Cvičit není nutné jen fyzicky. Co je emoční fitness a v čem může prospět každému z nás?
Fyzický trénink, ať už v jakékoliv podobě, se dnes stal běžnou součástí životů řady z nás. Ovšem co se týká zdraví duševního, stále existuje nespočet stigmat, jež se pojí k řešení souvisejících problémů, ale třeba i k návštěvě odborníka. A právě to byl také podnět pro založení společnosti COA, start-upu, který se sám označuje za „první tělocvičnu pro duševní zdraví“. Zakladatelkami jsou Alexa Meyer a psycholožka Emily Anhalt a v rámci svých „kurzů“ nabízejí speciální hodiny vedené profesionálními terapeuty, kteří pomáhají účastníkům právě k emočnímu posílení. Že Meyer a Anhalt trefily pověstný hřebíček na hlavičku, pak dokládá i fakt, že v rámci své crowfundingové kampaně a od investorů vybraly pro rozběhnutí svého projektu na tři miliony dolarů.
Trénink duševního zdraví pod dohledem odborníků
Tím, čím chce COA oslovit především, jsou skupinové lekce vedené licencovanými psychology, kdy přicházející klienti budou dle předchozího hodnocení zařazeni do příslušné „třídy“. Lekce by pak měly kombinovat výuku ve formě „přednášek“ s relaxačními cvičeními. Vlastně by se dalo říci, že princip je opravdu obdobný jako ve fitku. Zájemci si tak mohou vybrat, zda se zúčastní pouze jedné „lekce“, nebo se zapojí do celého osmitýdenního kurzu. Stejně tak je k dispozici školení „jeden na jednoho“. „Naším záměrem je, aby se posílení duševního zdraví stalo dostupné a zábavné podobně, jako je to s tréninkem fyzické zdatnosti,“ popsala pak Meyer s tím, že bude možné účastnit se kurzů také online.
Je však třeba zdůraznit, že se rozhodně nejedná o možnou náhradu terapie – emoční fitness je vlastně určeno spíše těm, kteří na sobě chtějí zapracovat, emočně se zdokonalit apod. COA by tedy dle zakladatelek měla být víceméně „terapeutickým zážitkem“. Na druhou stranu – např. dle údajů z USA lidé od nástupu problémů s duševním zdravím čekají až 11 let, než je začnou reálně řešit, takže podobná služba by jim minimálně mohla ukázat cestu za odbornou pomocí o nějaký ten rok dříve.
Emoční fitness pro každého
Ačkoliv výše popsané kurzy jsou zacílené především na USA a nabízejí v podstatě zbrusu nový „produkt“, pravdou je, že posilovat své duševní zdraví a emoční kondici je možné i svépomocí. V podstatě se jedná o různé techniky zaměřené na lepší vnímání a zpracovávání pocitů, kterých samozřejmě existuje spousta, vyzkoušet ale můžete např. následující tři.
1. Trénink pozornosti
Pozornost a trénink pozornosti je dle odborníků stěžejní složkou při zdravém zpracovávání emocí. Většina toho, co každý den cítíme, prožíváme, po čem toužíme apod., je filtrována přes myšlenky. To v důsledku znamená, že to, jak o věcech přemýšlíme, významné předznamená, jaký k nim máme další vztah. „To, kým jste, co si myslíte, co děláte, ale také to, co milujete, je součtem toho, na co se soustředíte,“ shrnuje pak ve své knize Rapt Winifred Gallagher. V praktické rovině to tedy znamená, že pokud je naším cílem změnit to, jak o věcech přemýšlíme (a v důsledku se méně trápit, lépe se rozhodovat, soustředit se na daný úkol ad.), je třeba naučit se řídit to, nač zaměřujeme pozornost – tedy naučit se vybírat si, co si naši pozornost zaslouží a co nikoliv. Pro začátek pak podle odborníků postačí denně věnovat několik minut vědomému soustřední se na jednu konkrétní věc, a to aniž byste se nechali čímkoliv jiným rozptýlit. Další kroky pak úzce souvisí s „cvičením“ následujícím.
2. Zbavení se negativních vzorců
To, jaké máme pocity, nijak nesouvisí se samotnými věcmi a děním okolo nás, ale odvíjí se výhradně od toho, jak o těchto věcech a situacích přemýšlíme. Pokud na vás tedy cestou do práce bude někdo z auta neslušně gestikulovat, pravděpodobně vás to nepotěší, resp. dost možná se budete cítit naštvaně. Tento hněv je ale způsoben právě tím, jaký význam dané situaci člověk přikládá – tedy tím, jak o daných věcech přemýšlí. A změna? Ta je možná díky cvičení označovanému jako kognitivní restrukturalizace.
Prvním krokem pak je identifikace negativních vzorců u druhých – jelikož díky tomu lze zdokonalit jejich vnímání a následně tuto dovednost uplatnit i u sebe (což je samozřejmě náročnější). Jakmile člověk dokáže určit „negaci“, měl by se jí vyvarovat – v první fázi v rámci toho, jak uvažuje sám o sobě (je tedy namístě přehodnotit např. svou vnitřní řeč, sebekritiku ad.), následně i v ryze obecné rovině (ačkoliv bezbřehý pozitivismus také není cestou zcela ideální).
3. Vypořádání se s emocemi
Množství lidí své emoce neumí přijímat a pracovat s nimi – což není nic překvapivého, a to i vzhledem k tomu, že mnohé emoční projevy jako by byly společensky nepřijatelné. Již v době dospívání se tedy lidé učí přemýšlet o negativních pocitech jako o něčem, co je třeba napravit, příp. se jim záměrně vyhýbají. Klasické nástroje pro zbavení se negativních pocitů pak poskytuje medicína – tedy různé typy farmak, které lidem pomáhají cítit se lépe. Ovšem cítit se špatně nijak špatné není – k tomuto uvědomění pak může pomoci cvičení tzv. emoční validace. Ač to možná zní složitě, princip je velmi snadný – místo nápravy nebo odmítání emocí je stačí jednoduše přijmout. K tomu zároveň pomůže, pokud se každý nad negativní emocí zamyslí a bude se snažit dostat k jejímu jádru – cítit se „špatně“ je totiž velmi široký pojem, který může zahrnovat vztek, frustraci, nervozitu, úzkost apod. Díky identifikaci přesné emoční nepohody, ale také skrze její opakované přijetí, pak postupně dochází k budování určité tolerance vůči negativním podnětům – což v důsledku vede k jejich zvládání. A to je fitness jako vyšité…
