Jste zamilovaní a nemůžete spát ani jíst, máte záchvaty bušení srdce? Není to jen v hlavě, vaše tělo je skutečně nemocné láskou
Úzkost, nebo zamilování? Tělo to prožívá stejně
Ve stadiu silné zamilovanosti vykazuje naše tělo stejné příznaky, jaké má při ataku úzkosti. Vzrušení a úzkost mají totiž řadu stejných projevů: nervozitu, podrážděnost, nechutenství, prokrvenou pokožku, zrychlený tep. Rozdíl mezi vzrušením a úzkostí se může stírat, když je váš nový partner pryč. Myslíte na něj, nemůžete spát, nemáte pomyšlení na jídlo, toužebně čekáte na jeho návrat. Spolu s tím se ale možná začnou vkrádat pochyby a obavy, jestli jste pro něj dost dobří a jestli vás neopustí. Cítíte se jak na houpačce.
Jak by taky ne. Stoupá vám dopamin, který způsobuje pocity rozjaření i splínu, tím narůstá úroveň stresových hormonů kortizolu a noradrenalinu a dochází k prudkému propadu serotoninu, hormonu štěstí a stabilizátoru vaší nálady. Podle britské psycholožky Clair Burley tyto procesy vysvětlují, proč ve fázi vysoké zamilovanosti máme tak nutkavé myšlenky na svoji novou lásku. Pokles serotoninu je zde totiž stejný jako při obsedantně-kompulzivní poruše.
Láska je návyková, ale návyk časem sám odezní
Dopamin nám dává pocity rozkoše a euforie. Úroveň dopaminu v mozku dokáže zvýšit již zmíněná sladká zamilovanost, ale také drogy. Proto při zamilování náš mozek i tělo prochází něčím, co se dá podle psycholožky Clair Burley přirovnat k závislosti. Na miláčka stejně jako na heroin toužebně myslíme, zažíváme s ním euforii a máme absťák, když jsme odloučeni.
Mezi láskou a fetem ale existuje jeden podstatný rozdíl: zatímco závislost na droze se prohlubuje a stále víc nás ničí, závislost na přítomnosti nového partnera či partnerky postupně slábne. Stav poblázněné zamilovanosti málokdy přežije fázi líbánek.
Zdroj: Giphy
Odloučení je jako fyzická bolest
Pokud se v počáteční fázi vztahu musíme se svým miláčkem na nějaký čas rozloučit, může to u nás spustit tzv. paniku z odloučení. Doktorka Clair Burley to přirovnává k prožitku, když jsme jako malé děti na ulici nebo v obchodě ztratili z dohledu své rodiče. Okamžitě se dostavila panika a strach, že už je nikdy nenajdeme. Odjezd miláčka nám podle psycholožky způsobí stres, který se projeví ztrátou energie, bolestí hlavy, nevolností, nespavostí nebo dokonce onemocníme, protože nám klesla imunita.
Být nucen trávit čas bez své lásky, se kterou celým svým tělem toužíte být každou sekundu svého života, podle Clair Burley aktivuje stejnou část mozku jako fyzická bolest. Takže až si někdo ve vašem okolí bude stěžovat, že to bez svého nového partnera nepřežije, neprovalujte oči v sloup a poskytněte mu pořádnou útěchu. Jeho intenzivní prožitky mu totiž mohou zvednout krevní tlak a způsobit dokonce infarkt. Od teď už žádné vysmívání lidem, kteří mají zlomené srdce, když svého partnera 48 hodin nevidí!
Z šílených výkyvů do příjemné stability
Všichni to ale známe: počáteční žár postupně vyprchává. U některých párů pomaleji, u některých to jde rychle. Přítomnost partnera, která vám na začátku vztahu způsobovala bušení srdce a mdloby, po čase naopak působí uklidňujícím dojmem. Když jste mu po boku, váš tep je stabilní, pomalý, cítíte se v klidu a v bezpečí. Intenzivní pocity zamilovanosti a sexuálního vzrušení se proměňují ve vzájemnou náklonnost, respekt, důvěru.
Ke slovu podle doktorky Clair Burley přichází oxytocin. Je to hormon lásky, důvěry, blízkosti. Vyplavuje se při mazlení, nebo když se držíme za ruce – dokáže nám snížit stres i pocity fyzické bolesti. Udržování hladiny oxytocinu je klíčem ke šťastnému vztahu (spolu s dalšími asi padesáti pravidly).
