Nevíte, co je zrovna za den, a bloumáte bytem jako tělo bez duše – pak vás trápí nový covid-problém, zatočte s ním

O syndromu vyhoření pravděpodobně slyšel každý, kdo byl někdy zaměstnaný. Ovšem v době, kdy velká spousta z nás má kancelář v obýváku, se vyhoření mění ve zcela nový problém. Unudění. A to bez nadsázky. Právě „unudění“ je totiž nejnovější obtíž, s níž se začíná potýkat stále více lidí. Ne proto, že by skutečnou nudou nevěděli „co by“, ale jednoduše proto, že šeď všech dnů (nejen těch všedních, ale i víkendových) je naprosto ubíjející. Jak se ale s unuděním vypořádat?

I když by se mohlo zdát, že koronavirus nám servíruje jednu novinku za druhou, a to i na poli rozličných zdravotních problémů, v případě syndromu unudění je to trošku jinak. Poprvé totiž tento psychický problém popsali dva obchodní konzultanti, Phillipe Rothlin a Peter Werder, a to již v roce 2007. Ti zkoumali nejen dopady, ale i příčiny vzniku onemocnění, mezi nimiž neschází ani nedostatek smysluplných pracovních úkolů, naopak nadbytek úkolů rutinních či zbytečných nebo v podstatě vůbec žádných.

Instagram ovládly želatinové dorty ve tvaru mořských pláží a ostrovů – přijmete výzvu?20. 10. 2020

Že se jedná o problém regulérní, pak stvrdilo také soudní řízení, k němuž dal v roce 2014 podnět zaměstnanec jedné francouzské firmy. Důvod? Údajně pracoval čtyři roky zcela bez naplnění a byl unuděn, a proto chtěl odškodnit. Vážně. To by ještě nic moc neznamenalo, kdyby muž soud skutečně nevyhrál a nevysoudil na zaměstnavateli 40 tisíc eur. Ačkoliv samozřejmě nelze předpokládat, že by kdokoliv v současných podmínkách měl šanci soudit se kvůli unudění, nesporným faktem je, že důsledkem stávající situace je snižující se sebevědomí, deprese, prokrastinace, krize identity, pocit zbytečnosti…a také obtíže v rovině fyzické, tj. nevolnosti, závratě či bolest hlavy a nespavost…

Jeden den jako druhý

Bez ohledu na to, jakou práci konkrétně vykonáváte, s velkou pravděpodobností koronavirus způsobil změny v jejím výkonu. Nové podmínky práce (nezřídka z domova) se zpočátku mohly zdát jako velmi vzrušující, po půlroční adaptaci se však ukazuje, že to, co se na jaře stalo vítanou změnou a novou rutinou, nyní zevšedněno a stalo se rutinou starou a ubíjející. Hlavním důvodem, proč mnoho lidí, kteří jsou nyní nuceni pracovat z domova, čelí ryzímu unudění, není ani tak nedostatek práce (nezřídka se ukazuje, že lidé na home-office musí pracovat mnohem více, než kdyby byli klasicky v zaměstnání), ale nedostatek změny a naprostý zánik jakéhokoliv harmonogramu.

Zatímco obvykle pracovní den zahrnoval do práce a také z ní, ale třeba také oběd s kolegy, odpolední kávu s přáteli (o večerním programu ani nemluvě) a zasloužený večerní odpočinek, nyní množství lidí bezcílně bloumá po bytě a přemýšlí, zda je pondělí, středa, neděle, září či prosinec. A přesně to je jedno z charakteristických poznávacích znamení unudění. Dny splývají v jeden, nepřichází pracovní výzvy ani uspokojení, člověk jednoduše prožívá dny bez jakéhokoliv rozdílu a vzrušení. Situace je o to horší, že aktuální roční období (a epidemiologická situace) neumožňuje příliš interakcí venku a lidem skutečně nezbývá než zůstat doma, za zavřenými dveřmi.

Jak rozbít stereotypní šeď?

Drtivé většině lidí schází jasná struktura dne, na niž byli z dřívějška zvyklí. Společnost kolegů, přátel, dojíždění do zaměstnání. I když je jasné, že nic z toho nelze při práci z domova plně nahradit, minimálně je možné pokusit si vytvořit vlastní nové zvyky tak, aby pracovní dny začínaly jako pracovní a naopak víkend se stal zaslouženým odpočinkem (ano, určitým záměrem je také určit, který den zrovna je…). I malé věci dokážou mnoho – ať už je to pravidelná ranní káva, sprcha nebo rychlá procházka kolem bloku. Stejně tak i na plnění jednotlivých pracovních úkolů je vhodné vyčlenit si určitý čas, díky jasně nastavené pracovní rutině (a konkrétním splněným úkolům) se totiž budete cítit alespoň o něco produktivnější. Nutně se přitom nemusí jednat jen o úkoly ryze pracovní, pomůže klidně i ranní ustlání postele, umytí nádobí po obědě nebo odpolední procházka se psem. Jednoduše řečeno je vhodné stanovit si jasný denní řád.

„Vypadněte!“

Ačkoliv samozřejmě není třeba být takto expresivní, je v každém případě prospěšné vyrazit ven z domu. Samozřejmě v době, kdy je vše zavřené, je to poměrně problematicky splnitelný úkol, ale počítá se klidně i krátkodobý pobyt na chatě, posezení na venkovním hřišti nebo balkoně (kde ostatně za slunečných dní lze i chvíli pracovat). Pobyt na čerstvém vzduchu – ať už budete hrabat listí nebo se jen procházet – vás nabije novou energií, nemluvě o tom, že se i příjemně unavíte a následně kvalitně vyspíte.

Šílíte-li z omezení kontaktů s druhými, je tu řešení i pro čas, kdy nelze být venku. Vytvořte si „karan-tým“30. 10. 2020

Nové výzvy

Dny jeden jako druhý, bez jakýchkoliv konkrétních plánů a chvil, na které by se bylo možné těšit. Přesně to je příčina úbytku jakékoliv pracovní motivace a v důsledku i stavu unudění. A tak psychologové doporučují jednoduše zařadit do denního programu něco nového. Může se jednat o nový tréninkový program, absolvování online workshopu nebo klidně i oddávání se jakémukoliv jinému úplně novému koníčku. Právě nová zábava může být skvělým způsobem, jak se od stávající situace do jisté míry odpoutat, mít se nač těšit a jak mít jednoduše z něčeho radost.