schopnost zůstat ve střehu),
- zhoršenou koncentraci,
- mozkovou mlhu,
- únavu,
- chvění, třes,
- sníženou koordinaci,
- zvýšené riziko chyb nebo nehod,
- touhu jíst,
- opuchlé oči,
- nebo tmavé kruhy pod očima.
Po 36 hodinách se může dostavit:
- zhoršená paměť,
- potíže s učením nových informací,
- změny v chování,
- narušené rozhodování,
- potíže se zpracováním sociálních podnětů,
- pomalejší reakční doba,
- nebo zvýšená chybovost.
Současně je navíc možné, že jste již prošli i mikrospánkem, který většinou trvá kolem půlminuty. Část vašeho mozku si možná už zkusila odpočinout, aniž byste o tom věděli.
Osmačtyřicet a více hodin může přinést:
- depersonalizaci (odosobnění),
- úzkosti,
- zvýšenou hladinu stresu,
- zvýšenou podrážděnost,
- extrémní vyčerpání,
- nebo halucinace.
Po 72 hodinách čekejte například:
- iluze,
- bludy,
- nebo neuspořádané myšlení,
- Halucinace jsou ještě komplexnější.
Více jak 96 hodin beze spánku způsobuje zkreslování reality: Touha po spánku je nesnesitelná – natolik, že interpretace reality je prakticky nemožná. Jedná se o takzvanou spánkovou psychózu.
Experimenty s bdělostí rozhodně sami neprovádějte. Jak jste nejspíš pochopili, odpírání odpočinku může být i jedním z druhů týrání/mučení. Proto se takto k sobě sami dobrovolně určitě nechovejte a třeba si příště budete ten odpolední šlofíček vyčítat o něco méně.
