Muži vnímají teplé barvy „tepleji“. Výzkum potvrdil i další odlišnosti od zraku žen: Čí tráva se zdá zelenější?
Existuje spousta vtipů na téma rozeznávání barev. Možná jste je už i párkrát sami zreprodukovali v situaci, kdy jste narazili na to, že ne všichni vidí rozdíly v odstínech tak jako vy. Ať už patříte k těm, kteří neurčitě kroutí hlavou nad volbou mezi zázvorovou a skořicovou, anebo máte dokonale jasno, že vašemu oku lahodí spíše kaštanová, vězte, že existují lidé, pro které je každá z nich prostě hnědá. Dokonce i ty její odstíny, které by jiní bez váháni zařadili spíše do spektra béžové. Jak je to možné?
Barvy vidíme díky čípkům v oku. Existují tři druhy – proto se říká, že je normální lidské vidění trichromatické. Každý čípek je totiž citlivý k jiným vlnovým délkám, a tak jeden typ rozeznává červenou, druhý zelenou a třetí modrou barvu. Díky jejich kombinaci můžeme vidět celé viditelné spektrum. Schválně nahlédněte do galerie, jak to funguje: Vše záleží na odrazu či pohlcování světla po dopadu na povrch předmětu. Odráží-li se od něj všechny složky, vidíme bílou. Pokud jsou pohlceny, zaznamenáme černou. No a pokud se nám do oka odrazí nějaký mix, pak rozlišujeme různé barvy.
Teď se možná ptáte, jak je možné, že jsou mezi lidmi, resp. jejich vnímáním barev, rozdíly. Přeci pokud hovoříme o „lidském“ oku, měli by mít všichni stejné vstupy, a tedy i výstupy. Tak tomu ale není. Nejspíš víte, že každé tělo reaguje na různé podněty jinak. Někdo je citlivější, reaktivnější, jiný odolnější, stabilnější, méně náchylný… Biologické rozdíly existují i v tom, jak mozek a oči spolupracují na vidění v ohledech vnímání barev. Že jsou ženy v tomto aspektu schopnější, je dáno evolučně.
Člověk jako takový se vyvíjel a během této doby se přizpůsoboval svému životnímu prostředí, aby mohl přežít. To se týká nejen člověka, ale všech živočichů, a dokonce i rostlin. Kdo se nepřizpůsobí, vymře. A tak jsme se za tu dlouhou dobu, co je člověk přítomen na zemi, naučili spoustu věcí: Kromě rozdělání ohně, naostření pazourků a opracování kůží docházelo i na méně uvědomělé procesy, které vedly ke zlepšení schopnosti zůstat na této planetě.
Studie Israela Abramova a jeho kolegů z Brooklyn College přišla dokonce s grafy, které potvrzují, že muži nejsou jen líní, když přijde na barevné rozlišování, jak si ženy občas mohou myslet. Nesnaží se pokaždé jen popíchnout své kolegy (nebo spíše kolegyně) v diskuzi a nebagatelizují jejich dilemata. Tedy – někdy asi ano, ale to je jiné téma. Ne, teď vážně: Vzhledem k jejich rozdílnému fungování v rámci dávné skupiny nebylo potřeba, aby se jejich zrak v tomto ohledu vyvinul tolik jako ženský. A tak jsou dodnes muži občas trochu bezradní, když přijde na pokyn: „Podej mi prosím ten korálový cardigan.“ A donesou možná tak svetr obšitý korálky.
Zdroj: Giphy
Slyšeli jste už někdy o lovcích a sběračích? Pak zpozorněte. Byly to hlavně ženy, které se věnovaly sběru, aby přispěly svým dílem k nasycení rodiny. Přinášely ke společnému hodování ovoce, zeleninu nebo třeba různé bobule, bylinky a jiné poživatelné rostliny. Bylo zapotřebí, aby rychle a efektivně rozeznaly, co se jíst dá a co zase ne. A k tomu sloužil jejich bystrý zrak, který si musel všimnout, zda obírají správný keřík, aby nedošlo k nějakému hroznému omylu.
Muži si na druhou stranu díky svým aktivitám vytvořili lepší smysl pro orientaci, odhad vzdáleností a efektivní sledování rychle pohyblivých cílů. Ano, nejspíš jste si nyní představili stereotypní rozdíly v parkování. A svým způsobem máte pravdu. Přestože se nedá plošně říct, že by všechny ženy byly horšími řidičkami než všichni muži, mají muži výhodu v tom, že z hlediska evoluce lépe odhadují, jak vzdálený je obrubník, chodec, nebo třeba mamut, kterého uloví k večeři.
Podle výzkumu, který Abramov publikoval, se muži dokonce dopouštěli omylů a viděli barevné rozdíly tam, kde nebyly. Možná se příliš snažili, možná už byli popletení, každopádně výzkumníci věří, že jejich (ne)schopnost rozeznat jemné nuance v odlišných odstínech jsou dány jiným nastavením jejich oka. Dle zdroje muži pravděpodobně potřebují k rozeznání stejné barvy, jakou vidí žena, delší vlnovou délku. Reálně tedy vidí jiný odstín sledovaného předmětu než dáma po jejich boku. Pánové nejlépe vidí barvy s teplejšími tóny jako červená nebo oranžová a dle výzkumných závěrů vidí všechny teplé odstíny více červenější (nebo teplejší) než ženy.
Muži všeobecně odstíny, které jsou alokovány blíže středu spektra, vnímali v rámci výzkumu s menšími rozdíly a připadalo jim, že jsou si příliš podobné, ne-li stejné. Na druhé straně ženy rozeznaly více tónů, a navíc viděly barvy o něco více do žluta. Tím pádem lze říci, že vnímají například bohatší zelenou. A tak bude tráva pro ženy nejspíš vždycky zelenější než pro muže.
