Sprcha v neděli, čisté prádlo jednou za tři dny. Lidé po celém světě kvůli pandemii „kašlou“ na hygienu, prospívá to jim i planetě
Lockdownoví špindírové
Že se s našimi hygienickými návyky něco zásadního děje, bylo jasné již během prvního lockdownu na jaře loňského roku. Např. v USA tak společnost Advanced Dermatology provedla průzkum mezi více jak 1 500 lidmi, který zjišťoval, jak práce z domova ovlivnila jejich každodenní hygienické návyky. Již tehdy se jasně prokázalo, že všichni ti, kteří veškerý svůj čas tráví doma, mezi čtyřmi stěnami, mají tendenci osobní hygienu, ale i kosmetické rutiny docela zásadně zanedbávat. Každý pátý dotazovaný tak přiznal, že si čistí zuby méně často než obvykle, každý třetí pak uvedl, že se méně často sprchuje a mění si prádlo (ruku v ruce s tím se snížila také intenzita praní). Takto se přitom chování lidí změnilo během pouhých dvou až tří měsíců, co byli doma. Dnes jsou ale mnozí doma již více jak rok. A úměrně tomu tedy vzrostla naše lhostejnost k tomu, jak vypadáme, ale třeba i jak voníme (no, o vůni vlastně moc řeči být nemůže…).
Průzkum, který byl realizován již v roce 2021, a to napříč USA a Velkou Británii, totiž prokázal, že od jara se toho změnilo ještě víc. Téměř 60 % lidí přestalo dbát na svůj účes (např. 7 z 10 žen si přestalo barvit vlasy a každý čtvrtý muž si vlasy začal stříhat sám), přes 40 % těch, co uvízli v „domácí kanceláři“, se po ránu nepřevléká z pyžama (a 33 % lidí si každý den neobléká čisté prádlo) a na 36 % těch, kdo pracují z domu, přestalo používat deodoranty a parfémy. Stejně tak upadl zájem o holení vousů i ochlupení (opět přes 30 %). V podstatě by se tak dalo říci, že domácnosti přeměněné v improvizované kanceláře nyní obývají zarostlí neupravení a nepříliš voňaví lidé, kteří se – s výjimkou videokonferencí – nepřevlékají z toho, v čem běžně spí. A ačkoliv žádná podobná studie jako ty výše zmiňované v Česku zatím nevznikla, rozhodně to neznamená, že by Češi byli jakoukoliv vymydlenou a vyvoněnou výjimkou.
„Když jsem chodil denně do práce, tak jsem si taky denně měnil košili, ponožky, spodní prádlo. Vlastně mi to přišlo úplně automatický. Teď to nemá cenu, košili na sebe hodím, jen když máme s kolegy poradu, většinou střídám dvě. Ne, že bych je pral, ale aby to nevypadalo, že nosím pořád tu samou. Ponožky doma vydrží jedny i několik dnů, to jsem zjistil v podstatě hned. A vlastně to spodní prádlo taky,“ popisuje tak pracovník v IT Honza. Dodává také, že když mu příliš „přerostly“ vlasy, prostě je „sjel strojkem“. A ani se sprchou to nepřehání. „Pořád jen sedím, na židli, na sedačce, takže nemám dojem, že bych se nějak zpotil. Sprcha je podle mě jednou za dva – tři dny v pohodě. Používám občas i doma deodorant, tak ho akorát večer u umyvadla smyju,“ popisuje.
„Když zrovna nemám nějakou schůzku osobně, což je fakt dost málo, sprchuju se spíš sporadicky. Normálně mi stačí umýt si po ránu obličej a teda pravidelněji se umeju tam dole,“ říká se smíchem Tomáš, který podobně jako nespočet dalších také uvíznul „sám doma“. Přiznává také, že od určité chvíle má vlastně pocit, že se cítí mnohem lépe.
Zdroj: Giphy
Nezbytnost vs. zvyk a očekávání
Jako by tedy práce z domova a omezení možností společenského kontaktu otevřela mnohem širší otázku – tedy zda naše předpandemické návyky týkající se hygieny, ale i péče o sebe sama, byly opravdu tak nezbytné. Jak totiž ukazuje aktuální praxe, bez spousty činností a vlastně i konkrétních produktů, se mnozí dokážou docela dobře obejít. Nemluvě o tom, že se ukazuje to, na co již v minulosti upozorňovali někteří odborníci nejen v oblasti dermatologie – tedy že lidé to s užíváním různých kosmetických přípravků až zbytečně přehání. Některé z nich přitom vůbec tělu nemusí prospívat – zatímco mnohé ženy např. zjistily, že při omezení make-upu je jejich plet zdravější, což platí i pro vlasy v případě omezení jejich každodenního mytí, fénování a lakování, lidé po celém světě si uvědomili, že se obejdou i bez deodorantů. Právě jejich prodeje v době pandemie přitom zaznamenaly docela velký propad, jejich používání totiž omezila více jak třetina společnosti. Nejvýraznější pokles v zájmu (o více jak 40 %) o tyto produkty byl pak zaznamenán u mladších lidí – právě ti také v nejvyšší míře inklinují k více ekologickým způsobům života, a tedy i udržitelnější péči o tělo.
Zdroj: Giphy
Návrat ke zdravějšímu přístupu k čistotě?
Možná se teď někomu může zdát, že doma všichni příšerně zvlčili. A pravdou skutečně je, že pandemie množství našich rutin – a to včetně těch hygienických – změnila. Ovšem aby to nevypadalo, že všichni na home office jen sedí doma v pyžamu, nemytí a nečesaní, některé zvyky také přibyly. Ti, kteří mají možnost si pracovní dobu upravit dle vlastních potřeb, např. začali v době vymezené na oběd běhat (a pak se sprchují), jiní zase zvýšili péči o své zuby vzhledem k obavám z návštěvy ordinace zubaře.
Ukázalo se ale, že určité omezení zkrašlovacích aktivit lidem vlastně nijak neškodí. Nemluvě o tom, že změny v hygienických návycích mají pozitivní dopad nejen na spotřebu vody a energií, ale obecně i na životní prostředí (což se týká zejména omezení užívání různých kosmetických přípravků). A tak možná právě to bude jeden z důležitých poznatků, který si z pandemie odneseme – že předpandemická hygiena byla až příliš extrémní. Jak totiž vysvětluje např. James Hamblin, lékař a autor knihy Clean: The New Science of Skin and the Beauty of Doing Less, mytí lidského těla bylo v minulosti více rituálem než aktem čistoty. Standardy čistoty pak do svého extrému vzrostly až v posledních desetiletích s vzestupem kosmetického průmyslu. „Je tu obrovské průmyslové odvětví, které je založené na myšlence, že mytí je pro člověka dobré – a čím více ho je, tím lépe. Ale s mytím je to stejné jako s čímkoliv jiným – všeho moc škodí,“ shrnuje Hamblin. A tak si tuto zkušenost zapamatujme – v době návratu k tolik skloňovanému normálu (ač ten nepochybně nebude zahrnovat výkon práce v jedné univerzální košili a kalhotách od pyžama) by se alespoň v základu mohla hodit.
