Přejídání u televize ovlivňuje i typ sledovaného pořadu. Vyhněte se zbytečné nadváze a před obrazovkou jezte správně
Už jste někdy konzumovali večeři – v jedné ruce vidličku a v druhé ovladač od televize? Pokud to nebyl váš běžný zvyk, rok 2020 to pravděpodobně změnil. A sledování televize u jídla se s velkou pravděpodobností již neomezuje jen na večeře. V důsledku koronavirových opatření se z televize stal pro mnoho lidí celodenní společník. Chvíli působí jako kulisa, chvíli jako odreagování, v některých případech se lidé i za odvedenou práci odměňují např. jedním dílem seriálu. A čas sledování využijí právě i k jídlu. Jakkoliv ale může televize člověku pomoci ke zlepšení nálady nebo jednoduše odvedení mysli od běžných problémů, v momentě, kdy do hry vstoupí také konzumace jídla, na problém je zaděláno…
Přejídání, přibírání na váze, ale také nulové chuťové vjemy, to vše se pojí ke konzumaci jídla před televizní obrazovkou. Ba co víc – různé typy pořadů mohou dokonce ovlivnit, kolik toho sníte. Jak tedy vysvětluje např. psycholožka Susan Albers, „je v pořádku dát si někdy svačinu před televizí, ale když se z toho stane opakovaný vzorec nebo když se kognitivně propojí jídlo a sledování televize, stane se za toho nezdravá praxe.“ Při sledování televize (ale také videí na počítači či „sjíždění“ sociálních sítí) totiž člověk věnuje mnohem větší pozornost právě sledovanému obsahu než jídlu samotnému. „Před televizí člověk ztrácí veškerou další pozornost, jídlo si nevychutná, protože je neustále rozptylován, a navíc tak méně uspokojí chutě. Klasicky dochází také ke ztrátě pocitu sytosti a přehledu o tom, kolik toho vlastně snědl,“ doplňuje Albers. Pokud tedy trvá jeden díl seriálu 45 minut, člověk klidně celou tři čtvrtě hodinu jí…
Ať se nám to líbí, nebo ne, večeře u televize je jednoduše běžnou realitou. Ovšem ne všude. Podle dr. Sophie Mort, klinické psycholožky, se vlastně jedná o kulturní specifikum. „V některých zemích je jídlo událostí, ale například v Americe i v mnoha dalších koutech světa je to s jídlem mnohem komplikovanější. Lidé často považují jídlo za ´provinilé potěšení´, a tak se cítí špatně. Zapnutá televize pak mysl od jídla dokáže efektivně odvést,“ myslí si. Kromě toho dodává, že západní kultura stojí na produktivitě, takže jen málokdo nedělá několik věcí dohromady. Protože proč věnovat speciální čas jídlu, když tuto dobu lze zároveň věnovat i sledování oblíbeného seriálu?
Jak sledovaný obsah ovlivňuje, co a jak jíme?
Poměrně zajímavé pak je, že i to, co sledujeme, ovlivňuje nejen chuť k jídlu, ale také trávení. Největším problémem jsou pak napínavé pořady, které chuť k jídlu stimulují. „Například automobilová honička skutečně může divákovo srdce náležitě rozpumpovat, tělo se pak zaplaví chemickými látkami pro boj nebo útěk – tedy adrenalinem a kortizolem. A tyto látky zpomalují metabolismus a doslova zajišťují, že jídlo, které jíte, se promění v tuk okolo pasu,“ popisuje pak Lori Hammond, která se zaměřuje na redukci tělesné váhy.
Zdroj: Giphy
A jak se bohužel zdá, dnešní filmy i seriály mají tendenci být napínavější než kdy dříve. Situace a události se střídají s rychlostí blesku, s jakou obvykle změny v životě nepřicházejí. Přitom právě fiktivní a překotně se střídající děj je pro mozek signálem, že se nachází ve zcela novém prostředí, na což je třeba se adaptovat. „Mozek jako by se dostal do nouzového režimu, kdy nás skrze aktivaci parasympatického nervového systému připravuje na potenciálně vyžadovanou akci,“ myslí si psycholog Glenn Livingston.
Podle Livingstona přitom většina dnes obvyklých dějových linek a zvratů (nahota, pronásledování, výbuchy, vypjaté situace) uvádí mozek diváků do nejvyšší pohotovosti. Podvědomě tak člověk sám řeší, jak by unikl, jaké má možnosti jednání apod., což ho ale udržuje ve velmi specifickém módu, který přímo nahrává bezmyšlenkovité konzumaci čehokoliv. Výsledkem je pak více bezduchého přežvykování a méně skutečného vychutnání si konzumovaného pokrmu.
Jak správně jíst (u televize)
Ačkoliv je jasné, že bezmyšlenkovitá konzumace jídla je vlastní nejspíš většině z nás, dobrou zprávou je, že sledovat televizi a jíst je možné i „zdravěji“. Vyžaduje to však také určitou míru vůle. Platit by tedy mělo, že během filmu se nejí – jakmile začnou reklamy, přichází ten správný čas na ztlumení reklam a konzumaci večeře. Pokud sledujete pořad, který reklamní pauzou přerušen není, přerušte jej sami. V klidu se najezte a pokračujte ve sledování. Jinak si totiž nevychutnáte ani pořad a ani jídlo.
Výzkumy navíc ukazují, že pokud svému jídlu budete věnovat pozornost, kterou si zaslouží, sníží se množství potravin, které zkonzumujete. Podle některých odborníků je přitom vhodné věnovat se jídlu ideálně u stolu – takže „sedačkový návyk“ byste také měli poslat k ledu. Ovšem i méně odhodlané povahy nutně nemusí být odsouzeny k tomu, že u televize doslova vdechnou celou kachnu na pomerančích a ani si toho nevšimnou.
Zdroj: Giphy
Základním pravidlem pro jídlo před televizní/počítačovou obrazovkou je tedy stanovení limitů. Pokud při sledování filmu nebo seriálu rádi něco přikusujete, odsypte si určitou část na talíř/do misky a množství nenavyšujte. Stejně tak lze problematický návyk omezit tím, že omezíte sledování televize (v praxi: místo celé jedné série seriálu si můžete dopřát třeba jen dva díly a po zbytek času se věnovat i jiným – zdraví prospěšnějším – činnostem).
Jak potom shrnuje již citovaná dr. Mort, lidé by měli začít žít smysluplně a věnovat jídlu svou plnou pozornost. Bohužel to, co nám říká společnost (a co považuje za standard) je v podstatě pravým opakem. To je ostatně také důvod, proč tolik lidí jí i pije u obrazovky počítače. Všichni jsou tolik zaneprázdnění prací, že ani na jídlo si neudělají čas. Základním pravidlem by tedy mělo být uvědomělé chování. Jak totiž shrnuje další odbornice na psychologii stravování a výživy, správnou cestou je jednoduše mít kontrolu nad situací a cítit se dobře. Pokud tedy usedáte s večeří na talíři k repríze Přátel nebo Teorie velkého třesku a jste přesvědčeni, že si díky tomu odpočinete a budete se cítit lépe, není to žádný problém. Neměl by se z toho ale stát pravidelný (každodenní) zvyk…
