S tělesnými nedostatky se všichni vypořádáme, bohužel až po šedesátce. S věkem roste i pocit štěstí, toho se však již nedožije každý
Dalo by se říci, že v podstatě v každém věku člověk řeší svůj vzhled, potažmo to, jak jeho tělo vypadá. Není divu, společenský tlak je obrovský. A právě na vnímání vlastního těla se zaměřili také vědci z australské Griffith University, kteří hned v úvodu svého výzkumu konstatují, že „ideály mládí a štíhlosti jsou obsaženy v přísných sociokulturních standardech krásy, kdy vysoká hodnota je přikládána velmi štíhlým a mladistvým tělům, která jsou považována za ukazatel atraktivity.“ Tzv. střední věk se tak docela logicky stal určitým „strašákem“, a to jak pro muže, tak i pro ženy. „Jak ženy stárnou, přirozeně se odchylují od mladistvých a hubených ideálů, které se běžně šíří v západních kulturách,“ vysvětlují také výzkumníci kontext. Ovšem vyšší věk a ani tyto odchylky docela překvapivě vůbec nevedou k tomu, že by se lidé cítili hůře.
Je to možná poměrně paradoxní, ale jak zmiňovaní vědci v rámci rozsáhlé (a pět let probíhající) studie, do níž se zapojilo na 15 000 respondentů/ek, prokázali, právě s věkem především ženy nabývají nové sebevědomí a z fáze nespokojenosti se svým tělem, která je typická zejména pro mladší populaci (již od 19 let), dospívají do stadia zcela opačného. Plné vyrovnání se s tím, jak jejich tělo vypadá, pak v případě žen průměrně přichází ale až kolem šedesátých narozenin.
Kromě toho však výzkumníci upozorňují také na to, že konkrétně obrazu ženského těla významně pomohly různé kampaně bojující za tělesnou rozmanitost (např. kampaň Za skutečnou krásu společnosti Dove), a tak lze čekat, že situace se časem bude měnit k lepšímu. Ostatně, změnu již naznačil i sám výzkum. Ženy, které do něj byly zapojeny, v průběhu pět let probíhajícího hodnocení vnímání svého těla vykázaly v tomto aspektu nezpochybnitelné zlepšení. „Tyto vzorce byly tak výrazné, že v mnoha případech vstupovaly ženy do nových věkových fází s vyšší spokojeností s tělem, než jakou pociťovala předcházející kohorta,“ upřesnili autoři s tím, že vlastně jejich studie zachycuje pozitivní změnu, která je v přímém rozporu s dříve publikovanými texty, dle nichž se obraz těla naopak napříč generacemi a také s věkem stále jen zhoršoval.
A co muži?
„No jo, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou…zdechnou,“ shrnula svůj pohled na věc kdysi slavná česká režisérka Věra Chytilová. A vlastně nebyla nijak daleko od pravdy. Ačkoliv zmiňovaný výzkum se samozřejmě zaměřil jak na populaci žen, tak i mužů, výsledky ukázaly, že „muži ve srovnání se ženami v průběhu celého života trvale vykazovali vyšší úrovně tělesné spokojenosti.“ I přesto ale i v případě mužů spokojenost s vlastním tělem dle výzkumníků mírně roste s přibývajícími léty, kdy nejvyšší míry dosahuje mezi 59 a 64 lety (ovšem na rozdíl od žen také ve věku 44 až 49 let mužská spokojenost s tělesným vzhledem výrazně klesá ve srovnání s kohortou předcházející, tedy s muži ve věku 39 až 44 let).
Zdroj: Giphy
Dožít se štěstí a spokojenosti…
Podtrženo – sečteno, ke spokojenosti s vlastním tělem je třeba mít „něco odžito“. Klíčem k měnícímu se vnímání toho, jak dobře v průběhu života vypadáme, je totiž podle výzkumu proměna postojů k ideálům krásy. Celospolečenský tlak kladený na vzhled začne slábnout ve chvíli, kdy lidé dospějí – a začnou své zdraví upřednostňovat před vizuální stránkou. „Tato zjištění jsou v souladu také s vědeckými pracemi naznačujícími, že ženy přikládají menší význam hodnocení vzhledu svých těl ruku v ruce s tím, jak stárnou, a že starší dospělí si mohou více cenit funkcí těla než jeho vzhledu,“ shrnují také vědci v souhrnné výzkumné zprávě.
V obecné rovině se ale nedá říct, že bychom (zejména pak ženy) před sebou měli/y zrovna fantastické vyhlídky. Nejenže své tělo přijmeme až po šedesátce, ale podle Daniela Levitina, který je autorem knihy o „správném stárnutí“ (The Changing Mind: A Neuroscientist´s Guide to Aging Well), vrcholu štěstí dosáhneme až v 82 letech. A to je možná docela pozdě. I proto by každý/á měl/a své domnělé tělesné nedostatky hodit za hlavu a snažit se užívat, co to dá. Přeci jen ve dvaaosmdesáti letech ani „vrcholné štěstí“ nemusí člověku umožnit to, co je možné ve třiceti, čtyřiceti či padesáti. A tak se snažte dělat to, co vás baví, s lidmi, které máte rádi, a těšte se z každého dne. Dožít se štěstí byste se totiž jinak vůbec nemuseli, jelikož průměrný věk dožití je v Česku v případě žen právě oněch 82 let a v případě mužů dokonce jen 76…
