Najdou se na parlamentních toaletách fekální bakterie nebo zbytky kokainu? Aneb netušená fakta o záchodech a koupelnách
Toaletní mísy se stopami kokainu
Na záchodech veřejných institucí by člověk čekal znečištění v podobě fekálních bakterií. V budovách Evropského parlamentu ovšem němečtí reportéři z pořadu Akte 05 odhalili na toaletních mísách stopy kokainu. Provedli stěry na 46 místech a u 41 vzorků byla zjištěna přítomnost této povzbuzující drogy. Odhalené množství vylučuje, že by kokain evropským poslancům a úředníkům náhodně opadal z oblečení – třeba po divoké sobotní noci. Podle odborníků je zřejmé, že droga byla na místo záměrně přinesena za účelem aplikace.
Stejní reportéři zkusili již dřív tentýž experiment na parlamentních záchodcích v Německu – a se stejným výsledkem. Profesor Fritz Sorgel z norimberského Institutu biochemického a farmaceutického výzkumu ovšem BBC ujistil, že ne ve všech veřejných prostorách se kokain nachází. Třeba na německých středních školách reportéři žádný nezjistili. Není divu, kde by středoškoláci vzali peníze na kokádu? Ale zkusili se reportéři podívat, co se hulí za školou?
Máme si raději utírat ruce do kalhot?
Vysoušeče rukou ve veřejných záchodech a v umývárnách se dlouho zdály jako ideální řešení – ruce jsou po umytí suché za pár vteřin a vše probíhá bezdotykově. Před třemi lety se ovšem rozšířila zpráva, že vysoušeče používající tryskový proud vzduchu jsou plné bakterií. Jak se tam dostaly? Po spláchnutí záchodu, zejména pokud není přikrytý víkem, se fekální bakterie šíří do vzduchu ve formě aerosolu, z něj je nasaje elektrický vysoušeč a pak je nafouká na naše právě umyté ruce.
Zdroj: Giphy
K těmto zdrcujícím závěrům došla řada nezávislých vědeckých studií, například ta z Univerzity v Connecticutu. Bylo potvrzeno, že po použití elektrického vysoušeče nám na rukou zůstane víc bakterií než po použití papírového ručníku. Ale není jich tolik, aby bylo potřeba se z toho hroutit. Žádné epidemie vysoušeče zatím nezpůsobily. Nehledě na to, že fekální bakterie se nacházejí na každé dotykové obrazovce samoobslužných kiosků v McDonald’s, jak odhalil britský deník Metro. Dobrou chuť!
Lékárnička nepatří do koupelny
Vraťme se ale ke koupelnám a záchodům v našich domovech. Máme k nim větší důvěru než k těm veřejným, i když se doma nejspíš každý týden hádáme, kdo je na řadě s úklidem. Koupelna bývá často místem, kde skladujeme nejen svoji kosmetiku, ale také léky. A přitom ze všech částí bytu je právě koupelna tou nejhorší volbou. Spousta léčivých přípravků totiž nesnáší dvě věci: vlhkost a vyšší teploty.
Selig Corman z Farmaceutické společnosti ve státě New York varuje, že želatinové kapsle se mohou při vyšších teplotách, kterých ve vytopené a zapařené koupelně snadno dosáhneme, klidně převařit a dojde ke změnám v jejich složení. Když aspirin navlhne, promění se v látku, která se používá k odstraňování kuřích ok – to nechcete polknout.
Taky dobíháte na poslední chvíli?
Naše domácí koupelna nás někdy volá už z dálky. Taky se vám stává, že jak se přiblížíte k domovním dveřím, začne se vám chtít neodkladně čůrat? Tento jev má dokonce vlastní název – v češtině by zněl asi jako inkontinence s klíčem v zámku.
Za tak jednoduchou věcí, jako je jít na malou, ve skutečnosti stojí poměrně komplikovaný proces, v němž je zapojen mozek i svaly a nervy tam dole. A když si naše mysl jednoduše spojuje domov s příjemnými pocity, úlevou, klidem, záchodem… není divu, že při odemykání dveří najednou přešlapujete a hrozí nehoda. Při zouvání bot a svlékání kabátu za dveřmi už může nutkání zase pominout.
Ladí vám toaletní papír s kachličkami?
Toaletní papír je věc, bez které si nedokážeme představit život, i když třeba celá Asie to bez něj velmi úspěšně zvládá. Věděli jste, že ve Spojených státech měli barevný toaleťák už od 50. let minulého století? Tehdy byly v módě koupelny laděné do pastelových barev. K růžové nebo meruňkové vaně, toaletní míse a umyvadlu pochopitelně musel ladit i stejný odstín ruličky papíru.
Od 80. let se podle blogu Apartmenttherapy design koupelen změnil a začala převládat bílá. Proto barevné toaleťáky z regálů v obchodech zmizely. Svůj podíl jistě sehrálo i varování lékařů před škodlivostí používaných barviv a ohledy na životní prostředí. Hovoříme zde o době, kdy jsme si tady v Československu nemohli vybírat mezi odstíny toaletního papíru, protože ten v našich obchodech pro jistotu nebyl vůbec a stály se na něj fronty. Nařezané listy Rudého práva se k socialistickým záchodkům hodily dokonale.
