Sbohem, mýdlo! Nikdy jsme se nepotřebovali mýt méně než dnes, přesto se umýváme víc než kdy dřív. A je to chyba

Správná a důkladná hygiena vždy platila za základní předpoklad zdraví, v aktuální situaci by se dalo říci, že to platí dvojnásob. Je ale konkrétně mýdlo skutečně tak nepostradatelné? A proč někteří tvrdí, že by nám prospělo, kdybychom se jej vzdali?

Čistota je půl zdraví, říká lidové moudro. A jako by mýdlo bylo součástí této rovnice. Dodržování hygienických pravidel je přitom jednou z mála věcí, která je docela snadno proveditelná. V dnešní době jsme si ale zvykli na to, že při veškerých „očistných“ úkonech používáme nespočet různých přípravků. Na zuby zubní pastu, na vlasy šampon, na tělo sprchový gel, na ruce mýdlo. Až by se mohlo zdát, že každá koupelna musí prakticky praskat ve švech, aby se člověk zbavil všech bakterií apod. Jenže postupem času se ozývají také hlasy, že čeho je moc, toho je příliš. Není proto divu, že se objevují také na první pohled „hygienicky protichůdné“ trendy. Není to tak dávno, co především řada žen propadla trendu no poo, který spočíval ve vzdání se šamponu. Ačkoliv počáteční zkušenosti ukazovaly, že zrovna radostný výsledek očekávat nelze, minimálně některé z dam u této praxe skutečně zůstaly. A nyní se na přetřes dostávají sprchové gely a mýdla.

Penis — Vzestupy a pády nejuctívanější části mužského těla9. 3. 2018

Mýdlo má dnes doma nepochybně úplně každý. Není to ale žádný moderní výdobytek, na jeho „zázračnou sílu“ přišli lidé již v dávné minulosti (dle odborníků mýdlo lidé znali již 3 000 let př. n. l), když k mytí využívali směs živočišného tuku a spáleného popela – ostatně, každá molekula mýdla má jednu část, která se váže s vodou, a druhou, jež se váže s oleji, což ve výsledku znamená, že v zásadě dokáže odmastit téměř cokoliv.

Zatímco v minulosti, když tzv. mýdlářství bylo samostatným oborem, byly při výrobě mýdla skutečně užívány zmiňovaný tuk a sodný popel (jednalo se o kyselinu získanou z popela), modernizace a vědecký pokrok vedly k tomu, že byl v Německu v roce 1916 v reakci na válečný nedostatek tuků vyvinut první syntetický čisticí prostředek označovaný jako detergent. Zatímco zprvu byly detergenty využívány především k mytí nádobí a praní, v 50. letech minulého století detergenty v prodejích převážily nad klasickými mýdly i dalšími čisticími prostředky. Jak ale praxe ukázala, právě syntetické detergenty – stejně jako další rozličné konzervanty a přidané látky v kosmetických přípravcích – mohou mít řadu nežádoucích účinků (od jednorázového podráždění pokožky až po vznik alergie). I proto se od nich postupně začalo zase ustupovat, což ale neznamená, že by bylo vyhráno. I mytí jinak „neškodnými“ mýdly totiž může škodit. Klasicky totiž platí, že pokud se ušpiníme, je mýdlo pro odstranění nečistot naprostou nezbytností. Kromě nečistot ale mýdlo z těla dokáže odstranit pot, přírodní oleje i mazové sekrety, jež jsou uvolňovány z pórů. I když to možná zní skvěle, vlastně to moc skvělé není.

Dočista vymytí...

Časté (minimálně každodenní) sprchování se dnes stalo nejen samozřejmostí, ale jistou formou „povinnosti“ – stejně jako užití příslušných kosmetických přípravků. Někteří ale spíš zastávají názor, že lidstvo má samým mytím už skoro vymyté i mozky. A do jisté míry mají pravdu. „Pokud jde o choroboplodné zárodky, bakterie a další činitele způsobující zápach, až 80 % z nich se lze zbavit jen čistou vodou,“ tvrdí např. dermatolog Ben Barankin. Zbývajících 20 % pak člověku nijak neuškodí, ačkoliv v oblastech, kde je teplo a vlhko (třísla, intimní partie, podpaží) může docházet k většímu množení bakterií, což může vést ke vzniku zápachu, svědění či v krajním případě vyrážek. Na druhou stranu ale platí, že k většímu množení bakterií docházet může, ale nemusí. Jak Barankin doplňuje, „četnost a podoba osobní hygieny je spíše osobní volbou, záleží také na různých faktorech, jako je to, co člověk nosí (např. různé typy materiálů), jaké jsou jeho genetické predispozice, věk apod.“ Proto tedy nelze s univerzální platností říci, jak často (a jak důkladně) je třeba provádět hygienu. „V případě, že jen sedíte doma, nikam neběháte, nepotíte se nebo na sobě nemáte těsné polyesterové oblečení, můžete se nesprchovat a přežít bez mýdla celé dlouhé dny,“ dodává Barankin.

Zdroj: Giphy

Ačkoliv je tedy mýdlo nepochybně skvělým prostředkem k odstranění choroboplodných zárodků, je možné, že to s jeho užíváním skutečně přeháníme. A odstraňujeme tak z pokožky právě výše zmiňované ochranné oleje, jejichž hlavním úkolem je udržovat v ní zdravou rovnováhu, bránit její suchosti, vyrážkám, ale také vzniku vrásek, nerovnováze v pH apod. Kromě toho je problémem narušení tzv. mikrobiomu, což může vést až ke vzniku lupénky. jednoduše řečeno, po aplikaci mýdla pokožka zůstává po určitou dobu nejen nechráněná před okolními vlivy, ale je také suchá a dočasně bez života.

I proto se mnozí dermatologové shodují v tom, že se dnes, když máme sprchu na dosah, umýváme zbytečně často. Lze se dokonce setkat s uplatněním historického kontextu – ostatně, vzhledem k možnosti využívat množství dopravních prostředků a minimalizaci plošné potřeby klasické fyzické práce je skutečně možné říci, že v podstatě v žádné historické etapě se lidé nepotřebovali umývat méně – a přesto se právě dnes lidé myjí více než kdy dříve.    

Podle dr. Jamese Hamblina, který je velkým propagátorem „nemýdlového životního stylu“ a napsal také knihu If Out Bodies Could Talk (Kdyby naše těla mohla mluvit), pak užití mýdel sice na krátkou chvíli člověka hezky navoní, ale ve výsledku spíše než aby zápachy eliminovalo, přispívá k jejich vytváření právě tím, že tělo prakticky stimuluje k opětovnému obnovení přirozené rovnováhy.

Sbohem, mýdlo?

Není tedy nijak neobvyklé, že zejména lidé, kteří se snaží žít ekologicky, se mýdel zcela zbavují nebo si pořizují nějaké pro planetu ale i sebe sama šetrnější varianty. Kompletní vzdání se mýdla ale pak (minimálně po určitou dobu) vyžaduje smíření se s nepříliš voňavým tělem – tato fáze trvá cca 2-3 týdny, než se tělo adaptuje. Podle těch, kteří tuto fázi překonají, ale nakonec údajně nastává nový „nepáchnoucí stav“. A od tohoto momentu se ukazuje, že mýdlo (minimálně na každodenní a navíc opakované bázi) skutečně není třeba. Navíc se pak člověk ocitá ve zcela nové situaci – užití mýdla pro něj není povinností, ale věcí volby – což může být do jisté míry také osvobozující (nemluvě o tom, kolik peněz lze takto ušetřit a jak lze snížit dopady na životní prostředí).

Penis — Vzestupy a pády nejuctívanější části mužského těla9. 3. 2018

Tedy, rozhodně neříkáme, že byste zítra měli sbalit všechny sprchové gely a mýdla a promptně se jich zbavit. Zejména nyní je např. důkladná hygiena rukou nezbytná (následovat by ale měla také náležitá péče – hydratace a příp. další ošetření), stejně tak může být pro někoho nepřekonatelná myšlenka, že si mýdlem neomyje intimní partie. Na druhou stranu stojí ale jistě za zvážení, jak často je podobná důkladná hygiena třeba. Zejména pak v době home office, kdy nejenže nikam neběháme, ale nesedíme doma ani ve zmiňovaném polyesterovém přiléhavém oblečku. O tom, že jedinou naší fyzickou aktivitou je v mnoha případech klepání do klávesnice, ani nemluvě...