
Lidé s úzkostmi a depresemi našli novou „terapii“ – sledují make-up tutoriály. Dle odborníků ale podobná praxe prospěje každému
Krása je nepochybně velmi široký pojem, zůstaneme-li ale v rovině vizuální, dnešní média nezřídka čelí nařčením, že zobrazují krásu zcela nereálnou – na čemž se kromě užívání grafických programů k úpravám nedokonalostí podílí také (nad)užívání líčidel. Na základě toho by se mohlo zdát, že make-up a duševní zdraví pojí jen a pouze negativní vztah. Jenže opak je pravdou – nanášení líčidel na tvář totiž může skvěle fungovat jako určitý typ „psychoterapie“. Zákoutí lidské mysli jsou sice i dnes temná a neprobádaná, co je však již známo, je to, že v případě úzkosti člověk podvědomě vyhledává aktivity, které mu poskytnou určité povzbuzení, uklidnění a naději. Způsobů, jak toho dosáhnout, přitom může být mnoho – od využití antistresových omalovánek až po jinou značně kreativní (a s malováním vlastně docela úzce související) činnost, tedy právě sledování toho, jak se druzí líčí.
Make-up, který zatočí s úzkostí
Ačkoliv pozornost se na vliv sledování make-up tutoriálů na pociťovanou psychickou pohodu mediálně upírá až nyní, již v roce 2018 byly zveřejněny studie naznačující, že rituál aplikace make-upu může člověku pomoci zmírnit úzkost. „Úzkost je o nejistotě – o tom, že člověk neví, jak se situace vyvine – a také o negativním myšlení. Činnost, která je strukturovaná a rutinní, pak poskytuje určitou míru předvídatelnosti a jistoty, která může pomoci úzkost omezit,“ vysvětluje tak psychoterapeut Jonathan Alpert. A jelikož u make-upu je docela jasné, jak jeho nanášení bude probíhat, i to umocňuje relaxační efekt – jedná se totiž o aktivitu velmi předvídatelnou, což ve výsledku může sledujícím zprostředkovat pocit klidu. Tyto teze pak potvrzuje i jedna z pravidelných divaček make-up tutoriálů, která se s úzkostmi potýká již od dob dospívání. „Uvědomila jsem si, že sledování make-up tutoriálů mě vlastně velmi uklidňuje – a to aniž bych se já sama měla v plánu podle nich líčit. Když ta videa sleduji, je to zábavné a relaxační, je to jako sledovat umělce při práci. Navíc výsledek je vždycky skvělý, takže je to jako sledovat film s předem jasným šťastným koncem,“ popisuje.
Podle dalšího z odborníků, Jo Lukinse, pak sledování podobných videí člověku umožní, aby vnímal pouze přítomný okamžik a nezaobíral se věcmi minulými a ani budoucími. „Nanášení make-upu je velmi systematická činnost, která je často pomalá a ´opatrná´. Akt sledování někoho, jak tuto činnost vykonává, vědomě a pečlivě, může být i pro sledující velmi prospěšný,“ doplňuje Lukins s tím, že i nálada je přenositelná – takže může z aktéra přenést klid i na sledujícího. Důležitou roli však hraje také „kontrola“. Tu totiž nad sebou obvykle lidé, kteří se zrovna potýkají s nějakou psychickou nepohodou, nemají. Ovšem díky sledování make-up tutoriálu, ji mohou získat. „Make-up tutoriály jsou velmi silným vizuálním příkladem toho, že někdo má nad svým tělem a image dokonalou kontrolu,“ dodává Lukins.
Líčení jako nástroj pro změnu?
Kromě toho je tu i aspekt péče o sebe, která je právě pro lidi s chronickou úzkostí nezřídka velmi problematická a skličující. A právě to může sledování toho, jak se druzí líčí a v podstatě se jejich vzhled „mění před očima“, změnit. „Při sledování těchto videí se aktivují zrcadlové neurony a člověk tak v podstatě prožívá to, co druhý dělá při nanášení make-upu – a nutí jej, aby se staral sám o sebe,“ vysvětluje klinická psycholožka Romy Kunitz. A je tu vlastně i určitá naděje na změnu – ten, kdo podobná návodná videa sleduje, tak zároveň získává určitý „motor“ pro realizaci vlastních změn – protože na vlastní oči vidí, že změna skutečně možná je.
Oddech (a pomoc) pro každého
Výzkumy z předchozích let, konkrétně např. studie Booth School of Business University, navíc naznačily, že make-up tutoriály sleduje řada lidí i s jinými typy problémů – např. lidé s poruchami příjmu potravy, lidé snažící se zbavit závislostí apod. – a jak data (a shromážděné výpovědi těch, kdo videa s líčením sledují) naznačila, tato metoda opravdu může fungovat. Jak v této souvislosti doplňuje další psychoterapeut, Lee Pycroft, sledování jednoduchého, ale systematického aktu nanášení make-upu může člověku pomoci i k relaxaci a odpoutání se od vlastních starostí. A vlastně to zase není tak překvapivé – stačí se zamyslet nad tím, jaké popularitě se těší na sociálních sítích také další videa, v nichž např. lidé strouhají mýdlo, skládají domino a jednoduše vykonávají jakékoliv jiné systematické a v podstatě velmi monotónní činnosti.
Samozřejmě, že o sledování make-up tutoriálů nelze přímo říci, že se jedná o relevantní terapeutický nástroj – ale jako technika, kterou lze využít ke snížení úzkosti, se právě tato praxe osvědčila. Navíc ačkoliv efekt je krátkodobý, může podle vyjádření odborníků sloužit jako určitý katalyzátor změny vedoucí k určité akci a změně dlouhodobé. A nakonec člověk ani nemusí mít duševní obtíže, aby se u videí, v nichž hlavní roli hrají oční stíny a řasenka, odreagoval a vyčistil si hlavu…