Taneční droga, nebo lék? „Ketamin člověka vystřelí mimo vlastní tělo, pak přijde úleva,“ popisuje jeden z jeho uživatelů, jemuž pomáhá zvládat deprese
Když se řekne ketamin, minimálně ty, kteří mají alespoň zlomek povědomí o drogové scéně, napadne, že se jedná o klubovou/party drogu. Jenže jak se zdá, tato látka nutně nemusí sloužit jen „pro pobavení“. Zejména v posledních letech se totiž o ketamin zvyšuje zájem i v souvislosti s jeho využitím v medicíně. Tedy, lépe řečeno, v medicíně se ketamin užívá již od prvopočátku, ovšem jeho využití při léčbě rezistentní deprese je poměrně novinkou.
Anestetikum, droga a antidepresivum…
Ačkoliv ketamin syntetizoval v USA chemik Calvin L. Stevens docela „nedávno“, v roce 1962, jeho cílem rozhodně nebylo obohatit drogovou scénu – vznik ketaminu je totiž spojen se snahou využít jej jako anestetikum, alternativu k PCP (tedy fencyklidinu označovanému také jako andělský prach). V roce 1970 tak americké úřady začaly ketamin podávat vojákům bojujícím ve Vietnamu – a jak se ukázalo, byl to „výrobek“ skutečně revoluční. Na rozdíl od jiných anestetik totiž nenarušoval dýchací systém, takže bylo možné provádět na bojišti operace i bez dýchacích přístrojů. V 90. letech pak studie provedená mezi vojáky, kteří se vraceli z války v Perském zálivu, prokázala, že užívání ketaminu výrazně snížilo výskyt posttraumatické stresové poruchy, což samozřejmě podnítilo zájem o terapeutické využití ketaminu.
Je již prokázáno, že ketamin působí jako inhibitor tzv. receptorů NMDA. Tyto receptory, v případě, že „fungují správně“, zajišťují komplexní fungování centrální nervové soustavy, ketamin ale jejich funkci potlačuje, díky čemuž se dostavuje disociační účinek (tj. určité „odpojení se od reality“). Vedle toho ale ketamin podporuje opětovný růst neuronů a synapsí v mozku, což je zejména v kontextu léčby deprese stěžejní, jelikož ta souvisí s jejich úbytkem. Kromě toho ketamin stimuluje oblast mozku označovanou jako laterální habenula, jejíž snížená činnost bývá spojována právě s depresemi, ale i schizofrenií.
Popularita ketaminové léčby pak nepochybně souvisí také s tím, že dokáže příznaky deprese zmírnit během několika málo hodin po podání první dávky (přitom na účinek antidepresiv je obvykle nutné čekat i týdny). Pozornost ke ketaminu poutá ale i fakt, že zatím stále není přesně známo, proč je látka v boji s depresí tak účinná – odborníci ale předpokládají, že souvislost je třeba hledat především ve změnách v mozku, které způsobuje.
Infuze ketaminu
Způsobů, jak (terapeuticky) ketamin podávat, je samozřejmě více, např. v USA již lze podstupovat infuzní ketaminovou terapii. A jak naznačují zkušenosti těch, kteří ji již podstoupili, výsledky jsou až nečekaně dobré. „Léky, které jsem užíval dříve, fungovaly na principu potlačování mých emocí. Ale ketamin rozšiřuje vědomí, a dokonce díky němu v mozku roste šedá hmota. Je to nejvíce neuvěřitelný způsob, jak se vypořádat s věcmi, o kterých ani netušíte, že máte v podvědomí, s věcmi, které ovlivňují vaše každodenní rozhodnutí,“ popisuje svou zkušenost Warren Gumpel. A jelikož se zjevně jednalo o skutečně transformativní zážitek, Gumpel se rozhodl začít o tomto způsobu léčby zvyšovat veřejné povědomí. S obchodním partnerem následně založil i neziskovou organizaci The Ketamine Fund, která poskytla léčbu více jak čtyřem stovkám válečných veteránů. A po dosažených úspěších aktuálně zakládá také ketaminovou kliniku KetaMD, která by měla dokonce umožnit poskytnutí předpisu k léčbě prostřednictvím videohovoru.
I když infuze ketaminem může znít docela kontroverzně, standardy pro její podobu stanovil výzkum realizovaný na lékařské fakultě yaleské univerzity, v praktické rovině tedy pacienti obvykle dostávají 45minutovou intravenózní (do žíly) nebo intramuskulární (do svalu) infuzi ketaminu šestkrát během dvou až tří týdnů. Léčba se pak opakuje pokaždé, když má pacient pocit, že se jeho příznaky onemocnění vrací, přičemž platí, že intervaly mezi touto dodatečnou „terapií“ časem rostou. Jen mezi lety 2015 a 2018 pak počet klinik v USA, které tento typ léčby nabízejí, vzrostl z 60 na více jak 300.
Česko na počátku cesty
Ketaminové terapii (stejně jako dalšímu terapeutickému využití psychedelik) se v Česku věnuje jediná specializovaná klinika PSYON, která konkrétně tzv. KAP, tedy ketaminem asistovanou psychoterapii, nabízí jako jediná v Evropě. Podmínkou pro její podstoupení je diagnóza depresivní poruchy – a před započetím léčby je třeba projít také důkladným indikačním procesem. Ovšem dobrá pověst ketaminu se již roznesla – stejně jako fakt, že může pomáhat i v mnoha dalších případech, např. při sociálních úzkostech, poruchách příjmu potravy, bipolárních poruchách apod. To ostatně již potvrzují i výzkumy z Velké Británie, ovšem prozatím není pro širší užití ketaminu dostatek dat. Což ale neznamená, že by jej (i v Česku) nebylo možné právě v těchto případech sehnat a také použít…
„Načetl jsem o tom spoustu odborných textů, takže když jsem ketamin sehnal – jo, sehnat se samozřejmě dá (smích) – začal jsem s mikrodávkama právě v souladu s těmi výzkumy. Je to ale hodně individuální. Osobně když si dám i tu mikrodávku, tak si fakt musím jít lehnout, on ketamin člověka vlastně odpálí z těla ven,“ popisuje jeden z českých uživatelů ketaminu s tím, že látka mu v době, kdy ji užíval pravidelně, pomáhala úplně vypnout a přestat se na tělo, s nímž má celoživotní problém, soustředit. „Dnes, když už vím, co přesně se mnou jaká dávka udělá, používám to spíš jako nárazovou léčbu, když je mi opravdu hodně psychicky zle nebo mám nějaký náročný období. Už přesně vím, co čekat, takže i na opravdu malé dávce si dokážu promítat situace ze života, což mi moc pomáhá k náhledu z jiné strany. To je právě ta disociace. Jako bych pozoroval sám sebe. Tělo se u toho uvolní, což je věc, se kterou mám taky hodně velkej problém, vlastně jsem kvůli množství nepořešených emocí v permanentní křeči. Takže ten stav je pro mě opravdu úlevnej,“ upřesňuje.
Ačkoliv by se ale vzhledem k vlastní diagnóze do indikované skupiny léčené na klinice PSYON nepochybně zařadil, nemá o tuto léčbu zájem. I když přiznává, že užívané dávkování a samotný postup by ho z ryze „výzkumného hlediska“ velmi zajímaly. „Ketamin není nebezpečný, člověku nehrozí zástava dechu, vždyť dnes se užívá i na ARO v kombinaci s jinými uspávadly. U nás z toho má ale pořád hodně lidí strach. Hlavní je dávkování, protože velká dávka může způsobit změny psychiky – což ale není úplně špatně, o totéž se snaží třeba taky holotropní dýchání – ale třeba i nárazový výpadky paměti. A to už je horší. Při dlouhodobým užívání velkých dávek je tam i riziko vzniku nějaké formy závislosti, člověku se totiž může zalíbit ten stav úlevy od psychické bolesti. Jako na drogu se ale na ketamin rozhodně nedívám, vlastně si nedovedu představit, že si to dám někde na party, mě totiž ketamin vždycky naprosto utlumí, ´dá hlavu pryč´. I proto by mě ketaminem asistovaná terapie zajímala – kolik toho podávají, jak často, jak to celé probíhá,“ shrnuje.
A tak se třeba i pacienti v Evropě časem dočkají toho, že léčba ketaminem se rozšíří podobně jako v USA. Možná to uspíší i koronavirová pandemie, která na lidskou psychiku dopadla velmi tvrdě – o dopadech prodělání samotného koronaviru ani nemluvě – a mnozí jsou skutečně na hranici posttraumatické stresové poruchy. Ne náhodou tedy v USA již zvažují, že ketaminové pastilky bude možné předepsat právě i prostřednictvím online konzultace. Ale k tomu máme v Česku ještě hodně daleko…
