Židle jsou tu proto, aby nás zabily, tvrdí odborníci. Sezení považují za nebezpečnější než kouření

I ti nejaktivnější z nás jsou dnes prakticky přikováni ke svým židlím a pohyb omezují na minimum. Podle některých vědců je ovšem sezení pro člověka velmi škodlivé, ne-li přímo „smrtící“. Jak vážně ale tyto zprávy brát? A jste kvůli home office nyní vystaveni větším rizikům než dříve?

To, že by sezení mohlo být podobně škodlivým zlozvykem jako kouření, je myšlenka, která se poprvé v mediálním prostoru objevila v roce 2014. Připisována je endokrinologovi a obezitologovi Jamesi Levinovi, který v publikaci Get up! (Vstávej!) uvedl, že každou hodinou strávenou sezením ztrácíme dvě hodiny života. I když i v roce 2014 byla tato teze nepochybně znepokojivá, protože poměrně velká část společnosti trávila většinu své pracovní doby na židli u počítače, roky 2020 a 2021 jí daly teprve pořádně vyniknout. Ti, co do práce dojížděli MHD či docházeli, museli zůstat na home office, o aktuální situaci – kdy je na procházku na čerstvém vzduchu vymezeno jen omezené území obce – raději ani nemluvě. Jako by si teď každý z nás jen tím, že ráno vstane z postele, zkracoval život doslova raketovým tempem (protože po vykutání se z peřin následuje usednutí k pracovnímu stolu, odkud se mnozí de facto ani nehnou). Podle Levina pak dokonce platí, že „sezení je nebezpečnější než kouření, zabíjí víc lidí než HIV a je zrádnější než parašutismus. Lidé se usedí k smrti.“ Ovšem nemusí být všechno tak černé, jak se na první pohled zdá.

Většina z nás má o dnešním světě zbytečně špatné mínění. Podléháme klamům a nevidíme, že lidstvo je na tom čím dál lépe26. 2. 2021

Těch, kdo tvrdí, jak moc lidem sezení škodí, je celá řada. Podle Joan Vernikos, bývalé ředitelky divize Life Sciences NASA a také autorky knihy Sitting Kills, Moving Heals (Sezení zabíjí, pohyb uzdravuje), je tělo stroj sestavený k neustálému pohybu. Jiní pak dodávají, že ani cvičení několikrát týdně není dostatečné. Protože zdravotní důsledky deseti hodin v klidu na židli jedna hodina cvičení prý zvrátit nedokáže. A to i proto, že „mistrovství v sezení“ dle některých odborníků zásadně ovlivňuje metabolismus. Po pouhých 30 minutách na židli se zpomalí až o 90 procent. A po dvou hodinách vsedě se hladina tzv. dobrého cholesterolu snižuje o 20 procent. K tomu, aby se tělesný systém zase „rozjel“, pak stačí na pět minut vstát a tělo rozhýbat. To vše jsou jistě zajímavé (a nepříliš pozitivní) informace, ale…

Věda ví? Nebo neví?

Věda posunuje hranice možností, prodlužuje lidem život, někdy však odvádí i doslova medvědí službu. „Vyvoláváme v lidech úzkost, nervozitu, strach a zmatenost, protože jim poskytujeme množství špatných informací, k nimž se postupně přidává také spousta hodnocení a úsudků,“ konstatuje tak profesor evoluční biologie z Harvardu, Dan Lieberman, který se představu o tom, jak smrtící vliv může sezení na člověka mít, rozhodl vyvrátit. Vychází z toho, že ústředním bodem veškerých obav ze sezení je základní předpoklad, že lidé žijící v méně industrializovaných společnostech sedí podstatně méně než populace západního světa. A právě tento předpoklad uvádí na pravou míru. „Máme tu základní myšlenku, že pokud něco dělají lovci a sběrači, musí to být nutně dobré i pro nás, to je ale úplně scestné. Příkladem může být třeba paleo dieta. Jednoduše tato perspektiva je opravdu špatná pro úvahy o tom, jak aplikovat evoluční principy na lidské zdraví,“ shrnuje s tím, že naši lovečtí a sběračští předci se nevyvinuli tak, aby byli zdraví, ale tak, aby se co nejvíce množili. Proto je dnes, ve 21. století, skutečně nesmyslné snažit se napodobit životní návyky pračlověka ve jménu zdraví. Nemluvě o tom, že i naši předci běžně (a v docela srovnatelné míře s dnešním člověkem) seděli, aniž by měli židle a práci u stolu. Ale zpět k tomu, proč židle ani sedačka nejsou nabitými „smrtícími zbraněmi“…

Statistik, které se věnují tomu, jak moc lidé sedí, je spousta. A bohužel je možné říci, že mnohá shromážděná data si poměrně značně odporují. Stačí vlastně docela letmý zájem a každý, kdo se dá do pátrání na Googlu, zjistí, že prakticky každá statistika poskytuje naprosto odlišné informace. Článek z Washington Post z roku 2019 tak např. na adresu Američanů uvádí, že sedí šest a půl hodiny denně, článek z Forbes z téhož roku ale rovnou uvádí 15 hodin denně. „Lidé si prostě vymýšlejí informace nebo si vyberou údaje, které odpovídají jejich argumentům,“ tvrdí Lieberman. Ještě větším problémem ale je, že obvykle jsou tyto statistiky uzavírány shrnutím, že množství času tráveného na židli/sedačce je naprosto šokující.  Jenže ono není. A jak Lieberman upřesňuje, nikomu dle lékařských studií neškodí tolik, co již v úvodu zmiňované kouření.  

Dokáže Čechy současná pandemie přesvědčit o tom, že mít svého psychoterapeuta se vyplatí?26. 1. 2021

Abychom byli konkrétní, např. podle časosběrné kohortní studie, která probíhala v Dánsku po dobu 15 let na 10 000 dospělých, není sedavé zaměstnání nijak spojeno se zvýšeným rizikem vzniku srdečních onemocnění. A obdobná studie v Japonsku, do níž se zapojilo na 66 000 dospělých, potvrdila totéž. V podstatě tak spíše platí, že špatné je příliš mnoho sezení – tím je míněno sezení jak v práci, tak i ve volném čase. Ovšem prakticky nikdo, kdo je alespoň minimálně fyzicky aktivní, nesedí v kuse 10 hodin denně (což opravdu může být problém). Jak již navíc bylo naznačeno, každá drobná pohybová pauza v rámci pracovní rutiny na židli se počítá. Bez ohledu na to, jak dlouho sedíte, měli byste průběžně vstávat a protahovat končetiny. Díky tomu se molekuly cukru a tuku v krvi rozpohybují a tělo je spálí.  V rámci aktuální home-office praxe tak platí, že by každý minimálně každou půlhodinu měl ze židle vstát a na pár minut vyměnit pracovní aktivitu za jakoukoliv jinou činnost (uvaření čaje, mytí nádobí, zalití květin apod.).

Jednoduše řečeno, nahlížet na sezení jako na nové kouření, je spíše nepovedená zkratka. To, že má člověk sedavé zaměstnání, podle Liebermana nutně neznamená, že se to na jeho zdraví nesmazatelné podepíše, jen je třeba myslet na jinak zdravý životní styl a pohyb ve volném čase. A zapomenout na děsivé titulky (včetně toho našeho ;-) ), dle nichž jsou židle v podstatě zbraní hromadného ničení...