Mám nadváhu, protože můj metabolismus je pomalý! Pravda o metabolismu je ale od výmluv pro nadbytečná kila na míle daleko
Pro někoho to může být argument pro nějaká ta nadbytečná kila – protože ono se přeci špatně hubne, pokud je metabolismus pomalý. Ohánění se pomalým nebo rychlým metabolismem se stalo docela běžnou praxí, která ale v praktické rovině znamená jen a pouze to, kolik kalorií tělo spálí během dne. Základním východiskem pro tyto úvahy pak je, že lidé s pomalým metabolismem nevydají takové množství energie k provedení stejného úkonu jako lidé, jejichž metabolismus je rychlý. Otázkou ale je, jestli se rychlost metabolismus skutečně může tolik lišit, aby reálně ovlivňovala tělesnou váhu.
Metabolismus jako termín každý jistě zná z hodin biologie. Jedná se tedy o chemické reakce potřebné k tomu, aby byly v organismu zachovány životní funkce. Hlavními třemi úlohami metabolismu jsou přeměna potravy na energii, rozkládání potravin do „stavebních jednotek“ v rovině bílkovin, lipidů, nukleových kyselin a některých sacharidů a také eliminace dusíkového odpadu.
Univerzální bazální metabolismu
Pokud jste se někdy na rychlost svého metabolismu soustředili, pravděpodobně jste svou pozornost zaměřili na to, kolik energie přijímáte z potravin (jejich energetická hodnota se měří v kaloriích), které konzumujete, a kolik této energie vaše tělo dokáže využít. V tomto bodě je ale třeba říci, že „kalorická potřeba“ rozhodně není univerzální „hodnotou“. Platí totiž, že člověk potřebuje určitý objem kalorií k tomu, aby jeho tělo vůbec fungovalo (tedy v tomto případě se jedná o zajištění základních funkcí v klidu), jiný objem kalorií je ale nutný vzhledem ke konkrétním vykonávaným činnostem a související zátěži.
V prvním zmiňovaném případě – tedy zajištění energie pro to, aby tělo vůbec fungovalo – se jedná o tzv. metabolismus bazální. Tento proces skutečně nelze nijak ovlivnit (a právě bazální metabolismus je tím procesem, který někteří označují za rychlý, nebo naopak pomalý). Ovšem energetická potřeba těla je samozřejmě vyšší – v prvé řadě tělo potřebuje energii k tomu, aby efektivně zpracovalo potravu, a v řadě druhé k tomu, aby člověk byl schopen fyzické aktivity. A právě tyto dvě složky samozřejmě ovlivnit lze. Přitom v základu platí, že ten, kdo kalorie spaluje rychleji, nemá „rychlý metabolismus“, ale jednoduše má kila navíc. Protože právě lidé s nadváhou potřebují samozřejmě více energie nejen k tomu, aby udrželi své tělo v provozu, ale i k tomu, aby si tuto váhu vůbec udrželi.
Kdo má „rychlý“ metabolismus?
O kom je tedy možné říci, že má „rychlý“ metabolismus (týká se to samozřejmě metabolismu bazálního)? V prvé řadě o mužích. Ti jsou totiž více „osvalení“ a z hlediska biologického jsou i jejich orgány větší než orgány žen, což ve výsledku znamená, že spalují více energie. Lepší spalování je pak běžné také u mladých lidí (nejrychlejší metabolismus mají kojenci kvůli potřebě růstu) a u osob, které mají nízkou hladinu tělesného tuku. Tím ale významnější rozdíly v metabolických procesech končí. Tedy, pomineme-li drobné (a zatím vědou neobjasněné) nerovnosti, které pravděpodobně souvisí s genetikou.
Zdroj: Giphy
Co vše ovlivňuje rychlost metabolismu
Rychlost metabolismu i energetická potřeba je pak velmi individuální a liší se člověk od člověka. Záleží na mnoha různých faktorech, z nichž některé jsou jednoduše neměnné – jedná se právě o genetické predispozice, ale také pohlaví, věk, tělesnou stavbu. Svou roli sehrává i množství vykonávané fyzické aktivity. Vedle toho může metabolické procesy ovlivnit také zdravotní stav – zejména pak štítná žláza. Čím více hormonu tyroxinu produkuje, tím vyšší bude bazální metabolismus daného člověka. Poměrně zajímavé je i to, že bazální metabolismus může zrychlit horečka. Platí totiž, že při každém zvýšení vnitřní tělesné teploty člověka o 1 stupeň se bazální metabolismus zvýší o cca 14 %.
Opomíjet ale nelze ani tělesnou skladbu – např. žena s nadváhou, 40 % tělesného tuku a 75 kily svalové hmoty spálí při odpočinku méně kalorií než žena s 30 % tělesného tuku a 110 kily svalové hmoty – svalová tkáň je totiž metabolicky aktivnější než tkáň tuková. Ostatně, právě to je důvodem, proč se bazální metabolismus zpomaluje společně s věkem – protože jak lidé stárnou, obvykle o svalovou hmotu přichází a naopak získávají tukovou tkáň. Bazální metabolismus tak klesá cca o 1-2 % každých 10 let.
Jak metabolismus „nakopnout“
Ohánění se frázemi o pomalém metabolismu ještě nikomu zhubnout nepomohlo (nemluvě o tom, že nyní musí být všem jasné, že nic takové jako „pomalý metabolismus“ vlastně neexistuje). Hubnutím ale rozhodně nemyslíme držení diet! Pokud totiž dojde k omezení příjmu kalorií/energie, metabolismus se zpomalí. A v tomto případě platí přímá úměra – čím méně člověk jí, tím pomalejší jeho metabolismus je.
Na druhou stranu je ale fakt, že metabolismu lze pomoci výběrem konkrétních potravin – např. trávení bílkovin vyžaduje poměrně velké množství energie, kdežto trávení tuků nevyžaduje v podstatě žádnou. Navýšení příjmu bílkovin je tedy jistě vhodným startem, ale bez pohybu se stejně neobejdete. Nejjednodušším způsobem, jak metabolismu pomoci, je totiž začít pracovat na budování svalové hmoty a obecně zvyšovat fyzickou aktivitu. Tím, že člověk zvýší objem svalové hmoty, zvýší i množství kalorií, které jsou k udržení svalů potřeba. Takže místo stížností na pomalý metabolismus prostě udělejte něco pro to, aby se „zrychlil“…
