Trans lidé umírají více než ostatní, ukazují lékařské záznamy za 50 let. Za vyšší úmrtnost mohou (sebe)vraždy a zdravotní stav
Liší se zdravotní vyhlídky různých generací trans lidí?
Nizozemsko má díky svému otevřenému přístupu k sexuální orientaci a genderové identitě již dlouhou tradici v oblasti tranzice a operací změny pohlaví. Amsterodamská klinika specializovaná na péči z oblasti genderové identity má lékařské záznamy o pacientech podstupujících hormonální terapii od roku 1972. Od té doby její různé služby využilo téměř devět tisíc pacientů.
To už je slušné množství dat, které by mohlo pomoct odpovědět na otázku, zda se délka dožití transgender lidí v průběhu let mění. Chtělo by se říct, že dnešní klient kliniky má díky rozvinutější lékařské vědě šanci na delší a zdravější život, než měl člověk, který bral hormony, podstupoval lékařské zákroky a čelil neznalosti a nepochopení hluboko v 70. letech. Je tomu opravdu tak?
Trans ženy mají vyšší riziko úmrtí než obecná populace
Nizozemský výzkumný tým se rozhodl na tuto otázku odpovědět. Z celkového počtu pacientů zmíněné kliniky si vybral jen ty, kteří s hormony začali až po 17. roce života, nebrali předtím hormonální blokátory, aby zastavili rozvoj pohlaví, s nímž se neidentifikovali, a nebrali určité jiné typy hormonů. Do analýzy tak nakonec šlo 2927 trans žen and 1641 trans mužů. Srovnáním jejich úmrtnosti s obecnou populací výzkumníci došli ke smutnému závěru, že vyšší riziko úmrtí zůstává u trans lidí stejné napříč dekádami. Dnes jsou na tom, co se týče délky dožití, trans lidé stejně jako před padesáti lety!
Zdroj: Giphy
V horší situaci se nacházejí trans ženy, které mají ve srovnání s cis ženami (cis = osoba souzní s pohlavím, které jí bylo připsáno po narození) téměř trojnásobné riziko úmrtí a dvojnásobné ve srovnání s cis muži. Nejčastější příčinou úmrtí zkoumané populace trans žen byly kardiovaskulární choroby, rakovina plic, nemoci související s HIV a sebevražda.
Trans muži jsou na tom o něco lépe. Mají stejnou úmrtnost jako cis muži a dvojnásobné riziko smrti ve srovnání s cis ženami. Výzkumníci u nich zaznamenali vysoký počet úmrtí z jiných než přirozených příčin.
Hormonální terapie s úmrtností nesouvisí
Ukázalo se tedy, že výzkumná populace bojuje nejen s fyzickými nemocemi, ale i řadou duševních problémů. Nejsou však způsobeny podstoupením hormonální terapie ani s ní přímo nesouvisejí. Podle vedoucí výzkumného týmu Christel de Blok se většina sebevražd a úmrtí spojených s virem HIV odehrála v prvních desetiletích zařazených do studie, tedy před rokem 2000. Vyvozuje z toho, že lepší přijetí společností a přístup k moderní léčbě HIV nejspíš v poslední době vedly ke snížení počtu úmrtí trans lidí z těchto důvodů. Přesto je smutné, že to nemá vliv na celkové snížení úmrtnosti trans lidí. Proto je v současné péči o transgender pacienty důležitá prevence a léčba nemocí, ale také sledování faktorů souvisejících s životním stylem.
Podobná data jako v Nizozemsku my v České republice zatím k dispozici nemáme. Spolek Trans*parent provedl v roce 2018 průzkum Obavy a přání trans lidí a z něj mimo jiné vyplynulo, že 12 % trans Čechů a Češek není spokojeno s cenou, dostupností a kvalitou lékařské/psychologické péče a s přístupem odborníků. Je to pro ně ovšem mnohem menší problém než přístup okolní společnosti, s nímž jich není spokojeno 55 %. Třetina účastníků a účastnic výzkumu je také toho názoru, že jejich trans identita ovlivňuje kvalitu lékařské péče, kterou dostávají. Na druhou stranu s přístupem svého praktického lékaře je spokojeno 86 % z nich, naopak polovinu (49 %) trápí nedostupnost hormonů. Výzkumu se zúčastnilo 396 respondentů a respondentek.
