Plodnost mužů klesla o 50 %. Schopnost reprodukce ovlivňuje časté sezení a další rozšířené změny životního stylu

Muži v Americe i Evropě se stále ve větší míře potýkají s poklesem plodnosti, jejich těla (potažmo varlata) totiž produkují čím dál méně spermií. Jak uvádí environmentální a reprodukční epidemioložka Shanna Swan, data mluví jasně – koncentrace spermií, tedy jejich počet na jeden mililitr spermatu, klesla u mužů v západních zemích za posledních 50 let o více jak 50 %. To vše odborníci vědí a dokážou také situaci podložit množstvím dalších statistických údajů. Je tedy jasné, že zhoršení kvality spermatu je prostým faktem. Co však zrovna jasné není, jsou důvody těchto změn. Může za klesající výkonnost mužského reprodukčního systému sedavý styl života? Obezita? Kouření? Vystavení stále většímu množství chemických látek? Nebo jde jednoduše o jejich souhru?

Schopnost rozmnožovat se je v podstatě základním stavebním kamenem života. A zároveň je považována prakticky za samozřejmou – ovšem jen do chvíle, než člověk na problémy s plodností narazí sám u sebe. V obecné rovině totiž „reprodukční krize“ donedávna platila především za námět různých utopických a sci-fi příběhů. Ovšem jak se nyní zdá, fikce by mohla být nepříjemně blízko ke skutečnosti. „To, co jsme donedávna považovali za fikci z děl, jako je Příběh služebnice nebo Potomci lidí, se rychle stává realitou,“ konstatuje tak dr. Swan. Zatímco ale v románové předloze Margaret Atwood není mužská neplodnost prakticky připuštěna a vina při neúspěšném početí padá na hlavu ženy (ostatně, takto byl – a do jisté míry i stále je – nastaven i náš dominantní společenský diskurs) a také ve snímku Alfonsa Cuaróna jsou „nedostatkovým artiklem“ plodné ženy, realita ukazuje, že i mužská (ne)plodnost může být problém…

HIV versus COVID-19 aneb Dvě odlišné pandemie, které toho mají hodně společného25. 2. 2021

Když spermie nekmitají…

To, že lidstvo (protože obtíže s plodností se zdaleka netýkají jen mužů) čelí poklesu reprodukčních schopností, není nijak novou skutečností. Snižující se počty spermií v mužském spermatu totiž vědci v tichosti sledovali již v 70. a 80. letech minulého století. Ale většinou jej ignorovali či odmítali, a to s ohledem na různě zkreslené výběrové vzorky mužů, kteří např. trpěli obtížemi s varlaty apod. Teprve v roce 1992, když v renomovaném britském lékařském časopise British Medical Journal vyšla komplexní studie zaměřující se na mužskou plodnost, bylo doslova nad slunce jasné, že v posledních padesáti letech skutečně došlo k významnému poklesu kvality mužského spermatu.

V roce 2017 pak byly publikovány výsledky rozsáhlé časosběrné analýzy, která se zaměřila na výzkum spermatu celkem 42 935 mužů v průběhu 38 let. A prokázaly, že zatímco v roce 1973 měli muži ve spermatu průměrně 99 milionů spermií na mililitr, v roce 2011 toto číslo kleslo na 47,7 milionů na mililitr. Aby bylo jasné, že se jedná o skutečně závažný problém – minimálně vzhledem k budoucnosti – je také nutné dodat, že Světová zdravotnická organizace (WHO) za nejnižší koncentraci slučitelnou s plodností označuje hodnotu 15 milionů spermií na mililitr. Prostor pro hypotézy, proč tomu tak je, mezitím zaplnila celá řada teorií.

A zase ta chemie

Samozřejmě naprosto klasickým vysvětlením snižující se plodnosti je změna stylu života. V případě mužů je na škodu především sedavé zaměstnání (varlata se přehřívají, což spermatu neprospívá), problémem pro plodnost v případě obou pohlaví je nedostatek pohybu, související narůstající obezita, ale třeba i kouření, konzumace alkoholu a všudypřítomný stres. Nakonec by změně životního stylu bylo možné pokles plodnosti přikládat i z hlediska možnosti volby, mít dnes „dětí jako smetí“ nejenže není trend, ale v podstatě je tato varianta s ohledem na nároky moderního světa pro značnou část společnosti ekonomicky neudržitelná. Zatímco tedy v roce 1960 měly rodiny v průměru pět dětí, dnes toto číslo kleslo na 2,4.

Ovšem vrátíme-li se k tomu, proč si mužské spermie dávají od svého kmitání pohov, vysvětlení mohou poskytnout i teorie týkající se vlivu (mikro)plastů, chemických látek a pesticidů. A právě tyto teze jsou v odborném světě – možná minimálně pro eko-skeptiky docela překvapivě – prosazovány a akceptovány nejvíce. „Tou nejvíce prosazovanou hypotézou je, že za posledních 50 let došlo k obrovskému nárůstu počtu a objemu chemických látek, které se dostaly do životního prostředí,“ tvrdí tak harvardský odborník na plodnost Jorge Chavarro. A ačkoliv o škodlivosti všudypřítomných chemických látek, ale i pesticidů užívaných při pěstování zeleniny, ovoce, obilnin apod., se tedy již ví, konkrétně (mikro)plasty jsou tématem teprve posledních několika let.

Zdroj: Giphy

Bez ohledu na to, že lidé nejsou zachycováni na fotkách s igelitovými taškami omotanými okolo krku, jako tomu je např. u mořských živočichů, faktem je, že my plasty v jejich mikroskopické podobě do těla přijímáme dnes a denně (v jídle, ale také kosmetických přípravcích ad.), což dle některých vědeckých teorií zároveň negativně ovlivňuje nejen kvalitu spermatu, ale také ženských vajíček. Chemikálie (především BPA a BPS, látky užívané při produkci nespočtu plastových výrobků) přitom reprodukční systém člověka ovlivňují již při početí – jak totiž tvrdí dr. Swan, „rané chemické expozice mají celoživotní důsledky. Snížená hladina androgenu ovlivňuje již vývoj v děloze a vede ke změnám, které jsou celoživotní, a to včetně sníženého počtu spermií.“

Zubař ví, co jsi dělal včera v noci – před zubní prohlídkou si odpusťte orální sex9. 3. 2021

Lidstvo v ohrožení?

Výše popsaný stav se tedy může jevit jako skutečně fatální. Noah Halpern ve svém článku na portálu pro muže GQ v této souvislosti píše, že „během jedné generace mohou muži kompletně ztratit schopnost reprodukce.“ Ale takové tvrzení (které by nepochybně mohlo poskytnout také námět na nějaký ten dystopický film) už odborníci odmítají s tím, že v jejich ordinacích sice skutečně přibývají muži, které problémy s plodností trápí, na druhou stranu množství detekovaných aktivních spermií ve spermatu se zatím nijak kritickým hodnotám neblíží. Ačkoliv i napříč vědeckým světem tedy panuje shoda, že pokles aktivních spermií, potažmo kvality spermatu, je nezpochybnitelným trendem, „spermapokalypsa“ minimálně zatím lidstvu nehrozí. To však neznamená, že by nad problémem bylo možné mávnout rukou. I když jednotlivec stěží ovlivní globální běh světa, s konkrétní změnou může klidně začít sám u sebe.