Muži jsou prý větší plačky než ženy, tvrdí výzkum. „Nesnáším, když ztratím kontrolu a brečím,“ hodnotí ale své projevy emocí pánové
To, jak vnímáme ženy a muže, je podmíněno zažitými kulturními normami. Dle nich jsou muži silní a prakticky nic s nimi nehne, kdežto ženy jsou schopné rozplakat se i při béčkové romantické komedii. Jenže jak se zdá, s projevováním emocí to přeci jen bude trošku jinak. To, že muži emoce mají, asi nikoho nepřekvapí – mnohem překvapivější ale je, že je projevují (což je rozhodně ku prospěchu věci, jelikož potlačované emoce škodí psychice), a to docela často. Podle průzkumu, který se zaměřil na problematiku duševního zdraví a stigmat, která s ním souvisí, muži pláčou vlastně častěji než ženy.
Výzkumu se zúčastnilo více jak dva tisíce respondentů, žen i mužů – a minimálně odpovědi na otázku, jak často pláčou, zadavatele poměrně překvapily. Muži totiž v souhrnu uváděli, že jim slza ukápne v průměru čtyřikrát měsíčně, ženy ale „přiznaly“ pláč jen třikrát v měsíci. Dvě třetiny mužů navíc uvedly, že podstupují léčbu v oblasti duševního zdraví (rozumějte, navštěvují např. terapeuta), k té se přitom z řad žen přihlásila jen polovina. I když v případě mužů se zároveň prokázala mnohem vyšší míra studu a rozpaků z toho, že pravidelně docházejí k psychologovi, evidentně jim tato odborná pomoc prospívá. Což ostatně dokládá právě i zjištění, že pláčou více než ženy. Obecně totiž stále platí, že muži spíše své emoce skrývají, což jejich duševní pohodě rozhodně nijak neprospívá. To zároveň může být do jisté míry kamenem úrazu v reprezentativnosti výzkumu – byl totiž realizován pro společnost Vida Health, jež se na duševní zdraví zaměřuje, a není zcela zřejmé, zda neproběhnul přímo mezi jejími klienty. V běžné populaci totiž muži, kteří aktivně vyhledávají odbornou pomoc v oblasti duševního zdraví, příliš zastoupeni nejsou, a právě tento fakt může sehrávat (byť pozitivní) roli v tom, že muži z pojednávaného vzorku svým emocím dávají volný průchod. Na druhou stranu, jsou tu i jiná – relevantnější – data na toto slzavé téma.
Pláč jako ztráta kontroly?
Mužská psychika, emoce a jejich projevování, to jsou oblasti, které samozřejmě vědce zajímají, a tak není divu, že o mužském pláči pojednává i celá řada skutečně odborných výzkumů, jejichž výsledky byly publikovány v impaktovaných časopisech. Mužský pláč se tak ocitl i v hledáčku zájmu Americké psychologické asociace – a dle studie z roku 2017 muži pláčou 5krát až 17krát za rok (tento výzkum byl realizován mezi 7 tisíci dospělých mužů ze 37 zemí světa), což je opravdu méně často než v případě žen (ty prý brečí ročně 30krát– 64krát). A jak to vidí sami muži?
Mužský pláč nenechává chladné ani muže samotné. A tak o tom, jak často jim vlhnou oči, docela čile diskutují. Na různých online fórech je ale patrné, že ani sami pánové nemají v dané otázce zrovna jasno, resp. by vlastně bylo možné říci, že muži se dělí na dvě skupiny. V té první jsou muži, kteří jsou drsní a „přiznají“ slzy maximálně dvakrát či třikrát do roka, v druhé potom ti, kteří brečí i několikrát v měsíci, ale ve srovnání se skupinou předchozí se kvůli tomu cítí tak nějak divně.
Zdroj: Giphy
„Pár slz přišlo, když mi před několika lety zemřel blízký přítel. Ale jinak často nebrečím. Vím, že muži jsou často povzbuzováni k tomu, aby vypustili své emoce a plakali, ale já opravdu nesnáším, když brečím. Neexistuje na světě nic, co bych nenáviděl víc než ten pocit, že jsem ztratil kontrolu a jsem slabý,“ píše tak jeden z mužů, který své emoce záměrně krotí. „Většina z vás tu píše, že nebrečela roky, takže si připadám jako blázen, pláču totiž častěji, než bych chtěl vůbec připustit,“ napsal příslušník „druhého tábora“. Je ale evidentní, že mezi muži stále přetrvává určitý pocit nepatřičnosti a nevhodnosti slz v případě „pánů tvorstva“. Chtělo by se říci, že na tom mají svůj podíl viny kultura a média, ale nic není tak černobílé.
I hrdinové mají emoce!
Při pohledu na dnešní mediální produkci je patrné, že tvůrci již hojně od stereotypního vyobrazení mužů jako tvrdých bezemočních „monster“ ustupují. I mnozí filmoví hrdinové tak již roní slzy (a to včetně Kapitána Ameriky) – a diváci tento obrat vnímají a hodnotí pozitivně. A není divu. I když samozřejmě není třeba doslova si denně „vyplakat oči“, pláč rozhodně člověku, a to bez ohledu na pohlaví, prospívá. Kromě toho, že vede k uvolnění a pomáhá lidem zpracovat události (a to jak ty pozitivní, tak i neradostné), vlastně pozitivně dopadá na kompletní psychiku. Např. na Harvardu již prokázali, že pokud lidé svým emocím průchod nedají, negativně to ovlivňuje jejich kardiovaskulární systém, imunitu, a dokonce se u nich s vyšší pravděpodobností vyvinou deprese a úzkosti. A tak – ať už jste žena, nebo muž – za své slzy se nestyďte. Jsou totiž lidské a zdravé.
