Nový cyklistický hit – everesting – sice není pro každého, v podobě pro amatéry si jej ale užijete i v Česku. A bez kola

Zdolávání vytyčený cílů a met, přesně tak někteří pojímají i prováděné fyzické aktivity. Některé z nich, které jsou označované jako vrcholové, mohou být…vrcholové naprosto doslova. Pro horolezce je totiž tou největší výzvou zdolání nejvyššího vrcholu světa, Mount Everestu. A právě od názvu této osmitisícovky se odvíjí i nejnovější trend označovaný jako „everesting“. Mačky a cepíny ale klidně můžete nechat ve skříni (či na pultech obchodů se sportovním zbožím). Potřebovat totiž budete kolo – příp. si ale vystačíte i bez něj…

Osm tisíc osm set čtyřicet osm. Přesně tolik měří nejvyšší vrchol světa. Není ale třeba stoupat na něj na kole, everesting totiž stojí a padá „jen“ na zdolání ekvivalentu jeho výšky. A jelikož osmitisícových kopců na světě zrovna nadbytek není, je jasné, že dosáhnout tohoto cíle je možné mnohem „snadněji“, tedy tak, že budete jezdit opakovaně do jakéhokoliv kopce, abyste nadmořskou výšku nejvyššího vrcholu světa zdolali v součtu těchto stoupání (nutno říci, že v jednom zátahu)…

Užijte si romantiku u ohně i na balkoně či terase. S designovými stoly s ohništěm vytvoříte skvělou atmosféru bez dřeva i kouře31. 3. 2021

Počátek everestingu hledejte na Everestu…

I když množství trendů vzniká poměrně náhodně (nebo i účelově), faktem je, že počátek everestingu se zdoláním Mt. Everestu opravdu úzce souvisí. Tím, kdo s takto specifickou jízdou na kole začal, byl totiž George Mallory, jehož dědeček se o výstup na nejvyšší horu světa pokusil v roce 1924. Mallorymu se přitom překonat stejnou nadmořskou výšku, jako má legendární osmitisícovka, podařilo již v roce 1995, tehdy opakovaně vystoupal na Australský vrchol Mout Donna. Ovšem v roce 1995 Malloryho výkon ještě nijak masivní zájem nevzbudil. Ostatně, sociální sítě neexistovaly, a tak nebylo komu se pochlubit a vyvolat celosvětové šílenství. Na to bylo třeba počkat až do roku 2021.

Jak se z everestingu stal hit…

Pokud bychom se měli zaměřit na „historii everestingu“, přelomovým rokem by byl rok 2012. Právě tehdy se ve sportovní aplikaci Strava, po dlouhých sedmnácti letech po Malloryho „everestové jízdě“, objevil jeho následovník, který již mohl o svém výkonu informovat mnohem širší publikum. O tom, že zaujal, svědčí i fakt, že v současné době je již v tzv. everestingové „síni slávy“ zapsáno téměř 2 000 cyklistů, kteří dané mety také dosáhli. A jelikož appka nyní funguje i jako určitá sociální síť pro sportovce, kdy uživatelé skrze ni mohou zaznamenávat své trasy, ale i reagovat na aktivitu ostatních, vlastně i podněcuje nejen větší sportovní motivaci, ale soutěživost. Což zájem o everesting ještě více podnítilo. Jak tedy na věc? A jaké jsou vaše šance na přijetí do „síně slávy“?

Everestingová pravidla

Aby se člověk stal „mistrem everestingu“, musí dodržovat pár jednoduchých (ale fyzicky náročných) pravidel. V rámci jedné jízdy je nutné na zvolený vrchol vystoupat a také sjet toutéž trasou. Na tom, jak dlouho bude překonání vytyčené nadmořské výšky trvat, nijak nezáleží, je ale třeba splnit cíl „v jednom zátahu“. Povoleno je jíst, povoleny jsou odpočinkové pauzy. Co však povoleno není, je spánek. A také chůze (ostatně, everesting je primárně určen pro cyklisty, tedy to, že jízda na kole je podmínkou, není nijak překvapivé). Naopak potěšující může být to, že pokud jízda z kopce zahrnuje náhodou i nějakou část stoupání, do výkonu se započítává.

„Průměrná doba, která je na splnění everestingu třeba, se pohybuje mezi 18 a 22 hodinami,“ popisuje pak zkušenosti z vlastní praxe Andy van Bergen, který výzvu dokončil hned několikrát. A dle jeho slov samozřejmě není úplně dobrý nápad vydat se na cestu bez předchozího tréninku. „Obecně everesting vyžaduje alespoň měsíční přípravu,“ dodává. Možná také není od věci dodat, že ti, kteří již ve zmiňované „síni slávy“ jsou, před vydáním se na cestu doporučují podstoupit i lékařskou prohlídku (a pojištění, ideálně úrazové, by se také mohlo hodit…).

I když to tak totiž na první pohled nevypadá, everesting rozhodně není kratochvíle pro bábovky. „Mnoho těch, co adekvátní trasu již jeli, se shoduje, že je to nejtěžší aktivita, jakou kdy vyzkoušeli,“ dodává van Bergen. Zejména poslední fáze trasy – tedy překonání nadmořské výšky mezi 7 a 8 tisíci metry, je mezi znalými označována jako „zóna smrti“. Ne náhodou. Právě v této chvíli již i velmi zdatné cyklisty dostihuje fyzická a duševní únava. „Pak už vás bolí úplně všechno, od kloubů a svalů až po prsty na rukou a nohou,“ upřesňuje van Bergen.

Zdroj: Giphy

Navzdory tomu ale existuje ještě jedna extrémnější výzva. Již není porovnávána s výškou žádné hory, jelikož desetitisícovky jsou na Zemi značně nedostatkové… Přesto ale na kole toto převýšení zdolat údajně lze. V průměru to trvá kolem 36 hodin….a v pomyslné síni té největší slávy (označuje se jako High Roulers Society) je i přesto již více jak tisícovka úspěšných jezdců…

Everesting pro lemry

Samozřejmě ne každý touží po tom vyzkoušet si zónu smrti. To ale neznamená, že everesting by byl tím pádem passé. S jeho narůstající popularitou se totiž začaly objevovat další tematické aktivity, a to včetně everestingu pro pěší. Nutno říci, že se jedná o verzi pro běžné turisty, a tak spočívá např. v postupném (rozumějte, když má člověk náladu – tedy se klidně mezi jednotlivými výstupy může i vyspat…) zdolávání vrcholů tak, aby součet překonaných výšek dosahoval k nadmořské výšce Mt. Everestu. Konkrétně v Česku pak dokonce existuje i projekt Šumavský everest, který zahrnuje výstup na osm šumavských vrcholů. Plnit „zadání“ klidně můžete jako „správné lemry“, kdykoliv se vám bude chtít (=čas je neomezený, a tak si z projektu zdolání osmitisícovky můžete udělat tematicky i osmiletku). Pokud si ale pořídíte tzv. Vrcholový pas, můžete své výkony také zaznamenávat a po splnění získáte oficiální certifikát.

Módní návrhář Lukáš Macháček: „Pandemie koronaviru svět módy trochu zklidnila a je to dobře“23. 3. 2021

…Existuje ale i pěší everesting, který pro lemry rozhodně není. Vyprávět o tom by mohl český extrémní běžec Pavel Paloncy. Ten se nejprve chtěl zapojit do pěšího everestingu, jehož podstatou je do výšky 8 848 metrů vystoupat co nejrychleji. Ale nejspíš se mu to zdálo jako zívačka, protože se rozhodl pěší výkon ještě skombinovat s tím cyklistickým, nikoliv však v režimu půl na půl, ale 1+1. To vše v jednom zátahu. A tak vznikl tzv. Double everesting. O žádné síni slávy pro ty, co jej zvládnou (aniž by podlehli zóně smrti), sice nevíme, ale preventivně před nimi hluboce smekáme…