Myslíte si, že jste krásní? Vědci zjistili, jak takoví lidé doopravdy vypadají. Jsou vám podobní?
Jaký je váš vkus? Preferujete třeba vysoké muže? Černovlásky? Líbí se vám ženy krev a mlíko? Vždycky jste si přáli mít vedle sebe někoho, komu září panenky v magicky velkých očích? Možná jste zaměřeni na snědé, exoticky vyhlížející jedince. Nebo na třeba modrooké severské typy? Zkuste se zamyslet nad svými bývalými láskami: Mají něco společné? Jak vypadá člověk, za nímž se se zájmem otočíte na ulici? A o čem víte, že vás určitě na první pohled nezaujme?
I autoři (Dana Hamplová, Petr Hampl a Simona Weidnerová) kapitoly Krása – mýtus, nebo realita? z publikace Moc krásy (2017) si položili nelehkou otázku: Jak vypadá krásná žena a pohledný muž? Nač přišli?
Zdraví na prvním místě
Všeobecně se dá říci, že lidé s hezkou pletí budou působit přitažlivěji. Působí totiž i zdravěji. Důležité mohou být i vlasy nebo zuby: Ty totiž i o zdraví prozradí hodně, a to dokonce i z dlouhodobého hlediska. Vnitřní kompas, který nám velí, kdo je pro nás přitažlivý, je velmi blízký tomu, který říká, kdo je krásný. Všeobecně se dá říci, že velkou roli hraje dojem, že objekt našeho zájmu netrpí nějakou zjevnou nemocí. Atraktivní člověk vyzařuje schopnost pářit se a plodit potomstvo. Častěji se (klidně i neuvědoměle) zakoukáme do těch, u kterých lze počítat jak se sexuální aktivitou, tak se schopností zplodit, či odnosit a porodit dítě. A to i v případě, že žádné děti neplánujeme a mít je třeba ani nechceme. Vzpomeňme na ideál ve formě Věstonické Venuše: Její kypré tvary byly důkazem hojnosti: Možnosti konzumovat a utvářet si tak podkožní tuk, díky kterému měla větší šanci nejen přežít náročné klimatické podmínky, ale i povít dítě, které by teoreticky mohla mít dostatek sil i kojit a úspěšně dovést k samostatnému životu.
Vše je, jak má být
Druhým podstatným aspektem při hodnocení krásy je naplnění očekávání průměrnosti. Že to zní zvláštně? Není snad originalita a jedinečnost to, co dělá krásu krásou? Ano, jistě, ale: Obličej, který v sobě nemá žádné překvapivé rysy, je dle autorů často hodnocen jako přitažlivější. Touto průměrností ovšem není myšlena fádnost, ale jednoduše souhrn rysů typických pro danou populaci. Pokud je toto očekávání splněno, podvědomí vyšle signál, který zhodnotí člověka, na nějž se díváme, jako někoho, kdo prošel správným vývojem a je tedy v pořádku. Neočekávaný rys může náš mozek mít problém na první pohled vyhodnotit, a tak jej může přiřadit do složky abnormalit, které by mohly signalizovat nějaké problémy. Tento princip, kdy se mozek raději uchyluje k bezpečně známému, totiž není jen otázkou přitažlivosti a výběru partnera.
Výrazné mužské a ženské přednosti
Přestože jsme si v předešlém odstavci zmínili průměrnost ve smyslu očekávaného vzezření, neznamená to, že výrazné rysy nejsou krásné. Naopak. Ty, které podporují ženskou, anebo mužskou stránku, mohou být nadmíru ku prospěchu. Je-li splněn bod očekávané průměrnosti ženství, bude i ten rys, který ženskou stránku o to víc zvýrazní, spíše hodnocen jako atraktivní. Totéž platí u maskulinních znaků. A co je tím vlastně myšleno? Například pokud bychom v počítači chtěli průměrnou tvář více přiblížit feminní stránce, zmenšili bychom bradu a nos, zúžili bychom čelisti, prodloužili čelo a zvětšili bychom rty a oči. Zní-li úkol opačně: Tedy zdůraznit maskulinitu, zvýraznili bychom bradu a čelisti – testosteronem totiž během puberty mohutní spodní část mužského obličeje. Za mužské je také častěji považováno výrazné obočí a oční oblouky, širší lícní kosti a užší rty.
Zdroj: Giphy
Pánské Véčko
Podle autorů je ideální mužskou postavou taková, která opisuje tvar písmene V. Jde o poměr mezi rameny (hrudí) a pasem. Jelikož je klasickou známkou mužnosti dominance, jsou častěji lépe hodnoceni vyšší pánové. Stejně jako již popsané rysy obličeje jsou i tyto atributy známkou vyšší míry testosteronu v těle. Není nezajímavé, že s testosteronem je spojena také vyšší bojovnost. Jsou-li tedy maskulinní rysy příliš výrazné, stává se, že jsou již takoví pánové vyhodnoceni prvním dojmem hodnotících jako nebezpeční, násilní, sobečtí, či agresivní. Co je moc, to je prostě moc, takže v takovou chvíli již přitažlivost začíná pokulhávat a vysvětlení může být vlastně docela jednoduché: Z hlediska evoluční psychologie jsou sice pro ženy přitažliví muži dominantní, kteří budou schopni plození potomstva, ovšem je potřeba, aby byli také zodpovědní a ochotní se o děti později i starat.
Proč jsou stále v kurzu přesýpací hodiny?
Ano, je to tak. Ženy, které se mohou chlubit postavou, jež připomíná přesýpací hodiny, v hodnocení přitažlivosti vedou. Na rozdíl od mužů tedy není rozhodující poměr ramen a pasu, ale přesouváme se níž: k pasu a bokům. Možná vás překvapí, že spousta ideálů krásy v ženském světě splňovala zajímavou podmínku: Totiž jejich poměr pasu a boků se točil kolem hodnoty 0,7 – zde hovoříme o takových hvězdách, jako Marilyn Monroe nebo Audrey Hepburn. Dokonce i Twiggy, která do velké míry ovlivnila svět módy, se pyšnila poměrem 0,73. A proč je to tak důležité? Stejně jako u mužů hraje v otázkách přitažlivosti prim hormon, u žen jde o estrogen. Ten je spoluzodpovědný za rozšiřování pánve v době puberty. A už jsme zase u té plodnosti a zdraví: Ženy, které se chlubí větším rozdílem mezi boky a pasem, se kromě toho mohou pochlubit i nižší pravděpodobností výskytu některých chorob.
Ať už s výsledky souhlasíte, anebo ne, je nutno si uvědomit, že jde o shrnutí, a tím pádem zjednodušení řady názorů. Pokud máte vkus naprosto odlišný, anebo pokud dokonce sami nespadáte do škatulky „krásný/krásná dle vědců“, nezoufejte. Všechno je v pořádku. Vzhlednost má mnoho podob, a i když jste se třeba právě netrefili do největšího políčka na terči, neznamená to, že jste mimo hru.
