Od másla v kávě přes inhalaci vodíku až po „nadlidské“ tělesné funkce – to je biohacking. Trend slibující zdraví i netušené schopnosti

Když se řekne „hacker“, většinu lidí napadne člověk, který je skvělý v práci s počítačem a tento um nezřídka dokáže i zneužít. „Hackovat“ je ale možné i tělo – tedy minimálně tuto tezi prosazuje tzv. biohacking, který by tak bylo možné označit i jako „kutilskou biologii“. Skutečně je ale možné různými triky zdokonalit své zdraví? Využívat technologie k navýšení funkcí mozku? Nebo dosáhnout takové tělesné dokonalosti, že dojde i k prodloužení života?

Z okrajové pavědy se zrodil hit…

Biohacking je koncept, který zejména v poslední dekádě získává čím dál více na popularitě. A za jejím nárůstem stojí poměrně malá skupina (většinou zdravých a bohatých) mužů, kteří dospěli k přesvědčení, že lze najít určitou „zkratku“ prakticky ke všemu, a to včetně zajištění věčného zdraví, ne-li přímo života. Zatímco tedy ještě před nedávnem se biohackeři objevovali nanejvýš v populárním pořadu TED Talk, dnes se biohacking změnil v každodenní životní styl a zahrnul také celou řadu zbrusu nových produktů…

Nebezpečný tlak na Českou televizi je hrozbou pro LGBT lidi. Množí se obavy, že se vydáváme cestou Polska nebo Maďarska14. 4. 2021

Mezi příznivci biohackingu se přitom lze setkat s docela odvážnými tezemi – např. s tím, že stárnutí je pouze zdravotní stav, přičemž díky technologiím je možné věk dožití významně prodloužit, a to až cca ke 120 letům. Zatímco „biohackingem chudých“ jsou např. dnes tolik populární chytré hodinky, které dokážou sledovat řadu tělesných funkcí a příp. motivovat k pohybu a sportu, ti movitější spoléhají na technologie třeba v podobě chytrého prstenu Oura. A to je již zcela jiná liga. Prsten díky senzorům provádí především diagnostiku během spánku a dokáže tak poskytnout cenná data k tomu, jak svůj život komplexně zlepšit. Umí ale vyhodnotit i aktuální stav člověka a např. jej varovat, že nemá dostatek energie ke 100% výkonu (nejnovější verze pak prý dokáže upozornit i na příznaky koronaviru, a to až tři dny před jejich projevením).

Biohacking samozřejmě může nabývat nespočtu různých podob, a to od propagace RAW vody (ehm) přes trávení času zavěšením vzhůru nohama (což údajně zajistí hacknutí mozku zvýšením průtoku krve) až po intenzivní zkoumání nejen příjmu, ale i „výdeje“ potravin. A nezřídka to vše ústí až v patologickou posedlost. Přesto se biohacking stal trendem (možná i vzhledem ke svému komerčnímu potenciálu) a marketingovým hitem směřujícím k prodeji prakticky čehokoliv s tím, že se jedná o převratný nápad, který může člověku změnit život (stačí vzpomenout na mánii, kterou vyvolalo doporučení konzumovat kávu s máslem, jíž se začalo říkat také „neprůstřelná káva“ – a to za účelem hacknutí mozku...).

Genetické modifikace pomocí stravy? I to je (prý) možné

V praktické rovině pak biohacking spočívá v různých typech diet, realizaci rozličných životních změn směřujících k vylepšení celkové pohody a především zdraví člověka. Biohacking totiž slibuje v podstatě cokoliv od rychlého shození nadbytečných kil až po vylepšení funkcí mozku. Ovšem pokud zůstaneme nohama na zemi, tím největším přínosem celého konceptu je to, že je člověk dobře informován o fungování vlastního těla. Ačkoliv biohacking se větví do mnoha různých kategorií, mezi nejčastější formy patří nutrigenomika, DIY (udělej si sám) biologie a „zdokonalování se“ (či – v doslovném překladu – „vybrušování“).

Zdroj: Giphy

Nutrigenomika se zaměřuje na to, jak jídlo, které člověk konzumuje, interaguje s geny. Již základní myšlenka je přitom docela kontroverzní – pracuje totiž s tím, že celková genetická exprese člověk může být nejen zmapována, ale také optimalizována tím, jaké živiny člověk (ne)přijímá. A vše, co člověk přijímá v podobě stravy, pak může údajně ovlivňovat, jak se cítí, myslí a jak se chová.

Základním „biohackem“ je v této rovině nulová konzumace cukru, mléčných výrobků, navýšení příjmu listové zeleniny a ryb. Žádný alkohol, žádná káva ani čaj. Za hlavní přínos lze (bez ohledu na to, jakou konkrétní cestu člověk zvolí) ale považovat obecné snížení rizika rozvoje různých onemocnění, vedle toho je možné úspěšně pracovat na snižování krevního tlaku, minimalizaci nežádoucích psychických stavů apod. Ovšem zároveň je třeba říci, že každé tělo je jiné, takže uvažovat o univerzálních účincích nelze.

DIY-biologie je jednoduše aplikace vědeckých poznatků z oblasti biologie do běžného života. Vůdčími osobnostmi tohoto směru jsou tak obvykle lidé, kteří sami mají patřičné vzdělání a zkušenosti v různých vědeckých oborech, na jejichž základě utváří tipy a techniky, jak zlepšit tělesné funkce. Člověk ale nemusí být zrovna vědec, aby rozuměl příznivým dopadům „biohacků“, jako je dostatek spánku, cvičení a minimalizace vystavení tzv. modrému světlu (světlu monitorů a obrazovek ve večerních hodinách, především však v době před ulehnutím). Dalším z hitů je i vystavení se infračervenému světlu či pravidelné ležení na podložkách s elektromagnetickým prouděním. „Někdy spím s vodíkovým inhalátorem. S pomocí vědy je to mnohem snazší život,“ tvrdí pak jeden ze zahraničních biohackerů.

Kyborgem snadno a rychle

Třetím nejčastějším typem biohackingu je určité „zdokonalovaní se“. A to je teprve pořádná zábava! Z hlediska tohoto přístupu lze v podstatě jakoukoliv část lidského těla technologicky hacknout, takže biohackeři této kategorie de facto usilují o to stát se kyborgy. Různými vychytávkami tak zkouší své tělo modifikovat – nezřídka chemickými injekcemi, implantáty a prakticky čímkoliv, co může vlastní fungování organismu na přání upravit (v očích biohackerů zlepšit). I když tohle už zní možná docela šíleně, existuje celá řada experimentů, které ke kýženému cíli vedly – např. je zaznamenán případ muže, který si do očí vstřikoval chemickou sloučeninu chlorin e6, aby získal schopnost nočního vidění. A ve výsledku to skutečně fungovalo – jelikož chlorin e6 dočasně mění molekuly v očích označované jako fotosenzibilátory, oči se stávají více citlivými, resp. vnímavými.

Zdroj: Giphy

I když je ale noční vidění možná docela cool (a někdo by třeba chtěl i létat, vidět za roh nebo číst druhým myšlenky…), zároveň platí, že některé biohackingové experimenty nejenže jsou nebezpečné, ale také mohou skončit fatálně. Zejména neodborná implantace cizích předmětů do těla může vést nejen k zánětům, ale i chronickým infekcím a např. i zvýšenému riziku vzniku rakoviny. O etické rovině ani nemluvě – např. v roce 2018 byl v USA zaznamenán případ, kdy si biohacker do těla vložil speciální čip, aby získal přístup do zabezpečených prostor nemocnice…

Prospívá očím a pomůže vám zhubnout. Ranní procházka před snídaní je nejlepší způsob, jak začít den1. 5. 2021

Podle zprávy výzkumného Brookingsova institutu z roku 2017 pak sice biohacking zpřístupňuje vědu široké veřejnost, ale zároveň s sebou přináší řadu nových bezpečnostních výzev. Kromě toho je samozřejmě otázkou, jaké mohou být dlouhodobé důsledky genetických změn a dalších experimentů na lidech v jiné než ryze odborné a laboratorní rovině. Obecně ale platí, že zkratky v životě prostě nefungují a tvrdou práci na sobě/těle žádný biohack nahradit nedokáže. Zejména když většina tipů biohackerů je neověřená a spíše se rovná šarlatánství. Na druhou stranu ale nelze přehlížet určitou hodnotu, kterou má kontrola nad vlastní fyziologií – což v době, kdy se vnější svět zdá být čím dál více nekontrolovatelný, může být skutečně užitečné.