Popularita extrémních změn vzhledu „před“ a „po“ ukazuje, že být sám sebou není žádoucí. Musíme být všichni stejně krásní?

Pravděpodobně každý se někdy rád podíval na oslnivé snímky lidí, kteří dokázali radikálně zhubnout, nebo prošli kompletní změnou vzhledu. I když pro mnohé se může jednat o pověstné guilty pleasure, představa, že v podstatě v každém z nás se ukrývá cosi kouzelně krásného, jednoduše láká. A vlastně do jisté míry dává každému i určitou naději, že třeba i na něj jednou dojde. U nás pro podobné příběhy užíváme jednoduché označení „před“ a „po“, běžné je i spojení tematizujícím proměnu z ošklivého káčátka v labuť a nebo z netvora v prince. A v americkém kontextu už mají naprosto univerzální termín – glo-up. Rozhodně ale všem neprospívá. A gayům přímo škodí.

Vlastně ani tak nezáleží na kulturním kontextu, protože glo-up (modifikace anglického grow-up, tedy vyrůst, ovšem v kontextu významné vizuální změny k lepšímu, až ke glow-up, tedy zazářit) příběhy jsou hluboce vepsány do lidového narativu. Klasickým zástupcem tak může být třeba Pygmalion, americká pop-kultura se může pochlubit glo-up příběhem ztvárněným ve snímku Deník princezny, na podobném principu pak byla postavena i původně kolumbijská telenovela Ošklivka Betty. Samostatnou kapitolou jsou pak zkrášlovací reality show, které se s úspěchem zabydlely i v Česku – protože sledovat, jak se ze zanedbaného tlouštíka stane sexy krasavec, prostě táhne. Je tedy zřejmé, že vizuální transformace dokáže zaujmout napříč celým světem. Jako by každému k tomu, aby se stal ideálem krásy (a zazářil), stačilo zbavit se rovnátek, změnit šatník a navštívit kadeřníka. Ovšem tato iluze je více ke škodě než ku prospěchu.

10 specialit vylepšeného Lexusu LC Coupe18. 9. 2020

Nejsem dost dobrý/á?

Glo-up trend samozřejmě pronikl z tradičních médií i na sociální sítě, kde žije vlastním životem. To ostatně doložila i jedna z transformačních výzev #glowupchallenge na Twitteru. Její podstata stála na tom, že lidé měli sdílet svou fotku z doby před několika lety a fotku současnou – tak, aby byla patrná vizuální změna. Také na YouTube je možné naleznout nespočet video-materiálů, které zachycují podobné transformace i během velmi krátké doby.  

Ruku v ruce s výše řečeným však vyvstává několik zásadních otázek – v prvé řadě tedy jaké prostředky by měly být ke změně využívány (protože někteří skutečně neskončí jen u shození nadbytečných kil, ale začnou se hnát za vysněným, ale např. i s ohledem na vlastní fyziognomii nedosažitelným vzhledem) a v řadě druhé, co vlastně znamená zpětná vazba pro ty, co transformací prošli. Nebyli dříve „dost dobří“ a teprve díky tomu, že se přiblížili ideálnímu vzhledu, se stali sami sebou? Nebo je to všechno trošku jinak?

Glo-up trend je vlastně velmi zákeřný, protože nezřídka extrémní změny prezentuje jako dosažitelné a v podstatě žádoucí. Vlastně tak ale šlape mj. po veškerém úsilí, které vyvinulo někdejší hnutí bojující za body-positivity, a rozhodně v praktické rovině nepotvrzuje, co jinak „podprahově“ hlásá, tedy že lidé by měli být spokojení takoví, jací jsou (nebo lépe – mohou být).

Gay osvalená univerzální estetika

Ve své podstatě nezdravý přístup k univerzálně ideálnímu vzhledu se pak podepsal i do představy žádané hypermaskulinity, tedy mužského těla s rýsujícími se svaly a minimem tuku. V případě gay komunity je pak vzestup estetiky svalů spojován prvotně s reakcí na krizi HIV/AIDS, protože svalnaté tělo bylo zároveň zdravé tělo. A dnes se kult tělesné mužné krásy stal pro gaye snad ještě příznačnější než pro muže heterosexuální. Ti si totiž zatím svou mužnost ještě dokazovat nemusí (příp. k tomu mohou volit i jiné cesty než jen vzhled).

Není proto divu, že v honbě za dokonalým tělem jsou gayové např. vystaveni větším rizikům vzniku poruch příjmu potravy než heterosexuálové a ve srovnání s nimi se také potýkají s častějšími úzkostmi pramenícími z nespokojenosti s obrazem vlastního těla. Gay glo-up je přitom o to více paradoxní, že LGBT komunita obecně hlásá, jak oslavuje jinakost a odlišnosti. Výsledkem ale je, že se gayové snaží dosáhnout tělesné a vizuální uniformity. To vše prakticky za každou cenu, protože glo-up je opředen mýtem, že výsledek jednoduše „stojí za to“. V podstatě žádné oběti tak nejsou příliš vysoké, člověk může začít u diety a cvičení, zkusit steroidy a skončit na plastice. Opět totiž paradoxně platí, že čím je glo-up extrémnější, tím lépe (a tím většího ocenění se mu dostane).

Pro coming out se rozhodl až ve 42 letech. Do té doby žil rodinným životem a zápasil se závislostí na alkoholu. Až nyní je šťastný9. 9. 2020

Glo-up v reálném světě

Samozřejmě trend glo-up nutně nemusí být jen špatný – pokud někoho motivuje, aby se sám o sebe začal více starat, je to jedině ku prospěchu věci. Jak navíc dokazují i sociologické studie, fyzický vzhled velmi ovlivňuje lidskou důvěryhodnost. Na druhou stranu se ale drtivá většina glo-up proměn zaměřuje jen a pouze na vzhled fyzický. A jak ukázala i další česká glo-up reality show, navzdory práci vizážistů či plastických chirurgů, pokud člověk, který se celý život zanedbával, nezmění kromě vzhledu i vlastní smýšlení o sobě samém, vlastně je to marná práce. Po pár měsících totiž následuje návrat do zajetých kolejí. A tak je namísto radikální proměny nepochybně lepší začít vést dlouhodobě kvalitnější životní styl a snažit se dosáhnout spokojenosti. Podle svého. A ne podle měřítek insta-hvězd, jejichž popularita a úspěch beztak v mnoha případech stojí a padá jen na vzhledu, který je unifikovaný a idealizovaný.