I malí chlapci se ucházejí o korunku „králů krásy“. Kontroverzní dětské soutěže krásy už dávno nejsou jen doménou dívek
Dětské soutěže krásy jsou už řadu let kontroverzním tématem. Na obou stranách barikády stojí lidé pevně přesvědčení o své pravdě, a tak se i nadále střetává kritika s novými a novými ambiciózními rodiči a příznivci malých uchazeček o trůn královny krásy. Totiž…nejen královny. Účastní se totiž i chlapci.
Co vás napadne jako první, když se řekne soutěž krásy? Pravděpodobně zápolení o titul nejkrásnější ženy, je to tak? Soutěže krásy byly vždy doménou hlavně mladých dam. A takové, které se zaměřují na děti, zase holčiček. Svět dlouhodobě rozděluje aktivity, zájmy, způsoby, dokonce i barvy na spíše mužské, či ženské. Zda jde o sociální konstrukt daný výchovou a vzory signifikantních druhých v rámci socializace, anebo se rodíme s jistým nastaveným daným naším genderem (neplést prosím s pohlavím!), to je otázka, kterou vědci stále zkoumají. Každopádně jsou odvětví, kterým v mysli veřejnosti jednoznačně vévodí ženská polovina populace.
Především v Americe má dětské soutěžení v kráse zakořeněnou tradici a dočkalo se dokonce i známé reality show Toddlers & Tiaras. Obsahem pořadu bylo sledování jednotlivých rodin a malých účastnic zápolení o korunku. Celý svět se tak mohl podívat pod pokličku příprav na takovou událost: A že je to dřina! Od tréninků, po nákladné řešení ošacení a doplňků, dlouhé dojezdy a stresové situace. Na konci zůstalo několik šťastných výherkyň a zbytek zklamaných. Tak jak to ve víceméně každé soutěži bývá. Právem se však rozjela diskuze, zda je takový nápor na děti únosný.
V Čechách se tak často s klasickými soutěžemi, při kterých se po mole procházejí děti oblečené do výrazných šatů, „zkrášlené“ vrstvou make-upu, a dokonce často upravené k nepoznání díky falešnému opálení, umělým nehtům nebo třeba dokonale rovným a sněhobílým násadám na zuby, nesetkáme. Právě i pro tyto drastické úpravy se dětské soutěžení stalo terčem kritiky. Svět obletěly záběry děvčátek plačících únavou, neochotných znovu vystupovat; odhodlaných maminek, které trvají na tom, že je potřeba další vrstva nástřiku bronzového opálení či delších umělých řas. Úspěch i prohry jsou prožívány s nebývalým nasazním, tedy zdá se, že nejde jen o jednorázové akce, ale o životní styl.
Na jedné barikádě se tedy nacházejí příznivci podobných soutěží, kteří argumentují tím, že každý koníček či hra jsou motivovány úspěchem a někdy přichází i prohra. Samozřejmě, jakýkoli intenzivněji provozovaný sport či jiný zájem je náročný a mohou se s ním pojit velká očekávání a tlak, který velí být nejlepší. Jedním z argumentů kritiků je totiž i fakt, že se děti v soutěžích krásy často setkávají s takzvaně podmíněnou láskou, která je pro vývoj jedince nesmírně riskantní. A co to v laické řeči znamená? Jednoduše předání pocitu, že je dítě milované, jen pokud je úspěšné, poslušné, krásné… Takové dojmy se velice jednoduše zakoření a přenášejí se pak do každého dalšího jednání i v dospělosti.
Podobných událostí se však neúčastní jen malé dívenky, které někdy absolvují svou premiéru před publikem i dlouho před tím, než nastoupí do školky. Hlásí se i chlapci. Je jich sice zlomek oproti děvčátkům, přesto pro ně soutěže též existují. A stejně jako dívky mají často v přípravách k dispozici nejen své rodiče, ale i kouče, který například dohlíží na to, aby byl malý účastník schopen pěkně prezentovat ruce, aby měl dobrý postoj, dokázal se usmívat za každé situace a předvedl se v co nejlepší formě.
A co taková účast stojí? Podle maminky, která přihlásila svého synka na soutěž (prý proto, aby si to jen vyzkoušela a poté celý koncept poměrně zkritizovala), bylo potřeba nejen sehnat vhodné kostýmy a udělat domácí přípravu. Startovné ji vyšlo na 45 $. A to jen to základní. Aby se její dítě mohlo ucházet o tituly jako „Nejhezčí oči“, „Nejlepší vlasy“, „Nejlepší osobnost“ či „Nejlepší oděv“, bylo potřeba doplatit za každou kategorii po deseti dolarech. Možnost být vyhlášen nejfotogeničtějším chlapcem ji stála dalších 15 $. Říkáte si, že byste vybrali jen některé kategorie? I v tom byl ovšem háček. Body z kategorií se na konci sečetly a daly konečný výsledek. Jednoduše řečeno: Bez dodatečných kategorií je šance na hlavní titul rapidně menší. A tak pouze za účast nechala hrdá matka malého chlapce u vstupu 115 $. Tedy asi 2 500 Kč.
Hoch nakonec vyhrál ve všech kategoriích, a to proto, že byl… chlapec. Nesetkal se s konkurencí, a tak mohl být v klidu, zatímco dívky byly pod tlakem jednoduchého hesla: „Go big or go home!“ Snad měl štěstí, snad to byla náhoda. Ovšem jak se ukázalo v Toddlers & Tiaras, ne vždycky se klukům dostane takto individuální pozornosti. I oni se čím dál častěji setkávají s tím, že jsou přihlášení do soutěže, kde je bude čekat nejeden soupeř.
Dětské soutěže krásy dle ravishly.com vešly v Americe do masivního povědomí především po smrti malé královny krásy jménem JonBenét Remsey. Ta zemřela za dosud nevysvětlených okolností u sebe doma. Tělo šestileté roztomilé blondýnky bylo nalezeno v prosinci roku 1996 ve sklepě a dodnes se vedou diskuze o tom, zda měla s jejím utrpením co dočinění rodina. Dítě bylo původně považováno za unesené. Našel se dopis, který vyzýval k zaplacení výkupného, ale žádný únosce nikdy nebyl identifikován a je otázkou, zda dívka vůbec před svou smrtí opustila pozemek domova. Případ je stále plný otazníků a vykřičníků. Druhým hybatelem veřejné informovanosti o dětských soutěžích krásy jsou samozřejmě filmy, seriály a televizní pořady. Sami se na ně můžete podívat. Za naši redakci doporučujeme odlehčenou komedii Malá Miss Sunshine (2006).
