Představy o „ideálním“ pozadí se mezi muži a ženami značně liší. I muži však mají svou „zadkovou typologii“
Ideály krásy se průběhem doby samozřejmě mění. Stačí si vzpomenout na Rubensovy andělíčky a člověku musí být jasné, že trend žádoucího velkého zadku tu již byl. Pokud bychom se nejprve zaměřili na ženy, tak turbulentní dvacáté století dalo zpočátku vyniknout tvarům kyprým, aby je následně vystřídaly spíše siluety přímo vyzáblé (Twiggy odpustí). Až teprve slavná J.Lo povýšila velký zadek na doslova prodejní artikl (nemluvě o tom, že si jej také nechala pojistit). Vyjmenovávat aktuálně další ženské celebrity, pro které se velké zadky staly poznávacím znamením, příliš smysl nemá – každopádně to však značí, že mnohé ženy by se výraznějším pozadím trápit neměly. V některých zemích je dnes doslova žádoucí a platí v nich dokonce přímá úměra mezi velikostí zadku a atraktivitou (ženám kyprých tvarů tak doporučujeme především návštěvu zemí v Jižní Americe, kde jsou běžnou praxí dokonce i „zadkové implantáty“).
Velikost = svaly + tuk
Velikost pozadí je v základu samozřejmě dána tělesnou konstitucí, přičemž platí, že na rozdíl od prsou, která ženám buď vyrostou, nebo ne, lze na velikosti a tvaru zadku aktivně pracovat. Ačkoliv je totiž zadek tvořen svaly a tuky a poměr těchto složek (a také místo jejich ukládání) je do značné míry dán geneticky, neznamená to, že by člověk sám neměl šanci výsledný vzhled svého pozadí nijak ovlivnit. Obecně ale platí, že ten, komu se ukládá tuk právě v partiích pozadí, se jej jen tak snadno nezbaví, což platí i pro ty, kterým se pro změnu tuky ukládají v oblasti břicha.
Zatímco ale jedni touží po tom, aby jejich pozadí bylo menší, jiní by chtěli, aby bylo pevnější a větší. A na tom je možné zapracovat prostřednictvím budování tzv. gluteálních svalů. Bohužel to ale není zrovna snadné, ba naopak, je třeba mít velké odhodlání, jelikož podmínkou je pravidelné posilování a také specifické stravování s navýšením kalorií. Pokud ale toužíte po velkém pozadí jako z magazínu, zkuste se nejprve zamyslet nad vašimi vzory. Bez ohledu na vaši životní fázi (protože v pubertě se pozadí formuje a roste), genetiku i poměr tuků a svalů, je třeba mít reálná očekávání. Množství tolik sexy velkých zadků, které lidé vystavují např. na sociálních sítích, nezřídka není výsledkem tvrdé dřiny a diet, ale zásahu plastických chirurgů.
Mužský vs. ženský zadek
Pokud se člověk zaměří na vyhledávání informací o lidském pozadí, prakticky okamžitě narazí také na různé typologie – ovšem ty se v drtivé většině případů týkají žen (jako by snad někoho bavilo přirovnávat pozadí k různým typům ovoce). Do jisté míry je to pochopitelné, ženy totiž mají pozadí obecně větší a rozmanitější, a to kvůli hormonům – ty totiž působí na již zmiňovanou distribuci tělesného tuku, přičemž v případě žen způsobují, že se usazuje spíše v dolních partiích těla (a u mužů zase v partiích horních).
Že by ale mužský zadek byl tím pádem naprosto univerzální a nezajímavý? Ani náhodou! Již ve starověkém Řecku byl pořádný kulatý mužský zadek symbolem moci a nadřazenosti. Vlastně by se dalo říci, že doba starověkého Řecka a Říma jako by přímo disponovala trojicí ideálů mužské krásy, resp. krásy pozadí – ten první zastupovali mladí drobní ephebové, jejichž zadky nebyly nijak výrazně svalnaté, druhý pak zastupovali sportovci s pozadími ostře vyrýsovanými a třetí muži se zadky velkými a důstojnými.
Zdroj: Giphy
Uděláme-li ale mohutný skok v historii, poměrně zajímavý je také pohled na mužský zadek perspektivou nacistické Třetí říše. Tehdy byly velmi populární mužské skulptury, které dle vůdce údajně dokázaly vhodně vykreslit skutečně typy správných Němců a také severské hodnoty, jako byla manuální práce a připravenost k boji. „Ideální muž měl být zdravý a silný. Ale mužnost byla v danou dobu chápána především rasově. Pokud byl muž zobrazen jako mužný, pak z podstaty definice nebyl Žid. Judaismus byl přitom v nacistické ideologii spojen také s dalšími hrozbami, jako je i homosexualita,“ píše pak Tim Pursell v Queer Eyes and Wagnerian Guys. Je tak možná až bizarní, jak si nacisté libovali v podpoře mužského kamarádství a demonstrovaných ukázkách mužnosti. Ovšem to, co dnes může vypadat jako homoerotika, bylo spíše skutečně uctíváním mužství. Protože co nacisté nesnášeli nejvíce, byla zženštilost. Takže pokud byl zadek hubený, vyzáblý nebo ochablý, v důsledku to znamenalo rasovou podřadnost a degeneraci.
A dnes? Instagramu vládnou čisté linie, pozadí vypracovaná i zakulacená a jako by se někdejší řecké ideály krásy přenesly do 21. století a ještě získaly na rozmanitosti. A hlavně – je jim věnována snad větší pozornost než kdy dříve, čemuž nahrává i oblečení, které doslova obepíná naprosto vše.
Tedy, mužské zadky rozhodně nelze rozpoznávat dle tvarů a mluvit o nich jako o hruškách či jablkách (bůh suď, proč na tento diskurs přistoupily ženy), díky bohu. Na druhu stranu to ale neznamená, že by muži měli své zadní partie zcela přehlížet, ostatně, i na renesančním ideálu mužské krásy – Michelangelově Davidovi – nutně musí zrak každému padnout právě na jeho dokonalé pozadí. Které je, mimochodem, mnohem zajímavější než např. Davidův (značně miniaturní) penis…
