I muži trpí kvůli hmotnosti. Jejich problémy s váhou jsou stejně nebezpečné jako ty, které tíží ženy, mužům ale neškodí jen kila navíc
Data jsou neúprosná. Podle údajů Českého statistického úřadu ohrožuje obezita téměř 20 % populace – a nutno říci, že problémy s váhou mají již i děti, a to celá pětina všech ve věku od 11 do 15 let. Co se týká dospělých, podíl mužů a žen, které obezita ohrožuje, je prakticky stejný, lehce ale převažují muži. Ačkoliv i s mírnou nadváhou se potýká více mužů (47 %) než žen (33 %), zájem o hubnutí je stále přisuzován především ženám.
Ženy hubnou a muži přihlíží. Opravdu?
Pokud se člověk zaměří na lifestylové časopisy, jejich titulní strany, ale klidně i online média, nutně musí dospět k závěru, že ženy nedělají prakticky nic jiného, než stále hubnou (či se o to snaží). Protože kila navíc jim nesluší a zejména v létě v plavkách prostě nevypadají dobře. Tato představa visí ve vzduchu navzdory všem snahám o šíření myšlenek body positivity a také tomu, že přijetí vlastního těla se skutečně stává velkým společenským tématem. Především však tématem ženským. Stigma pojící se k nevyhovující hmotnosti však velmi tvrdě zasahuje i muže. Ovšem je také třeba říci, že tzv. „fat shaming“ tedy stud, který lidé zažívají, když jejich tělo nenaplňuje očekávání, se v případě mužů velmi liší od „ženské verze“.
Když byl před dvěma lety publikován výzkum Mary Himmelstein, který se zaměřoval na stigmatizaci mužů související s hmotností, ukázal, že tato problematika zůstala neprávem prakticky „zametena pod koberec“. V prvé řadě totiž výzkum prokázal, že pro muže je ve srovnání se ženami mnohem těžší se s problémy s váhou vypořádat. Tedy, není to rozhodně téma, o kterém by se bavili s kamarády u piva podobně, jako své trable s kily řeší ženy s přítelkyněmi u kávy či sklenky vína. „Často se předpokládá, že konverzace o hubnutí, problematickém obrazu těla a také stravě je pro ženy důležitější. Muži jsou často v těchto souvislostech přehlíženi, což ale nutně neznamená, že jsou stigmatem neadekvátní hmotnosti méně ovlivňováni nebo že si negativní předsudky méně internalizují,“ vysvětlila hlavní autorka studie.
Zdroj: Giphy
Kromě toho ale vědci došli i k dalšímu poměrně překvapivému závěru – zatímco u žen stigma z neadekvátní hmotnosti roste úměrně s přibývajícími kily, u mužů je stav jiný – a křivka „úměrnosti“ má spíše tvar písmene U. Co to znamená? Že muži mají problémy i s tím, pokud neváží dost…
Stud za hmotnost z extrému do extrému
K posuzování toho, jak „zdravá“ je hmotnost člověka, se obecně užívá tzv. index BMI (Body Mass Index). Ten stojí na základním předpokladu, že míra tělesných tuků roste společně s tělesnou váhou. K samotné hodnotě BMI lze dospět za užití poměrně jednoduché matematiky, jedná se totiž o výsledek podílu váhy a výšky v metrech na druhou, tj. BMI = tělesná hmotnost (kg) ÷ tělesná výška² (m). Dle výsledku se určuje podváha (hodnoty pod 18,5), optimální váha (od 18,5 do 25), nadváha a také jednotlivé stupně obezity.
Navzdory mnoha objektivním výhradám, že tato číselná hodnota nezohledňuje procento svalů apod., BMI je stále považováno alespoň za orientační ukazatel toho, nakolik je váha člověka v normě, či nikoliv. A bylo užito i v případě zmiňovaného výzkumu ke kategorizaci jednotlivých účastníků. Křivka ve tvaru písmene U tedy ukázala, že stigma spojované s váhou se v případě mužů týká jak těch, co mají BMI v rozsahu obezity, tak i těch, jejichž BMI se pohybuje v hladině podváhy. A to podle Himmelstein pravděpodobně souvisí s tím, jaké ve společnosti panují stereotypy o mužskosti – muži by totiž měli být silní (ovšem ve smyslu „osvalení“), stereotypně by měli mít široká ramena a vypracovaný hrudník. Nic z toho ale „střízlíci“, kteří váží 60 kilo i s postelí, samozřejmě nenaplňují. Ačkoliv tedy ani u žen není přímo podváha zrovna sexy, v obecné rovině platí, že s tímto proporčním požadavkem se potýkat nemusejí.
Zdroj: Giphy
Váhové stigma = problém bez ohledu na pohlaví
Jak zároveň studie uvádí, stigmatem pojícím se k hmotnosti může trpět až 40 procent mužů – a nejběžnějším problémem, se kterým se potýkají, jsou samozřejmě různé slovní narážky a útoky, a to jak ze strany vrstevníků, blízkých, ale i úplně cizích lidí. Vedle toho tým vědců v závěru shrnuje, že muži, u nichž bylo stigma hmotnosti zaznamenáno, mají také četné depresivní příznaky, častěji se potýkají s tzv. binge eating (tj. záchvatovým přejídáním) a s nižší pravděpodobností najdou dlouhodobý vztah.
Všechny tyto informace jsou podle výzkumníků velmi cenné a naznačují také potřebu zvýšené pozornosti i napříč zdravotnickým systémem. Lékaři by tedy neměli přehlížet hmotnost svých pacientů a to, jak ji vnímají, jelikož jedině tak lze předem identifikovat možná související rizika. „Naše studie ukazuje, že hmotnostní stigma není genderovým problémem. Může ovlivnit zdraví mužů stejně škodlivými způsoby, jako poškozuje zdraví žen. Zanedbávání těchto problému u mužů – ať už ve výzkumu nebo v klinické praxi – zároveň může způsobit vážné znevýhodnění v léčbě,“ shrnuje Himmelstein.
Ačkoliv volání po změně v rámci výzkumu a v klinické praxi je samozřejmě namístě, tím, co by se mělo změnit především, je všeobecný (a převážně feminizovaný) diskurs o hmotnosti. Ačkoliv představa, že se na stáncích náhle objeví časopisy s muži v plavkách shazujícími vánoční kila, se může zdát úsměvná (a samozřejmě to není nijak správná cesta ke změně smýšlení o vlastním těle, což platí i pro časopisy určené ženám), minimálně by se tak téma dostalo do centra zájmu. Protože jak konstatuje šéf neziskové organizace Obesity Action Coalition, Joe Nadglowski, „my dnes ženám často tleskáme za to, že se zabývají svou váhou. Muži jsou ale svými vrstevníky při podobných snahách často stigmatizováni. Realita je však taková, že při posuzování lidí podle hmotnosti pohlaví příliš velkou roli nehraje – od určitého momentu jednoduše přicházejí předsudky.“ A bojovat proti nim lze jedině tak, že se o tématu začne otevřeně hovořit.
