Muži odmítají roušky a ignorují zdravotní potíže mnohem více než ženy. Zdraví a bezpečí jsou totiž „silným chlapům“ cizí
Ochrana nosu a úst se aktuálně těší velké pozornosti a je zřejmé, že v jisté míře má svůj efekt. Země po celém světě – včetně Česka – tak právě roušky v podstatě považují za kruciální nástroj, jak šíření koronaviru brzdit. I proto je nošení roušek v mnoha lokalitách povinné jak uvnitř, tak i venku. Na druhou stranu se však ukazuje, že existuje velká spousta lidí, kteří tuto povinnost ignorují. A lidmi v tomto případě myslíme specificky muže. Právě z jejich řad se rekrutují ti nejzapálenější rouškoví odpůrci, jak navíc naznačily sociologické studie, v případě mužů je také mnohem větší pravděpodobnost souhlasu s tvrzením, že nošení roušky je ostuda a známka slabosti. Jak potom naznačil také výzkum provedený americkou nevládní organizací Kaiser Family Foundation, ženy jsou rouškovým opatřením nakloněnější mnohem více než muži (postoj, že roušku nosí i tam, kde nemusí, vyjádřilo 68 % dotázaných žen ve srovnání se 49 % mužů). Právě muži pak také poměrně houfně označovali roušky za „kondomy na tvář“…
Za vším hledej…pravé muže
Kde ale hledat kořeny mužské nechuti podvolovat se zavedeným opatřením? „Jedná se o trend, který jsme viděli i během předchozích epidemií – muži obecně projevují větší nechuť k přijímání bezpečnostních pravidel než ženy,“ tvrdí tak např. odbornice pro otázky rovnosti pohlaví z dánské organizace International Media Support. To dokládají i data, dle nichž je v případě mužů méně pravděpodobné, že navštíví lékaře, když budou mít zdravotní problémy, či budou užívat bezpečnostní pásy v autě. Ostatně, právě muži také mnohem častěji řídí bezohledně a také pod vlivem alkoholu…
Vlastně je možné říci, že muži jako by bylo naprogramováni na podstupování každodenních rizik. „Muži jsou socializovaní k tomu, aby byli dominantní a nezávislí. Všechny tyto vlastnosti slouží k posilování patriarchálních norem, které představují mužnost jako performativ, tedy určité činy,“ tvrdí Peter Glick, který je expertem na problematiku norem a diskriminace. Nošení roušek si tak mnozí muži interpretují skutečně jako projev slabosti – jako by ochrana nosu a úst veřejně ukazovala, že se viru obávají, což je nežádoucí a narušující jinak neohrožené mužství. Tento přístup byl přitom již mnohokrát potvrzen i v souvislosti s tím, jak společenské normy negativně dopadají právě na mužské zdraví.
(Ne)buď jako Donald Trump
Poměrně dobrou ukázkou ignorování přínosu roušek a jejich spojení s projevením slabosti je pak přístup amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten ani poté, co se koronavirem nakazil a musel být hospitalizován, neupustil od zlehčování nákazy a také se rozhodl, že bude roušky i nadále ignorovat, resp. se je rozhodl využít pro svou vlastní politickou agendu – nejenže roušku hned při první možné příležitosti na předvolebním brífinku odhodil do davu, ale zároveň se rozhodl zesměšňovat svého protivníka, který naoapak ochranu úst a nosu důsledně užívá. Výsledek? Bez ohledu na to, co si poměrně značná část americké společnosti o Trumpovi myslí, minimálně Trumpovi voliči mají pocit, že vyzařuje větší sílu než jeho protikandidát. Podle odborníků to přitom není nijak překvapivé, vlastně by bylo možné popsat docela dlouhou historii toho, jak jsou v politice uctívány stereotypní normy maskulinity, kdy se mnozí mužští vůdci skutečně snaží prezentovat jako macho-muži. To přitom platí především pro tábory všech, kdo smýšlí konzervativně a ctí tradiční zažité pořádky.
Zdroj: Giphy
(Pseudo)argumenty sem, (pseudo)argumenty tam
Pro odmítače roušek je však společným poznávacím znamením také to, že se pokouší své rozhodnutí rozličně ospravedlňovat, bohužel ale obvykle za užití nepříliš přesvědčivé argumentace. V podstatě evergreenem se tak stalo tvrzení o tom, že koronavirus je vlastně mírné onemocnění, takže nepředstavuje hrozbu. V žebříčku top-10 výmluv pak figuruje také výrok, že vlastně nebylo prokázáno, že by roušky měly jakýkoliv přínosný efekt.
Ovšem jsou i data tzv. tvrdá. Muži se koronavirem ze statistického hlediska nakazí častěji než ženy. A bohužel také častěji než ženy kvůli nákaze koronavirem zemřou. Abychom byli konkrétní, tak Světová zdravotnická organizace WHO uvádí, že 70 % v Evropě hospitalizovaných pacientů s nemocí covid-19, kteří vyžadovali intenzivní péči, byli muži. I mezi zemřelými v souvislosti s koronavirem muži dominují, a to v 57 %. Podíl úmrtí napříč mužskou populací byl ale zaznamenán také v Číně, Íránu či Jižní Koreji. Jak navíc naznačují souhrnné statistiky, muži obecně všem typům koronavirů podléhají častěji než ženy. A to jsou už poměrně neúprosná data. Je-li jejich příčinou jen mužská snaha neztratit mužství, jistě by pak stálo za to ptát se, není-li smrt až příliš vysoká cena za uchování mužské image…
