Funkční lékař Jan Vojáček: „Naši klienti u nás získají informace, které by od klasického lékaře nezískali“

MUDr. Jan Vojáček, CFMP, se věnuje funkční medicíně. Po gymnáziu nastoupil na lékařskou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, ale ani přes náročnost studia neopustil dráhu sportovce a hrál fotbal za třetiligový Uničov. Klasická medicína mu však stoprocentně nevyhovovala, a proto se rozhodl jít alternativní cestou a zaměřil se na funkční medicínu, kterou nyní praktikuje na klinice Endala v Praze. Je autorem knihy Umění být zdráv, mnoha článků a vystoupení o možných příčinách vzniku chronických onemocnění, o životě a o tom jak docílit zdraví a zachovat si ho. V Institutu funkční medicíny a výživy působí jako mentor pro lékaře v programu funkční medicíny.

Jak byste funkční medicínu popsal pro úplného laika? Co pojem funkční medicína znamená a jak se liší od klasické medicíny?

Specifická je v tom, že se snaží hledat kontext vzniku chronických nemocí, což znamená, že nerezignovala na to, že by se nedaly vyřešit, ale naopak hovoří o tom, že chronické nemoci typu cukrovka, nemoci imunity, vysokého krevního tlaku či alergií mají v počátečních stadiích řešení, protože organismus má schopnost se celý život ozdravovat, ale musí k tomu pouze mít to správné prostředí. Funkční medicína zkoumá okolnosti vzniku chronických nemocí, aby mohla nabídnout konkrétní řešení, co změnit a upravit, aby se prostředí změnilo natolik, že se organismus začne uzdravovat, případně nedojde ke vzniku chronických onemocnění. Tyto okolnosti hledá ve třech hlavních oblastech, což je životní styl, naše mysl, tedy naše psyché a prostředí, ve kterém se nacházíme.

Tímto způsobem provází člověka zpět k uzdravení, pokud je to ještě možné a pokud je ten člověk schopen vše uchopit a udělat hlubší změny, které povedou k takovým změnám, jež zajistí, že nemoc nebude v těle přetrvávat. Není to žádné malování růžových slonů na zeď, ale velmi složitý transformační proces, který nezvládne úplně každý.

Kdybyste měl z vlastních zkušeností říct, jaké jsou nejčastější zdravotní problémy, se kterými se Češi potkávají?

Z hlediska úmrtí jsou to srdeční choroby, ale obrovský počet lidí má metabolické potíže imunitního charakteru, což je hlavně cukrovka, vysoký krevní tlak a z toho plynoucí kardiovaskulární onemocnění jako infarkt, angina pectoris apod. V rozmachu jsou i autoimunitní onemocnění ve spojení se štítnou žlázou, roztroušená skleróza, Crohnova choroba, a vše to koresponduje s tím, že náš imunitní systém si neví rady, jak s těmito okolnostmi našeho života naložit tak, aby nám sloužily a ne nás likvidovaly.

Říkal jste, že funkční medicína se skládá z třech hlavních oblastí, ale jakousi alfou a omegou je pravděpodobně zdravá životospráva?

Správná životospráva je jedním z aspektů, do kterého patří zdravý spánek, pohybové aktivity a světlo, a dalším je toxicita, která se zabývá tím, jak moc je pro nás okolní prostředí zátěžové z hlediska různých toxických vlivů. Ale za mě má větší oblast vlivu opravdu naše mysl, psyché a podvědomá přesvědčení a reakce s tím rezonující, například různé emoční a stresové zátěže ve vztazích, v práci či obecně v životě. Proto je vždy potřeba dívat se na vše z určitého nadhledu, vidět věci v souvislostech a znát, co všechno k nim patří. Na základě toho se průvodci funkční medicíny, což může být týmová spolupráce lékařů, fyzioterapeutů, nutričních poradců, psychologů, koučů a biochemiků, snaží člověku ukázat, jak kontext vzniku nemoci vypadá, a dostane od nich odpovědi, které u klasického lékaře nezískal, protože ti nemají čas to řešit komplexně. Jakmile pacient dostane odpovědi, začne tomu více rozumět a o to víc je motivován něco udělat.

Jak jste se rozhodl, že půjdete touto, tak trochu jinou cestou?

To se rodilo postupně. Byl jsem spíše bezradný a v první fázi jsem nevěděl, co dělat, protože mně z klasické medicíny a klasických oborů nic nechytlo: Proto jsem asi ještě několik let hrál profesionálně fotbal a odcestoval do Skotska. Po návratu jsem byl chvíli na klasické medicíně, konkrétně na ortopedii, ale cítil jsem, že to není pro mě. Pak mi vesmír přihrál možnost jít svou vlastní cestou v podobě funkční medicíny.

Jan Vojáček se zabývá oborem, který se nazývá funkční medicína
Foto: se souhlasem Jana Vojáčka

Poslední měsíce nás provází pandemie koronaviru. Jak dalece to podle vás ovlivnilo vznik a přetrvávání chronických onemocnění a jak vás to ovlivnilo v rámci vaší práce?

To, co se tady v posledních měsících odehrálo, bude mít obrovské následky, které jsme zatím ještě nepochopili. Nemáme tušení, co budou znamenat ty krátkozraké kroky, které z určitého hlediska chápu, protože celá situace vytvořila tlak na zdravotní systém, nicméně jejich nepropracovanost bude mít obrovské následky, a už dokonce má, hlavně na duševním zdraví, od kterého se odvíjí i to fyzické. To, co se v rámci opatření odehrálo u nás, nemělo příliš mnoho společného s chladnou hlavou a rozumnými kroky. Ale prostě už se stalo a já se vždy rád orientuju na řešení, to znamená, že s každým klientem, který mě osloví, probíráme, co se stalo, a řešíme, jak obnovit a posílit jeho zdraví. Toto nabízíme všem lidem, kteří chtějí převzít zodpovědnost za svůj život a za svoje zdraví a nechtějí ji neustále předávat někomu, v tomto případě lékaři, který by se o ně měl postarat.

Naštěstí se velké množství lidí probouzí a uvědomuje si důležitost převzetí zodpovědnosti, přehodnocuje svůj život a je schopno se na něj podívat z jiné perspektivy. To je naopak obrovský benefit tohoto stavu, díky kterému situaci nevidím až tak zle. Každý z nás má možnost k aktuálnímu stavu zaujmout určitou perspektivu. Buď se zakopu někam do bunkru a budu 24 hodin sledovat televizi, nebo prostě budu na čerstvém vzduchu a budovat své zdraví.

Ke koronaviru bych ještě dodal, že nezažíváme epidemii koronaviru jako takového, ale spíše následek epidemie a pandemie chronických civilizačních nemocí, bez kterých bychom tady neměli tolik mrtvých a nějakého koronaviru bychom si ani nevšimli. Mnoho lidí je lhostejných, neznají sami sebe, nezajímají se o své zdraví, ale pokud jsou ochotni tento nezájem překročit, odměnou za to může být zdraví, uzdravení, případně život plný energie a radosti.

Chorvatsko na konci sezony? Těšte se na větší klid, příjemnější teploty a vyhřáté moře (2. část)30. 9. 2021

Zmínil jste se o běžných lékařích, u kterých podle vás nemocní nezískají komplexní řešení a hlavně čas, ale na druhou stranu cesta funkční medicíny není hrazena zdravotní pojišťovnou, takže je potřeba investovat nemalé peníze?

Zatím bohužel ano, protože lékařský čas je omezen a čas funkčního lékaře s klientem nikdo z pojišťovny nezaplatí, což je trochu škoda, protože místo toho raději platí drahé léky. Já se snažím podílet na tom, aby se tvořil zatím jakýsi paralelní systém, do kterého spadají nejen soukromí zdravotníci, ale postupně třeba i pojišťovny, klasičtí praktičtí lékaři apod. Úroveň vědomí naštěstí v tomto směru roste a mnoho lidí si řekne, že jsme se zbláznili, že tady vytváříme nemocné lidi a pak je nějak léčíme. Pak přijde nějaký vir a celé to tady spláchne. Ale co si budeme povídat, zdravotnictví je velký byznys, velké farmaceutické společnosti produkují léky a léčení tak pro ně znamená určitý zisk a obrat.

Je tedy vůbec v zájmu těchto společností ty nemocné lidi vyléčit?

Řekněme, že taková farmacie je byznys jako každý jiný, který má v základním popisu práce neustálý ekonomický růst, aby uspokojil své majitele a investory, a to se nezmění, dokud nevznikne poptávka po něčem jiném. Je logické, že status quo tyto firmy nebudou chtít moc měnit, ale každá firma reaguje na poptávku a v okamžiku, kdy se bude měnit poptávka lidí, budou se tomu muset přizpůsobit a tím pádem je šance, že se vše přenastaví. Nyní si to nedokážu úplně představit, ale uvidí se. Oni sami však potřebu něco měnit nemají.

Jste autorem knihy „Umění být zdráv“, která také určitým způsobem hovoří o tom, jak se o své tělo starat… Myslíte, že je to dnes kvůli nejrůznějším novým technologiím a s tím spojenému stresu čím dál těžší?

Je to určitě pořád těžší a zároveň je na nás vyvíjen větší tlak, který nás nutí se sebou něco dělat. Tyto tlaky a výzvy čekají už na velmi mladé lidi, takže veškeré pasti sociálních sítí, technologií a toho jakéhosi umělého a virtuálního způsobu života a vztahu jsou opravdu velká výzva.

Máte nějaké desatero, které zmiňuje, na co by se lidé v rámci péče o své zdraví měli především zaměřit?

Úplně s klidem bych zde zmínil pouze jeden bod, který zní stejně jako název mé druhé knihy, která vychází v říjnu a jmenuje se „Rozhodni se být zdráv“. Dnes existuje opravdu velké množství možností, jak na téma „zdraví“ pohlížet. Pokud jsou lidé na vážkách, jestli to za ně má řešit doktor, nebo ne, určitě by bylo super, kdyby se hluboce rozhodli se tímto tématem zabývat. Garantuju jim, že si svůj návod najdou. Není to o tom, že jim někdo řekne, v kolik mají jít spát, že se nemají stresovat apod., ale je to hlavně o rozhodnutí podívat se blíže na své zdraví. Potom už je úplně jedno, jestli to bude funkční medicína, čínská medicína, ájurvéda, jóga, seberozvojové semináře nebo sebepoznávací akce. Ono se přesně ukáže, co je pro vás nejlepší.

Dejme tomu, že takové rozhodnutí více se zajímat o své zdraví někdo udělá a rozhodne se, že navštíví například vás. Jak vypadá takové komplexní vyšetření a co vlastně bude s funkčním lékařem řešit?

Většinou proběhne vstupní konzultace, kdy klient přijde k nám na kliniku, předem vyplní anamnestický dotazník a dotazník, který pojednává o typologii člověka. Pak přijde sestřička, změří různé aspekty, které jsou pro mě jako pro lékaře funkční medicíny důležité, a pak zhruba dvě hodiny probíráme kontext toho, s čím přišel. Někdo například přijde, že neví, proč má roztroušenou sklerózu, a že mu pan doktor řekl, že je to nevyléčitelné a příčina je neznámá. My však začneme tento temný obraz prosvětlovat a začneme se bavit o časové ose, čím si ten člověk prošel, jaké má vztahy s rodiči, s partnerem, s dětmi a jak je na tom v oblasti hojnosti, smysluplností, s prací, ohodnocením a jak vlastně vypadá jeho životní styl. Tím se nám pomalu a jistě začíná tvořit kontext a po zhruba dvou a půl hodinách by měl klient odcházet s větší mírou uvědomění a porozumění. Zároveň se domlouváme na konkrétním plánu a na kontrole, což je taky podstatné. Po dvou až třech měsících vyhodnotíme dynamiku procesu a zjistíme, jakým směrem se vše vyvíjí a zda případně něco nehapruje. Takhle je to pořád dokola, dokud se nesplní záměr, se kterým přišel, nebo nezvýší kvalita života. Poté si jde svou vlastní cestou.

Hyundai i30 N Line aneb Nejkrásnější i30ka, kterou si můžete pořídit30. 8. 2021

Takže cílem je navést člověka na „správnou cestu“?

Naši spolupracovníci mu v těch různých oblastech poskytnou relevantní informace, aby se ve všem zorientoval. Já to nazývám škola života nebo škola zdraví. Ve škole máte různé předměty a na konci z nich složíte nějakou zkoušku. Poté se z vás stane magistr, inženýr či cokoliv dalšího a v dané oblasti máte mnohem více informací, které se  pak snažíte převést do svého života. Funkční medicína je úplně stejná, jen je člověk s námi v průměru většinou zhruba rok, což je za mě minimální cyklus. Ale vůbec to neznamená, že by se měl dostavit každý den.

Kromě toho, že jste vystudoval medicínu, jste musel studovat i nějaký speciální obor na funkční medicínu?

Nevěděl jsem, co mám dělat, protože tady nebyl žádný obor celostní medicíny. Ano, je tady psychosomatika jako nástavbový obor, ale to mi připadalo málo, takže jsem šel dlouhou dobu vlastní cestou. Pak jsem zjistil, že v Americe funguje funkční medicína, a řekl jsem si, že je to perfektně popsaný systém toho, co vlastně už dávno děláme. Není to oficiálně uznaný obor, ale dal jsem tomu alespoň nějakou známku, a proto jsem si tento obor dálkově vystudoval a dál se mu věnuju.

Na jaké úrovni je funkční medicína u nás a kolik takových odborníků v Česku máme?

My teprve druhým nebo třetím rokem školíme lékaře, protože oni mají samozřejmě své tempo, do toho mají ještě klasické ordinace a obor funkční medicíny studují navíc. Zatím na tom nejsme nějak zvlášť optimálně, ale naším přáním je, aby v každém větším, ale i v těch menších městech byla dostupná funkční medicína, což by v horizontu několika let mohlo být možné.

Nemohl jsem si nevšimnout, že vás mnoho lidí sleduje na sociálních sítích, takže je vidět, že zájem Čechů je velký. V říjnu bude vycházet vaše druhá kniha, o čem bude?

Kniha z velké míry prohlubuje principy a zákonitosti z mé první knihy a na různá témata se zaměřuje z trochu jiného úhlu pohledu. Co se týče zájmu o funkční medicínu, ten jednoznačně koresponduje s prodejností první knihy, které se prodalo přes 50 000 kusů, a to nepočítám audioknihy a e-knihy. Jde o fenomenální dosah, který vůbec není dán tím, že jsem skvělý autor, ale že jsem postupně budoval povědomí o celostním přístupu ke zdraví v souvislostech, o který lidé opravdu mají zájem. Tím pádem si myslím, že do budoucna to bude mnohem dostupnější a klasická medicína se bude muset trochu přizpůsobit.

Řekl byste, že je to doména spíše mladší nebo starší generace?

Nemám to úplně přesně zpracované, ale pocitově bych řekl, že největší zájem mají lidé od 30 až 50 let, protože právě v tomto věku už se velmi často projevují a vznikají chronické nemoci. Tito lidé se zájmem o funkční medicínu se nechtějí smířit s tím, že by měli brát léky do konce života, a nechtějí se dalších svých 30 až 40 let cítit špatně.

Zvlášť když se oddaluje odchod do důchodu a často musí ve vysokém věku ještě dlouho pracovat…

Ano, navíc má mnoho z nich k tomu hypotéky a další závazky. I z toho důvodu tato skupina tvoří řekněme až 80 % zájemců a klientů.

Pokud se nepletu, nejlepší by bylo, kdyby k vám lidé zavítali i v případě, kdy je zatím nic netrápí?

Přesně tak. Tohle je má nejoblíbenější skupina, lidé, kteří přijdou dostatečně brzo, ještě v době, kdy se s nimi nic moc neděje. Jsou to lidé mezi 20. a 30. rokem života, a když se podíváme na statistiku, kdy průměrný věk, do kterého člověk žije ve zdraví, je 62 let a od 62 let nahoru jsou v průměru zkrátka všichni nemocní, je to pouze otázka času, kdy se to změní. Je to vlastně jen otázka času, než každý z nás onemocní, a všichni s tím tak nějak počítají, ale nemělo by být přirozenější být do konce života zdráv? Proto je důležité ty okolnosti, zákonitosti a principy pochopit co nejdříve. Proto bych opravdu rád, aby ke mně lidé chodili co nejmladší a nejzdravější, aby si vše uvědomili včas.

Někdy okolo sebe slýchám, že lidé o své zdraví tolik nedbají, protože jejich známý, který každý den běhal, cvičil a jedl zdravě, stejně dostal rakovinu… Jak byste argumentoval lidem, kteří přístupu funkční medicíny zkrátka nevěří?

To se takto říct nedá. To je, jako kdybyste se chtěl pojistit na život, což můžete, ale pak vyjdete ven a stejně vás přejede auto. Jde o úroveň vědomí, kdy se lidé smíří s tím, že se na věc budou dívat pouze velmi povrchně. Když někdo sportuje a jí zdravě, neodpovídá to tomu, jaký je celkový stav jeho lidské bytosti. Na úrovni psyché se nachází spousta vrstev a za mě by se vždy dalo najít kontext toho, proč mladý člověk onemocněl rakovinou nebo měl těžký průběh koronaviru a zemřel. Není tedy možné se na věci dívat pouze povrchně.

My navíc často neznáme ani sami sebe, ale máme pocit, že známe druhého člověka, který se jeví, že sportuje a je v pohodě, ale nemusí to tak být. Koronavirus nám dal jasné vysvědčení toho, jak na tom v mnoha vrstvách našeho zdraví jsme. A to ne pouze v rovině životního stylu, ale právě i ve vrstvě hlubšího sebepoznávání, stavu své mysli a duševních aspektů, protože to podle mě rozhoduje o tom, jestli je systém jako celek odolný vůči takovým novým typům viru nebo není. My osobně jsme za celý rok nezavřeli kliniku, a to jsem prakticky nenosil respirátor. Nejsem ani očkovaný a koronavirus se mě prostě netýká. Ne z toho důvodu, že bych nebyl pokorný, ale já prostě vím, že se mě netýká a že by se mě týkal pouze za jiných okolností, a to kdybych uvažoval stejně jako před 15 lety. Každý takového stavu může dosáhnout. Stačí jen implementovat principy, o kterých hovořím i ve své knize „Umění být zdráv“. To neznamená, že se o mě nikdy nepokusí nějaká viróza, chřipka, nachlazení nebo něco podobného a že budu do konce života zcela zdravý, ale když už se o mě něco pokusí, dokážu si reflektovat proč a dokážu k tomu zaujmout nějaké konkrétní kroky, abych se co nejrychleji vrátil ke zdravému životu.

Zdroj: Jan Witek